Jeho Dívčí Škola

Dny plynuly

Říkám si že to uteklo jako voda.
Hned jakmile jsem se aspoň trochu naučil chodit o berlích, poslali mě do školy. První den byl snad ještě trapnější než první den v Erickově škole.

Zavolali si mě před třídu že jim mám něco málo popovídat o sobě. Jakmile jsem tam dokulhal o berlích, řekl jsem jen své jméno a od kud jsem.
Jméno jsem automaticky uvedl 'Eliot' ale třídní učitel to hned napravil a když mě posílal si sednout řekl 'díky Alice, můžeš si sednout' a když jsem šel na své místo tak se mi jeden kluk pokusil podkopnout berli. Mám pocit že říkal něco o hnusné transce ale radši jsem to ignoroval.

Celkově jsem teď v nové škole týden a nikdo na mě moc nemluví za co jsem celkem rád. Nechci si zde moc upínat. Hned jak budu moct pořádně chodit tak uteču. Jen nevím jestli je to stále dobrý nápad. Erick mi stále neodepisuje.

Zdá se mi všechno beznadějný.
Hodně dlouho jsem vynechával školu a teď musím všechno usilovně dohánět ale lepší známky než dostačující se mi nejspíš nahnat nepovedou.

Stejnak jsem neplánoval že bych šel někam na střední. Popravdě jsem moc neplánoval vůbec nic ohledně budoucnosti.

Moje teta, i když jsem jí to za uplynulý týden řekl už třikrát, mě stále oslovuje Alice. Ani ve škole mě neoslovují Eliote.
Když už mě oslovují tak učitelé vždy 'Alice' a spolužáci většinou 'ty transko'.

Né že by všichni byli špatní ale většinou semnou nechtějí mít nic společného. Někteří protože jsem trans a někteří protože jsem nový.

Chtěl bych vidět Ericka.

Měl bych napsat Amandě ale bojím se. Ani nevím čeho. Možná že to dopadne stejně jako s Erickem? Nebo snad ještě hůř? Nebo možná jen hledám výmluvy proč to nedělat.

Taky jsem přestal kreslit. Vždy když jsem chtěl něco nakreslit tak jsem chtěl nakreslit Ericka. Erick o mě zjevně nejeví zájem takže proč bych na něj měl furt myslet? On na mě očividně zapoměl a já umím přesně to samé.

Až na to že neumím. Nevěřím že on by zapoměl. Všechno to bude určitě velké nedorozumění.

"Jak bylo ve škole?" Vešla teta do pokoje a hned se ptala ne jen mě ale i mé sestřenice.

"Šlo to. Alice ale dostala další čtyřku. Měla by jsi s ní probrat znovu tu matematiku protože ji očividně nepochopila." Řekla Zuzana posměšně.
Nebo možná ne ale mě to tak připadalo.

"Jakto Alice? Já myslela že to chápeš? Můžeš kdykoliv přijít a já ti poradím."
Začínám chápat proč jsme se s tohle stranou rodiny nestýkali. Zajímalo by mě jestli je děda vídal.

"Můžu ven?" Zeptal jsem se.
"Alice věnovala ses nám teď vůbec? Ptala jsem se tě na něco. Co se děje zlato?" Řekla teta. "Můžeš mi prosím začít říkat Eliote? Já vím že ses mě na něco ptala ale já nevím jak odpovědět. Prostě to neumím. Stejně jak ty mi neumíš říkat mím pravým jménem." Trošku mi ruply nervy.

"Můžeš ven" odpověděla jen.

Nevím jestli jí mrzelo že mi neumí říkat jménem a nebo jen chtěla zazdít co jsem říkal ale radši o tom nebudu přemýšlet protože by mi odpověď byla hned jasná.

"Ale půjde s tebou Zuzanka. Jsi oberlích a nepotřebujeme aby se ti ještě něco stalo."

Ani jeden z nás z toho co řekla nebyl vůbec nadšený a Zuzana dokonce vydala znechucené citoslovce které jsem já jakože neslyšel a teta jakože radši neví co jsou to citoslovce.