,,OOOOOOIIIII, vstávej! Přijdeme kvůli tobě pozdě a to je teprve 1. den školy." křikla Fox a hodila po mně polštář. Na to jsem se tedy už probudila a polštář po ní hodila zpátky.
,,Však vstávám, nech mě se rozkoukat." podívala jsem se na komodu, kde kde sídlí můj křeček. Ten už stál u dvířek a čekal, až mu dám nažrat. Vstala jsem tedy s nechutí z postele a dobelhala se k jeho kleci, a dala mu jídlo do misky. Elík mě jenom mucknul a šel jíst. Tak jsem ho zavřela a začala se převlékat.
S Fox jsme přestoupily na nindža školu, protože práva, němčina a ekonomika nás nebavily. Řekli jsme si, že by to mohla být super změna. Fox si často musela maskovat své pravé já, jelikož měla liščí uši a ocas (smort xd). Sice jí učitelé buzerovali za nasazenou čepici či kapucu v budově, ale bylo jí to nějak jedno. Já zase musela krýt svou nadlidskou sílu. Občas to bylo složitější, ale nějak se mi to dařilo.
,,Mně se tam nechceeee, nemůžu dělat nemocnou nebo něco?" řekla Fox. A ani není sama, také se mi tam moc nechce. Znáte to, noví lidi a celkově nevíte, co od té školy čekat. Takhle nadávala celou cestu, než jsme přišli před budovu. Tam se jí ale nálada náhle změnila a škouchla mě do ramene.
,,Hey, koukej támhle. To vypadá na šmakuládovníka." řekla a několikrát nadzvedla obočí. Ukazovala na nějakého kluka s šedými vlasy. Vypadá jak smetihlav.
,,Tě jednou přetáhnu. Se radši soustřeď na to, jak se představíš třídě." řekla jsem s úšklebkem, protože jsem moc dobře věděla, že je mnohem větší introvert než já.
,,Bruh, ani mi to nepřipomínej. Si tu čepici nechám na sobě, když támhleten může mít přes ksicht masku. Jenom jsem se tomu zasmála a pokračovala v chůzi.
Naštěstí jsme ředitelnu našly hned a vydaly se tam. Ředitel se nám představil pod jménem Hiruzen a začal vykládat o tom, co se na této škole studuje a tyhle podobné blbosti. Něco jsme se museli naučit doma o prázdninách, aby jsme to vše dohnali do druhého ročníku. Něco jsme mu tam tedy předvedli. Vypadal spokojeně, a tak nás tedy odtáhl k naší třídě. Zaklepal na dveře a vešel sám. Dveře nechal otevřené, tudíž jsem nakoukla dovnitř, kde za katedrou stála blonďatá učitelka se 106.
Když si tam něco dožvatlal, tak na nás zavolal, aby jsme vešly a představily se naší budoucí třídě. Vešly jsme dovnitř a hned jsem spatřila toho smetihlava. Ale on se na mě koukal taky.
Konec 1. dílu. Pls berte to fakt jako parodii. Já, když kolikrát čtu tady na wattpadu nějaké příběhy, tak mě kolikrát bolí oči. Ale tak, proč se k nim nepřidat že? (:
