Jeho Dívčí Škola

Slušná Slečna

Sbalil jsem si pár kalhot a triček. Nečekám že by mě tam nechali moc dlouho. Chtějí mi přeci taky působit smutek no ne?

Vyšel jsem z mého pokoje s kufrem v ruce a uviděl mé rodiče u vchodových dveří. "Vyhodili tě ze školy. Byla jsi prý drzá. Tím líp. Protože takhle budeš mít domácí školu s tvim dědou." Řekla otráveným hlasem má matka.

Doslova mě vyhodili před dům a ani mi neřekli jestli mám jít na vlak nebo pro mě někdo přijede.

Radši jsem se vydal na vlak. Na mobilu jsem si vyhledal který jede k dědovi a zaplatil ho že svích peněz.
Ve vlaku jsem strávil hodinu posloucháním písniček a dívání se z okna.

Erick: tak co rodiče?

Eliot: jedu bydlet k dědovi.

Eliot: vyhodili mě...

Erick: kde bydlí tvůj děda?

Eliot: Až tam budu pošlu ti polohu.

Erick: nemůže to být tak hrozný ne?

Erick: říkal jsi že je tvůj děda hodný a že ho máš rád!

Eliot: začínám o tom pochybovat. Proč jinak by mě tam rodiče posílali za trest?

Erick: to zvládneš.

Erick: a jestli ne tak si pro tebe přijedu.

Srdce mi dvakrát zběsile zabušilo položil mobil na sedačku vedle mě. Vlak zaskřípal a zastavil. Popadl jsem svůj kufr a vystoupil rychle na nádraží.

Odsud je to k dědovi jen kousek.
Šel jsem pěšky a co nejpomaleji. Prohlížel jsem si všechno kolem sebe a občas se zastavil abych nabral odvahu k dědovi přijít.

Erick má pravdu. Říkal jsem přeci že je děda hodnej. Vždy byl hodnej. Tohle přežiji. Nebude to nic horšího než na co jsem zvyklej.

Zastavil jsem se přede dveřmi dědovi chalupy. Zaklepal jsem a po chvíli se dveře se zaskřípáním pantů otevřeli.
Stál v nich můj mračící se děda.
"Pojď dál Alice."
Poslechl jsem ho a vešel jsem.
Posadil jsem se na gauč a on se posadil na proti mě na křeslo.

Pokoj byl zařízený ve starém stylu. Všechno bylo hnědé nebo jinak tmavé a všechno bylo zdobené. Na krbu byli porcelánové misky u kterých jsem si jako malý nemohl hrát. Závěsy byli bílé krajkované a na oknech byli orchideje.

"Jsi pro své rodiče skládáním děvče. Měla by jsi v tomhle věku myslet na to jak si najdeš přítele a budeš pro něj perfektní družkou aby tě pak požádal o ruku a ty jsi ho udělala šťastným. Místo toho říkáš a děláš nesmysly aby jsi ty mohla být mužem. Ženy nemůžou být muži. Ženy jsou slabé a patří do kuchyně. Muži jsou silní a obstarávají rodinu. Vidíš ten rozdíl? Není možné aby dívka byla chlapec. Řekni proč rodiče tak trápíš?"
Řekl děda. Neřekl nic co bych už dřív neslyšel. Vlastně jsem to slyšel už tolikrát že se to nedá spočítat.

"V dnešní době je možné už všechno. Není to ani nelegální. Je dokonce i operace co by mi pomohla být tím kým být mám" řekl jsem dědovi a ten vypadal že se brzy naštve.

"To že je to legální neznamená že je to i normální. Je to proti přírodě. V jiných zemí mají taky povoleno sebevraždu a taky to nevidíme jako normální." Řekl přísně a vzal si ode mě můj kufr.

Otevřel ho a vyndal z něj všechny tryčka a kalhoty. Došel ke krbu a hodil je do něj.
Sledoval jsem jeho jednání a nepochopil jsem smysl věci. Proč hodil všechno mé oblečení do krbu?
"Chápu že jsi zmatený. Každý by byl zmatený kdyby mu tvrdili že jsou takové věci normální. Ale neboj se já s tebou budu jednat tak aby to tvoje mysl pochopila a ty už se nebudeš cítit takto. Mám pro tebe vlastní oblečení co budeš nosit aby jsi se cítil tak jak máš." Řekl mi milím hlasem ale pro mě to bylo jako milion střpů skla v mích očí.

Zavedl mě do mého pokoje. Na stole byli šminky a pod stolem střevíce. Všechno bylo v růžové vybledlé barvě. Stará skříň byla napůl otevřená a šli tak vidět šaty So v ní byli. Byli krátké modré s tmavým páskem okolo pasu.

"Převleč se a přijď na večeři." Zavelel děda a odešel z místnosti. Ani jsem si neuvědomil že už je večer.
Převlékl jsem se jak chtěl a podíval se do zrcadla. Šaty byli útlé a tak šlo přesně vidět mé žensky vytvarované tělo.
Věděl jsem že takhle vypadám ale i tak si připadám že se nedívám na sebe ale na někoho cizího.

Došel jsem do jídelny a posadil se je stolu kde už bylo nachystané jídlo. Děda seděl na proti mě a prohlížel si mě. Díval se na mě víc než se mi líbilo a já se cítil nepříjemně. Nevypadal že by věděl že se na mě dívá tak dlouho tak jsem přerušil jeho myšlenky. "dobrou chuť" řekl jsem a zabralo to. Cukl sebou ale dál se na mě nedíval a začal jíst.

Celej večer jsme nepromluvili a já se pak odebral spát. V mém pokoji už nebylo oblečení co jsem měl předtím na sobě. Musel ho také spálit. Lehl jsem si a díval se do stropu.

Za chvíli jsem usnul ale později mě probudil zlí sen. Posadil jsem se a uslyšel divné zvuky přez zeď kde má pokoj můj děda. Nechce se mi zjišťovat co způsobuje tyto zvuky tak jsem si znovu zalezl pod peřinu a přikryl se až po uši.

"Prosím ať je to už jen lepší" poprosil jsem vesmír nebo Boha nebo prostě toho kdo mě zrovna poslouchal.