What happened?

25.KAPITOLA

"Tak ty si chceš hrát?" zeptá se chraplavím hlasem a těká očima po celém mém těle. Svůdně se na něj usměju a opřu se o pračku hned vedle dveří, které zamknu. Celou dobu mě pozoruje a já si prostě nemůžu pomoc, musím ho ještě trochu podráždit. Prohrábnu si vlasy a lehce roztáhnu nohy od sebe. Dívá se na mě a já vidím že vyhrávám. Dlouho už to nevydrží.

"To bych nedělal." řekne a postaví se.

"Proč?" hraju si s ním dál.

"Protože neručím za to, co se stane potom." řekne ale zůstává stát na místě. Nechce prohrát. Ale to se mu nepovede. Rozhodně ne dneska.

"A co když ti nevěřím." pronesu provokativně, mírně si skousnu dolní ret, dvěma prsty přejedu od svého krku mezi prsy až těsně nad svůj rozkrok a nohy roztáhnu ještě o maličko víc.

"Tuhle hru můžou hrát i dva." řekne s klidnou tváří, ale já poznám na jeho hlase i očích že ví že prohrvá. Ale ještě není připravený se vzdát. Vezme do ruky hlavici sprchy a polije si svoje triko, pěkně pomalu. Vůbec mu nevadí že voda stéká na podlahu. Přes tričko se mu rýsuje každý sval, a i když mám pořád ještě převahu, cítím že ho chci víc a víc. Rošťácky se na mě usmívá a musí vidět že se moje touha po něm ještě prohloubila. Konečně přejde ke mě a zadívá se mi hluboko do očí, což byla chyba. Když teď jasně a zřetelně v jeho očích čtu, jak mě potřebuje, jsem si naprosto jistá že neprohraju. Stojí tak metr ode mě. Rychlím pohybem dám nohy k sobě, odemknu zámek a ve dveřích řeknu.: "Byla to zábava, ale myslím že vlasy už jsou v pohodě."
S těmi slovy odejdu zpátky za ostatními a nechám Rose v koupelně. Když odcházím slyším jeho krásný smích a vím, že tohle se mu líbí. Líbí se mu, když ho dráždím a provokuju, když si s ním hraju.
Jsem v chodbě která propojuje obývák s koupelnou a ložnicí. Když už chci vkročit do obývacího pokoje chytí mě silná ruka za zápěstí a přitáhne k sobě. Rose mě natlačí ke zdi a já jsem uvězněná. Nemohla bych se odtud dostat ani kdybych chtěla.

"To se nedělá. Nechat mě tam jenom tak stát a jít za bandou dalších chlapů. Obzvlášť když vypadáš takhle." řekne. Na tváři mu hraje vzrušený úsměv. Jeho tón je převážně hravý, ale na jeho hlase poznám i žárlivost a mírnou naštvanost. A to je přesně ten moment, kdy vím že už dál nemůže.

"A co uděláš? Potrestáš mě?" řeknu a svůj obličej přiblížím k tomu jeho tak, aby naše nosy dělil jenom milimetr. Nevydrží to. Tvrdě a vášnivě přitiskne svoje rty na moje. Líbá mě tak až skoro nemůžu dýchat, ale vůbec mi to nevadí. Vejdeme do prvních dveří na které narazíme a ocitneme se tak zase zpátky v koupelně.