OKEEEEEEY LETS GOU
PA PADADADADADA PAM PADÁM PA PADADADADADA DADA
Po škole jsem vzala Kakašiho na velké nákupy. Kostými jsem měla už vymyšlené, takže stačilo jen sehnat oblečení a doplňky. Hned jsem zalezla do prvního krámu, přičemž jsem táhla Kakašiho za sebou za ruku. Hned jsem mu sdělila můj plán a tak jsme se rozdělili, aby to bylo rychlejší.
S kalhotama a botama problém nebyl, ale vršky už byly horší. Prolezli jsme ještě pár obchodů a já se začínala stresovat nad tím, jak to hodláme do zítra stihnout. Pak jsem ale náhle spatřila něco jako anime obchod a hned tam vkročila. Rozhlížela jsem se okolo a měli toho hodně snad ke každému anime, co jsem kdy viděla. Hned jsem začala teda hledat Jojos sekci.
Měli tady hlavně věci k Džóstárům, ale pak jsem spatřila to co potřebujeme. Teda spíše na Kakšiho kostým, ale nevadí. Hned jsem vzala nějakou random velikost. Dala jsem to Kakšimu a hnala ho do kabinky, aby si to vyzkoušel. Já zatím hledala svoje věci, ale nic sem nemohla najít. Už jsem přemýšlela, že půjdu za velkého Dia Bradu, ale pak mě ještě něco napadlo. Okamžitě jsem vzala do ruky své mobilní zařízení a začala jsem to vše vyřizovat.
Mezitím přišel Kakši oblečen v navržené velikosti, kterou sem mu dala. Padlo mu dokonale. Dokonce díky přilénavosti trička mu šly vidět boobs a já tak dostala lehký blush, ale nevadí.
,,Padne dokonale. Jak víš vůbec mou velikost, hmm?" řekl a ušklíbl se na mě, když spatřil můj větší blush. Jen jsem se zatvářila stylem,,ehe te nanda yo".
Když jsme nemohli najít nic k mému kostýmu, tak jsme sebrali odvahu a zeptali se nějakého pracovníka. Ten nám řekl, že tyto věci už nemají, protože za mojí postavu se nikdo nepřevléká. Trošku jsem posmutněla, ale hned si všimla naušnic, které potřebuji. Chtěla jsem si je sundat, ale bohužel byly moc vysoko. Pak sem se hrozně lekla, když mi někdo dal zezadu ruce do podpaží. Otočila jsem svou hlavu, jen abych spatřila Kakšiho s jeho nádherným úsměvem. Naušnice jsem si teda sebrala a ještě ukázala na druhé kousek od nás. Kakši tam přešel, přičemž mě stále držel ve vzduchu.
Po zaplacení jsme se museli vydat rychlostí namidleného blesku ke mně domů. Otevřela jsem dveře a spatřila Zora. Bez trička. Ten se jen otočil na nás a pozdravil.
,,P-proč na sobě nemáš tričko?" bylo první, co ze mě vyšlo.
,,Foxy už na tom pracuje. Ste tady kvůli kostýmu co? Si ještě počkáte." řekl a zasmál se. V tu chvíli ale vyšla Fox. Hned si mě vzala do pokoje a vrhla na Kakšiho divný pohled. Jen si mě přeměřila a vrhla se do práce. Látky a všechno potřebné měla, jak správná hospodyňka.
Vyšla jsem tedy zpátky za Kakšim a vzala si ho do pokoje. Položil tašky na zem a lehl si na postel. Já se přidala k jeho technice a silně ho objala. Kakši se přetočil čelem ke mně, objal mě a dal mi pusu na čelo. Spokojeně jsme takhle leželi dost dlouho na to, aby se nám povedlo usnout.
Už nějakou dobu jsem jen tak ležela a nechtěla otevřít oči. Chtěla jsem se namáčknout na osobu, která měla být vedle mě, ale když jsem tam natáhla ruku, nikdo tam nebyl. Byla jsem tedy nucena otevřít své oči. Vedle mě vážně nikdo nebyl, ale jakmile jsem na své židli spatřila už zpracovaný kostým, se mi nálada celkem zvedla. Hned jsem si ho tedy opatrně vyzkoušela a padl dobře. Vzala jsem si na sebe i ostatní věci z tašky a vše to k sobě pasovalo. Takto oblečená jsem došla do obýváku, kde se na mě všichni podívali. Připadala jsem si jak děbil v tu chvíli, ale Kakši to zachránil sladkým kissancem.
Fox jsem dala mani za kostým a s Kakšim jsme se tedy šli připravit na zítra. Dokonce někde sehnal i ten pytel, a tak jsme tam naházeli všechny věci, které budeme zítra potřebovat.
Ta cena bude naše!
