Jeho Dívčí Škola

Kam se hnu

Na oběd jsme si zašli na sushi a Erick to celé platil. Šli jsme po městě a povídali si o superhrdinech v porovnání s různými anime postavami.

"Hele není to můj tata?" Zeptal se zničeho nic a ukázal na muže v obleku s kyticí v ruce. Šla kolem něj zrovna šťastná rodinka muž, žena, kočárek s miminem a dítě takže jsem na něj moc neviděl. Muž co patřil k té rodině se na chvíli postavil před mže s kyticí a zatarasil mi tak výhled úplně.

Za chvíli naštěstí odešli a tak jsem mohl vidět na toho muže. Doopravdy to byl jeho otec a na někoho čekal.

Erick se za ním chtěl vydat ale já ho chytil za ruku a zadržel ho.
"Na někoho čeká. Podíváme se na koho" řekl jsem a Erick přikývl na souhlas.

Chvíli jsme čekali a za chvíli se objevila mladá žena s dlouhýma blond vlasama v modrých krátkých šatech s velkým výstřihem. Erick se tvářil lehce vyděšeně když viděl že ta žena šla k jeho otci.
On jí podal tu kytici a ona mu dala pusu na tvář a pak ho vzala za ruku.
Chystaly se vejít do bytu před kterým na ni čekal ale Erick se za němi rozběhl celý zhnusený z celé situace.

Rychle jsem běžel za ním ale to už stihl svého otce sevřít za rukáv a upoutat na sebe tak jeho pozornost.

Jeho otec se na něj prvně se zlostí v obličeji otočil a když si všíml že je to jeho syn hned se mu v obličeji ukázal strach.
"Co tady děláš Ericku?" Řekl nervózně.
"Co já tady dělám? Co ty se tady chystáš dělat! Nebo spíš koho? Tohle nemůže být pravda! Proto jsi stále pryč?" Řval Erick přes celou ulici a byl dost naštvaný. Naštvaný ale i smutný a zhrozený.
"Je to jinak než to vypadá" vymlouval se jeho otec ale nijak nehodlal situaci vysvětlit. Proto ho Erick pustil a díval se na něj už jen se znechucením a opovržením.

Já se na to jen díval a byl jsem celý vyděšený. Myslel jsem si že jsem konečně našel místo kde budu žít perfektní život ale zdá se že žádná rodina není dokonalá. Možná je to mnou. Všude kam se hnu se dějí hrozné věci.

Erick se otočil k odchodu a já šel rychle za ním. Jeho otec na něj jen hleděl a když si uvědomil že se chystá odejít jen tak, tak na něj ještě zavolal "neříkej to matce Ericku. Prosím tě o to." Erick se na něj naposledy otočil s ještě větším znechucením než předtím. "Řekneš jí to sám, nebo to udělám já." Řekl a rozběhl se pryč odsud. Běžel jsem hned za ním.

Běžel dokud nebyl už dost daleko a pak si sedl na nejbližší lavičku a dál obličej do dlaní. "Nemůžu uvěřit tomu že můj vlastní otec podvádí mou matku." Řekl bolestně a šlo vidět že zadržuje slzy.

Sedl jsem si vedle něj a objal ho kolem ramen. Nemusel jsem nic říkat a hned se uvolnil a nechal slzy téct. Opřel si obličej o mou hruď a brečel.

Začalo se stmívat a já si uvědomil že Erick už nebrečí ale že usnul.

Nevěděl jsem co s ním mám dělat tak jsem se opatrně zvedl tak abych ho nevzbudil.

Opatrně jsem ho zvedl a i když je o hlavu větší jak já a dvakrát tak těžší tak jsem ho nějak zvládl přenést až domů.  

Položil jsem ho do postele a on se na malý okamžik vzbudil. Rozhlédl se kolem sebe a pak na mě.
"Děkuji Eli." Řekl ospale a znovu usnul.

"Není zač. Ani nevíš co bych pro tebe byl schopný udělat." Řekl jsem mu i přes vědomí že on mě neslyší.