What happened?

7. KAPITOLA

Chloe

Snažím se tomu chlapovi vykroutit, ale jeho stisk je až příliš silný.

"Pomoc!" snažím se ještě jednou zakřičet, ale není to nic platné. Hudba hraje tak nahlas, že pomalu neslyším ani vlastní myšlenky, natož slova.
Odvážím se podívat na svého protivníka a nedokážu pochopit, jak je vůbec někdo něčeho takového schopný.
Když vidím ten jeho slizký obličej je mi zle.
Najednou si uvědomím, že moje nohy jsou oproti rukám funkční a vší silou kterou jsem v sobě schopná najít dupnu tomu hajzlovi podpatkem na nohu. Ten zaúpí a konečně mě pustí, aby se mohl podívat na svoje zranění.
Toho využiju a jako třešničku na dortu ho kopnu do rozkroku. Svalí se na zem, což mi dá možnost k útěku. Lokty si razím cestu davem a vlastně ani pořádně nevím, kam utíkám. Je to jedno.
Hlavně ať je to co nejdál od toho chlapa.

"Slashi!" zkusím zavolat. Nic.

"Duffe!" zase nic.

"Ax...." nestihnu ani dopovědět, když mě někdo chytí za ruku a snaží se mě odtáhnout do tmavého výklenku v rohu.
Instinktivně se začnu bránit a vřískat, aby se mu nepovedlo mě dostat z centra dění.
Silná, nepochybně mužská, ruka mě pustí a já se po něm ohlédnu. Není to starej dědek, co se mě snažil za každou cenu přefiknout.
Je to Rose.
Hned jak si to uvědomím mi očí do vyhrknou slzy štěstí a vrhnu se mu kolem krku.
Ani nedokážu popsat jak jsem šťastná, že ho vidím. Vím že on mě dostane někam, kam na mě ten chlap nemůže.

"Co se stalo?" zeptá se, ale musí křičet, abych si vůbec domyslela na co se ptá.
Rozhlédnu se kolem sebe a on pochopí, že hledám dveře k backstagi. Vezme mě za ruku, tentokrát víc opatrně, a vede mě ke dveřím.
Vklouzneme do nich, pořád k nám sice doléhá hudba a nespočet hlasů, ale vše je teď tlumené, takže se navzájem slyšíme.
Pořád mě drží za ruku, ani jeden z nás se neodtáhne.

"Copak se stalo? To jsem ti tak moc chyběl?" zeptá se zpěvák se svým rošťáckým úšklebkem na tváři.

"To taky..." začnu a mírně se na něj usměju "...ale je tady ještě jedna věc." úsměv mi v tu ránu z tváře zmizí, zhluboka se nadechnu a chci pokračovat, jenže Rose mezitím začne mluvit tak rychle, že ani formule by na něj neměla.

"Jde o to líbání? Chloe je mi to líto, vlastně je, ale není. Vůči tobě to nebylo fér, jenže na druhou stranu nevím, jestli bych dokázal odolat, prostě se ti strašně omlouvám a taky se omlouvám, že jsem tak vystartoval na Stevena. Vytočil mě, že ti to řekl, protože ty si nic nepamatuješ a já tě tím nechtěl zbytečně zatěžovat a...." začne Axl motat jedno přes druhé.
Jednu ruku mu zlehka položím na tvář, což ho zarazí a on konečně přestane mluvit.

"Axle tím se teď netrap, dobře? Chceš něco říct? Mě to neomrzí, i když si to nepamatuju. Ale je tady ještě něco jiného. Víš...jak mi ten chlap hodil něco do pití, on...on je tady.
Chytil mě a začal mi vykládat jak mě konečně našel a ať si to nedělám ještě horší tím, že budu volat o pomoc.
Všude byli lidi, ale nikdo si toho nevšímal, já...já." slyším sama sebe jak brečím, uvědomím si že se klepu. Vyděsilo mě to víc, než si sem schopná připustit. Podívám se na zpěváka.
Přes slzy sice moc dobře nevidím, ale ten strach a zároveň agrese v jeho očích by byla vidět i z Marsu. Obejme mě a hladí po vlasech, avšak neřekne ani slovo.
Slyším, jak rychle mu bije srdce a jak zrychleně dýchá, aby se uklidnil.

"Bude to dobrý, o všechno se postarám. Jak vypadá?" zeptá se a já mu dám popis chlapa z baru.
Dá mi pusu na čelo.
"Jdi za klukama, chodbou rovně a potom dveře na levé straně."
Bez dalších slov se opět vytratí do klubu.