Jeho Dívčí Škola

Právo na štěstí

Po pár dnech strávených tímto směrem jsem i přestal spát v posteli s Erickem.
Zkoušel jsem si párkrát lehnout na svou postel a ze začátku jsem měl vždy noční můry a často jsem se v noci probouzel.
Po těch pár dnech jsem se konečně přestal budit a noční můry jsou jen občas. Někdy se dokonce stane že když se mi fakt zdá něco strašného a moc se bojím tak mě Erick vzbudí a potom leží vedle mě dokud neusnu.

Jeho otec věčně není doma a matka si mě zatím dost oblíbila. Řekla mi že pokud budu kdy něco potřebovat tak ji mám říct. I kdybych potřeboval poradit.
Říkala že ji můžu říkat vše a můžu se k ní chovat jako k vlastní rodině.

Je to divný pocit.
Ještě nedávno jsem přežíval u své vlastní matky a otce. A teď je matka mrtvá, otec ve vězení a já bydlím u mého nejlepšího kamaráda. Všechno se stalo tak rychle.
Po druhém dni zde jsem si začal uvědomovat že se to vážně děje.
Nějak mi aji došlo že to nebylo tak rychle jak si to já pamatuju.

V nemocnici jsem byl celé tři dny než se všechno vyřešilo a rozhodlo kdo se o mě postará. Já si to ale pamatuju jakoby se to vše řeklo a bylo to. Přišli ke mě řekli s kým bydlím a hned jsme tam jeli.

Dal bych ruku do ohně za to že se to takhle stalo. Ale prý ne.

Momentálně sedím opřený o postel a hraji s Erickem šachy.
Vyhrávám ale nejspíš to bude tím že mě Erick nechává. Vůbec se nesoustředím a neustále přemýšlím o tom co se stalo.
Jen tak tak se snažím nemyslet na to smutné ale i tak dál přemýšlet o téhle situaci.

Někdy v noci se mi bohužel ale nevede nemyslet na to smutné. To pak brečím a vždy doufám že už Erick spí aby mě takto neslyšel.

"Soustřeť se na hru Eli." Opět mě vyrušil Erick. Podíval jsem se na hru. "Jsi na řadě, už asi tak tři minuty." Řekl Erick hraně otráveně.
Táhl jsem figurkou a tentokrát se pokusil soustředit na Erickův další tah.

Erick udělal nemotorný tah a omylem shodil polovinu figurek z hrací plochy.
Podíval jsem se na něj s výrazem 'to nemyslíš vážně. Jak se ti tohle povedlo' a on rychle začal zvedat a dávat na své místa popadané figurky.

Bohužel ani já a ani on jsme si přesně nepamatovali jak to bylo tak jsme to nakonec vzdali.

Erick šachovnici uklidil do šuplíku a já si opět vytáhl kreslení. Erickova matka mi koupila deník na kreslení a tak teď nemusím kreslit po Erickově papírech.

Za tři dny se mám prý vrátit do školy.
Budu chodit do stejné třídy jako je Erick.
Je to smíšená škola pro holky i kluky.

Celkem se tam teď už i těším. Budu tam s Erickem a ten mě ochrání kdyby se náhodou něco stalo. Slíbil mi to když jsem se mu svěřil že se tam bojím.

V mém deníku už byla nakreslená postava kluka v obětí dívky. Nevím koho kreslím, prostě si jen tak čmárám.
Začal jsem dokreslovat detaily a kluk se začal dost jasně podobat Erickovi.
Odstranil jsem dívku v jeho obětí a nahradil jí klukem o hlavu nižším.
I něho jsem vymazal a hodil s deníkem na postel.

Podíval jsem se na Ericka který si mě nevšímal a byl opět na svém mobilu.
Zajímalo by mě co tam dělá.
Propaloval jsem ho očima jako bych mu tak mohl začít číst myšlenky.
Z mého 'čtení myšlenek' mě vytrhl mobil co mi oznámil že mi přišla zpráva.
Ihned jsem se podíval kdo mi píše.

Erick: vím že jsem nádherný ale jestli se na mě nepřestaneš takhle koukat možná se začnu i červenat.

Mobil jsem opět odložil a podíval se na Ericka který se usmíval do mobilu.
"Jen mě zajímalo co na tom mobilu furt děláš." Řekl jsem mu prostě a vysvětlil tak proč jsem ho hypnotizoval očima.

"Ne. Ta první varianta se mi líbí víc" řekl posměšně. "Jaká první varianta?" Zeptal jsem se. "Ta že jsem krásný a tobě se prostě líbím." Řekl a hodil po mě polštář.