Jeho Dívčí Škola

Volání o pomoc

Dědova přednáška byla dnes o mnoho kratší. Měl prý něco na práci a znovu mě poslal ven. Pro jistotu se mě zeptal jak dlouho budu venku a já mu řekl že přijdu až v sedm večer že jsem domluvený s kámošem.

Odešel jsem a chvilku chodil po ulicích.
Po asi čtvrt hodině jsem se začal pomalu vracet k chalupě.

Neměl jsem totiž vůbec v plánu jít ven s kámošem. Děda se mi nezdá a chci mít jistotu co se děje když jsem pryč.
Mám svůj vlastní typ co se tam může dít ale samozřejmě doufám v nejlepší.

Vešel jsem dovnitř ale nikoho jsem neslyšel. Začal jsem se potichu procházet po chodbách až jsem slyšel jakoby něco spadlo na zem. Šel jsem za tým zvukem a došel jsem až ke dveřím k jak já si pamatuji sloužili k ukrytí babiččiný svatyně.  Byli odemčené.
Trochu jsem je pootevřel a podíval se malou škvírou dovnitř.

Místnost byla celá černá přesně jako si ji pamatuji. Byli všude i fotky tak jak jsi to pamatuju ale moje mysl si to tehdy musela upravit. Na fotkách nebyla má babička. Byli to fotky holčiček. Některé byli ve spodním prádle a některé na sobě neměli nic. Uprostřed místnosti byl velký stůl a před ním stál děda otočený zády ke mně. Na zemi ležel předmět na který jsem moc dobře neviděl. A pod stolem bylo něčí oblečení. Děda přesunul svou ruku na něco před ním umístěné na stole.

Lehce mi tak udělal výhled na to co na tom stole leželo. Nebo spíš kdo. Byla tam ta holka ze včerejška. Byla jen ve spodním prádle a děda ji hladil po vlasech. Dal jí pusu na vlásky a začal ji hladit po ramenech.

Rychle jsem zavřel dveře a zacouval do zadu až jsem narazil do protější zdi. Dveře jsem zavřel až moc prudce takže šlo slyšet malé bouchnutí.

Rozeběhl jsem se před chalupu a našel v kapse můj mobil. Ihned jsem vytočil Erickovo číslo.

Položil to.

Znovu jsem vytočil jeho číslo a tentokrát už mi to zvedl.

"Poslouchej Eli nemám teď náladu s tebou jít ve-" chtěl říct ale já ho přerušil.
"Potřebuji pomoc. Můj děda. Má divnou místnost a v ní fotky a byla tam malá dívka." Vyšiloval jsem do telefonu.
"P-počkej c-co?!" Koktal vystrašený Erick.
"Počkej tam volám policii a jsem na cestě!" Řekl a típl mi to než jsem stihl jakkoliv odpovědět. Otočil jsem se zpět k otevřeným dveřím. Děda nejspíš neslyšel jak se ty dveře zabouchly jinak už by byl tady.

Moje slzy se sami spustili. Sedl jsem si na zem a nechal mé slzy proudit. Za chvíli přijela policie a já přestal vnímat co se kolem děje. Někdo mě přemístil z cesty a slyšel jsem jak jeden z policistů mikrofonem vyzýval mého dědu aď vyjde ven s rukama nad hlavou.

Zvedl jsem hlavu právě včas a zahlédl jsem jak ke mně běží Erick. Postavil jsem se i přes všechnu otupělost a otevřel náruč zrovna když do ní Erick vletěl a objal mě. Objímal mě pevně a i když on visel na mně to já jsem byl ten kdo byl držen aby se nezhroutil. Objímal mě do té doby než děda vyšel ven a než ho zatkli a i potom nepřestal.
Byl tu s semnou a chránil mě před smutkem.

Představa že tohle můj děda prováděl a přesto viděl mě jako nenormálního.