What happened?

45.KAPITOLA

Zazvoníme a otevře nám postarší paní, mile se na nás usměje.

"Půjdete dovnitř všichni?" zeptá se a podívá se na mě v doprovodu kapely. Kouknu se na ostatní, všichni kromě Axla kývnou na znamení že počkají.

"Jenom já a on." řeknu a ukážu na zpěváka. Upřímně jsem si představovala sirotčinec jako temné místo, prostě jako z hororu. Ale tenhle je...normální. Stěny jsou natřené barevně. Vyjdeme po schodech nahoru do kanceláře. Přísahám že kdyby Rose neměl dlaň na mých zádech a netlačil mě kupředu, okamžitě bych to otočila. Ví že nejsem úplně klidná, ale dělá mi podporu, a to pro mě momentálně teď znamená opravdu hodně. Dáma usedne za stůl a otevře jakousi složku.

"Ty musíš být Chloe že? Cynthia je ti v mnoha věcech podobná." řekne a usměje se na mě. Jenom přikývnu. Ani mě nezná, jak může vědět v čem jsme si podobné a v čem ne. Jak teď moje malá sestřička vypadá? Tři roky jsem se snažila na to všechno nemyslet, ale najednou ve mě hlodá zvědavost.

"Takže, Cynthia je teď ve společenské místnosti s ostatními, zatím neví že si pro ni přišla její sestra, ale ví že odchází. Nevěděli jsme jestli chcete aby to věděla. Tohle prosím vyplňte, potom za ní půjdeme." pronese ta paní, zřejmě nějaká ředitelka. S Axlem začnu vyplňovat formulář a najednou na mě dolehnou Slashova slova. Rose se o ní bude starat se mnou.

"Hele Axle, pochopím jestli se se mnou nechceš o sestru starat. Není to vůbec tvoje starost takže..." pronesu, ale k dalším slovům už se nedostanu protože mě zpěvák umlčí svými rty. Polibek je tak nádherný, ale brzy skončí.

"Tohle už nikdy neříkej. Všechno co je tvoje starost je i moje starost. Zvládneme to, ale jestli bude takovej puberťák jak já tak to bude zajímavý." řekne čímž mě donutí k smíchu. Nechce mě opustit. S pocitem alespoň nějaké jistoty doplním formulář a podám ho ředitelce na stůl. Věnuje nám úsměv, rychle projede že jsme nezapomněli vyplnit žádná políčka a potom vstane.

"Pojďte prosím za mnou." řekne a my se vydáme za ní. Co když mě nebude chtít vidět. To je snad moje největší obava. Už se mnou nebude chtít mít nic společného, nikdy mi nezapomene co jsem udělala a co jsem neudělala. Jdeme a na velkých dveřích před námi vidím jasně nápis 'společenská místnost'. Hluboký nádech, hluboký výdech. Úplně Axlovi drtím ruku.

"Cynthio pojď sem prosím. Máš tady nové opatrovníky." houkne ředitelka a mě se celý žaludek obrátí naruby. Pozná mě? Přiběhne patnáctiletá léta holka s blond vlasy a zelenýma očima. Je tak krásná, tak strašně vyrostla. Do očí mi nechtěně vyhrknou slzy, které se snažím zaplašit mrkáním. Cynthi celá ztuhne a kouká se na mě jako kdybych byla duch.