"Nemůžeš si nic vyčítat." řekne po nějaké době Rose a já se na něj podívám. Dívám se mu do očí a jeho upřímný pohled mě dojme tak moc, až začnu brečet úplně nanovo. Přitisknu se k němu, ale můj pocit viny stejně nezmizí. Už nezmizí nikdy. Můžu si hrát že ho necítím, nevnímám. Ale vždycky tam bude. Ať chci nebo ne.
"Kdybych tenkrát nebyla tak blbá, mohla sem jí vzít s sebou, mohla sem jí vychovat, ale já se bála, tak strašně sem se bála že sama nepřežiju. Že vyhladovím někde na ulici. Nechtěla sem aby to Cynthia taky zažila a tak sem jí postavila před sirotčinec, zazvonila a řekla jí ať na mě počká vevnitř. A už sem se nevrátila. Takže jo, můžu si toho vyčítat spoustu. Tátu který mě vychoval sem opustila a sebrala mu tak i všechny tři jeho dcery. Vlastně dvě, nikdo nevíme čí Cynthia je, ale táta se o ní staral jako o vlastní. Táta se zhroutil a proto sem utekla a nechtěla sem, aby to moje malá sestřička viděla, zažila." řeknu a v tu chvíli opět začnu plakat. Ta bolest je strašně silná, celé roky se mi jí dařilo držet zpátky, ale teď vyšla zase na světlo. A je to snad ještě horší než kdy předtím. Rose mě hladí po vlasech.
"Do prdele ty za nic nemůžeš jasný? Kdyby tvoje máma nebyla taková kráva nic z toho by se nestalo. A Cynthiu si chtěla ochránit, což je dobře. Kdybys jí vzala s sebou třeba by se jí něco stalo, udělala si správně." pronese a mojí tvář chytne do dlaní, nasměruje mě abych se mu musela koukat do očí. Nechci se do nich dívat, protože vím že v těch mých je neskutečná bolest, kterou si nechávám jenom pro sebe. Teď to vidí taky. Několika pohyby mě donutí si ne něj sednout a svoje ruce obmotá kolem mého pasu. Dívá se na mě a ani jeden nic neříkáme, ale jakoby ticho vydalo za tisíc slov. Přitiskne si mě ke svojí hrudi a já svoje paže zamotám okolo jeho krku. Sedíme v objetí a pořád je až nesnesitelné ticho.
"Děkuju." zašeptám tím nejtišším hlasem jakého jsem schopná, on mě ale přesto slyší. Přimáčkne se ke mě ještě víc a věnuje mi vřelý polibek do vlasů. Neodešel a zůstal se mnou, a to je něco čeho si neuvěřitelně vážím. Vím že se o mě postará a bude tady sedět tak dlouho, dokud bude potřeba.
"Pro tebe bych udělal cokoliv, to si pamatuj." dodá ještě a já z těch všech emocí a vyčerpání usnu v jeho náručí.
ČTEŠ
What happened?
Fiksi PenggemarChloe ztratí vědomí před barem ve kterém jí hodil neznámí muž něco do pití. Když se probudí ocitne se ve společnosti kapely Guns N' Roses. Stát se může cokoli. Tento příběh je ve spolupráci s @girlGNR PS: moje jsou liché kapitoly ;)
