What happened?

49.KAPITOLA

Sestra se na mě podívá jakoby říkala 'vždyť si ještě dítě'. Chápu to ale ona v mým věku pila pivo úplně normálně.

"Chloe, patnáct. Nechceš připomínat co si dělala v patnácti ty?" řeknu a úplně jí tím odzbrojím. Zasměje se a odejde z kuchyně. A mě dojde že jsem tam zůstala se Slashem úplně sama. Vezmu si od něj plechovku a sladce se na něj usměju. Jeho výraz se nepatrně změní. Nevím úplně přesně jak to definovat, ale je snad ještě víc sexy než před tím. V sirotčinci sice byli nějaký kluci, ale že by stáli za to se vážně říct nedá. Nejlepší ale byli ti nejstarší. Dvacetiletý. To bylo výjimky. Když byli ale plnoletí, museli odcházet.

"Jak se ti tady s náma líbí?" zeptá se kudrnatý kytarista a na tváři mu pořád hraje úsměv. Nic rozkošnějšího sem snad nikdy neviděla.

"Myslím že to s vámi nějak přežiju." řeknu a oba se zasmějeme.

Slash

"Jsem rád že si tady." řeknu a ona se rozzáří jako drahokam na slunci. Jak je možné že má tak krásný úsměv? A proč na ni kurva nedokážu přestat myslet, byla pryč asi pět minut a já už musel do kuchyně abych jí viděl. Ale nejde jenom o to že je hezká, má super smysl pro humor a myslím že je i chytrá. Přitahuje mě to k ní jako magnet, a abych byl upřímnej já se vůbec nebráním.

"To já taky, je úžasný vás poznat, slyšela jsem vaše písničky a musím říct že jsou fakt libový." prohlásí. Je super vidět že lidi naše songy znají, a očividně se jim i líbí.

"To jsem rád. Hele můžu se tě na něco zeptat? Jaký to je v sirotčinci?" zeptám se a dívám se na ní. Doufám že si to nevezme nějak zle, mě to fakt zajímá, jenom doufám že tady nezačne brečet. To bych pak byl úplně v prdeli, protože nevím co mám dělat když holka pláče. Ona však nezmění výraz a začne mluvit jako by se bavila o počasí.

"Je to tam celkem fajn. Měli jsme tam vyučování, jídlo jsme taky dostávali, a dostat se v noci do jiného pokoje bylo až podezřele snadný." pronese a já se na chvilku pozastavím nad poslední větou. Mezitím se ona posadí k jídelním stolu a tak jí následuju.

Cynthia

"Dostávat se do cizích pokojů jo?" zeptá se a mrkne na mě. Kdyby byl ve vedlejším pokoji on, tak bych neváhala a okamžitě za ním přišla. Chodila jsem nejen za kamarádkami, to uznávám. Jeden čas sem tam měla i kluka a přišla s ním o panenství. Bylo mi třináct a myslela sem si že je to ten pravý, jemu bylo osmnáct a asi dva dny potom co se to stalo odešel. Přijeli si pro něj nějaký vzdálený příbuzný nebo co, to je fuk. Možná to bylo trochu brzo, ale čas nevrátím. A ani mě to nějak závazně nesere.

"No jo, kluci měli první patro a holky druhé. Ale zdi byli tenké." řeknu. Je to pravda, ale dodala jsem to spíš abych ho trochu podráždila. Věnuje mi úsměv a já mám pocit že vím na co myslí. Že kdybych byla ve vedlejším pokoji taky by přišel.