Jeho Dívčí Škola

Nový kámoši

Dny plynou jako voda a já už začal chodit do školy. Že začátku to bylo dost náročné.
Bavím se tam zatím jen s Erickem a učení mi moc nejde už jen kvůli tomu že jsem se tomu poslední dobou vůbec nevěnoval. Nevěnoval jsem se pořádně ničemu.

Erickova matka je stále dost příjemná ale jeho otec je věčně pryč. Nejspíš pracuje.
Skoro vůbec ho nevidím a nějak mi do toho nic není abych se zeptal kde je celé dny. Myslím že odpověď by stejnak nebyla moc srozumitelně pochopitelná.

"Vstávej Eli!" uslyšel jsem Ericka křičet nějak nepříjemně blízko mého obličeje.
Otevřel jsem okamžitě oči a vyšvihl se do sedu. Pro mou i Erickovu smůlu byl doopravdy Erick blízko mého obličeje.
Vrazil jsem mu tak mím čelem do toho jeho a on spadl na mé nohy. Ležel na mně obkročmo a držel se za čelo.
I přes to že ho to značně bolelo se smál.
Byl to křečovitý smích s bolestí v pozadí ale i tak se smál ze srdce.

Tupě jsem se rozhlédl kolem sebe a pak si uvědomil situaci. Erick si okamžitě zvykl na to že tu s ním bydlím a je jeho denní rutinou mě budit všemi různými způsobí ať jsou jakkoli absurdní a praštěné.

Shodil jsem mého otravného spolubydlícího jedním kopnutím z postele a sám přehodil nohy přes okraj.
Oblékl jsem se a Erick šel zatím nachystat svačinu do školy. Sám už byl totiž převlečený. Jakmile jsem se dooblékal a udělal ranní hygienu, vydal jsem se za ním do kuchyně.

Na sobě jsem měl černé děravé rifle a tričko s potiskem mé oblíbené rockové kapely v černé barvě.

Erick měl černé tepláky a šedou mikinu.

Podal mi do jedné ruky sušenku a do druhé pytlík se svačinou na kterém bylo černým fixem načmárané mužské přirození.

Podíval jsem se na něj jako na malé dítě a protočil nad ním očima. "Jseš doopravdy jako malej." Řekl jsem a dal si svačinu do batohu.

Kousl jsem si do své sušenky a mezi tím do kuchyně vešla Erickova matka.
"Dobré ráno kluci." Pozdravila nás.
"Dobré" řekli jsme s Erickem sborově.

Vyšli jsme společně ven a Erick ještě zamával matce na rozloučenou.
Do školy je to kousek. Byli jsme tam téměř hned.

Usadil jsem se v lavici na místo vedle Ericka a nachystal se na hodinu češtiny.
K Erickovi přišli jako vždy jeho kámoši a začali si s ním povídat.

Erick si mě nevšímal tak jsem si začal kreslit tak jako vždy když nemám co dělat. Za chvíli mi někdo zastínil světlo tím že si přede mě stoupl.

Zvedl jsem hlavu a spatřil dívku s fialovými vlasy na levé straně hlavy a s černými na pravé. Měla kroužkové malé náušnice. Na pravém uchu jen jednu a na levém rovnou tři. Měla hnědé oči, kulatý obličej a nos roztomile zaoblený.
Na tvářích měla pihy ale jinak byl její obličej dokonalý. Usmívala se a dívala se na můj obrázek. Byl to obrázek klokana co zrovna boxuje s rybou ve skafandru.

"Pěkný obrázek" řekla s tím nejmilejším hlasem co jsem kdy slyšel. Vypadala celkem děsivě a na první pohled bych si řekl že je hustá a drsná a že je jedna z těch co pijí alkohol i když na to ještě nemají věk. Ale hned když promluvila a usmála se přitom na mě tak mě uhodilo do obličeje že je spíš roztomilá a rozhodně bude dost bláznivá.

Nevím jak mě tohle napadá z jediné věty ale prostě vím že s ní bude sranda.

"Díky." Usmál jsem se na ní.
"Jsem Amanda, a ty jsi Alice že?"
"Vlastně Eliot pokud by ti to nevadilo." Řekl jsem připravený na odsuzování a následné 'nemluv na mě obludo'.
"Můžu si ten obrázek prohlédnout lépe?" Zeptala se a položila na můj obrázek ruku. Prostě přešla to že jsem trans. Žádná reakce.

"J-jistě." Odpověděl jsem a v tu dobu už měla můj nevinný obrázek ve svích spárech a prohlížela si ho do nejmenších detailů. Měla ho tak dva centimetry od obličeje a pak ho zničeho nic položila zpátky přede mě a usmála se jako andílek. "Krásný obrázek!" Řekla dost nahlas až si Erick přestal všímat jeho přátel a otočil se na mě.

Prohlédl si mou společnost a podezřívavě přivřel oči. "Ahojkyy
Eríčku" řekla bláznivě vtipným hlasem
a zamávala mu jednou rukou před obličejem. "Nazdar Amando, co potřebuješ od Eliota?" Řekl Erick stejně podezřívavě jak se tvářil.

"Seznamuji se. Vypadá to že mám novou kámošku." Řekl jsem a usmál jsem se na Ericka. Amanda zapištěla a vyskočila do vzduchu s jednou rukou nad hlavou a sevřenou v pěst a druhou položenou na prsou. Oba jsme se na ni otočili v momentě kdy vypískla. "Kámošii" řekla a zamávala mi obouma rukama před obličejem.

Zazvonilo na hodinu a Amanda si sedla na své místo. Sedí o řadu za mnou v poslední lavici.

Celou hodinu jsem si kreslil do poznámkovníčku superhrdiny z Erickových plakátů a nedával jsem pozor.

Jakmile zazvonilo ani jsem to nezaregistroval. Proto jsem se lekl když mi někdo položil ruce na mé obrázky.

Holčičí ruce. Měla nalakované nehty na růžovo, jen prostředníčky byli světle zelené. Měla snad milion prstýnků a na levé ruce měla nekvalitně vytetovaného sněhuláka v ženském spodním prádle.

Podíval jsem se na ni a samozřejmě to byla Amanda. Usmála se od ucha k uchu  a strčila mi svou levou ruku před oči. Pak mi podala černou fixu. "kresli" přikázala.

Vzal jsem si od ní fixu a začal kreslit. Za chvíli měla na ruce nakresleného velblouda na kolečkových bruslích co jí zmrzlinu a poslouchá hudbu ze sluchátek. Všiml jsem si Ericka co nás propaloval pohledem.

Amanda si prohlížela obrázek na ruce a měla ho těsně u nosu.

"Díky" řekla a odešla si sednout na své místo kde si stále zaujatě prohlížela velblouda co jsem ji nakreslil na ruku.

"Takže nová kámoška?" Zeptal se Erick.
"Jo, je fajn. Připadá mi vtipná." Řekl jsem a usmál se na Ericka. "Když myslíš. Podle mě je prostě praštěná." Řekl Erick a opět se otočil ke svým přátelům.

Zbytek školního dne byl pak už jen nudný a můj notes na konci dne pokreslený různýma blbostma.
Vlastně jsem taky celou dobu dost myslel na Amandu. Konečně nový kámoš. Třeba budeme doopravdy dobří kámoši.