,,NARUTOOOOOOOOOOOOOOOO!" zakřičela Sakurka a já si náhle uvědomila, že mám jak žízeň, tak i hlad. Podívala jsem se na čas a už se dívám... 4 hodiny?! Stopla jsem tedy Narda a došla do kuchyně si udělat něco dobrého. Ani Kakši se za celou tu dobu neukázal. Bylo mi to divné, ale nechala jsem to jít.
Našla jsem si tedy něco v lednici a chtěla si to vzít zpět do pokoje, ale zaslechla jsem hlasy z obýváku, a tak se rozhodla nakouknout. Byl tam Kakaši a.... nějaká holka? Byla teda nějak moc zmalovaná a výškově asi stejně jako Kakaši. Na stole měli učebnice a sešity, takže hádám, že nějaký doučování. Chtěla jsem tedy odejít, ale to by si mě nesměl všimnout Kakši.
,,Heyaaa, chceš dortík? Dělal jsem ho sám." chlubil se svým krásně nazdobeným dortem. Už to začalo být až moc sussy. Ta holka se na něho dívala až moc sussy pohledem.
,,Kdo je to?" Kakši dal kus dortu tý blbce.
,,Jo promiň. Včera jsem ti zapomněl říct, že mám doučování tady s Kumou. Kámoška už od mala." Kuma mi podala ruku a já ji s nechutí přijala. Jen jsem se ji představila a šla si zase svojí cestou. Ale když už jsem vycházela z kuchyně, tak jsem zaslechla větu: Dneska ti to moc sluší Kumo. To máš nový účes?
Trochu víc jsem se nasrala, a tak svůj oběd položila na stůl, vzala klíče a odešla z Kakšiho bytu. Zavolala jsem Fox, jestli nechce ven, jelikož nechcu být teď s Kakšim ani nikde poblíž. Fox dokonce nebyla se Zorem, protože měl nějaký turnaj či co, a tak jsme se tedy setkaly.
Zašli jsme si na nudle a na Kakšiho už jsem zas tolik nemyslela. Procházely jsme se všude kolem, zašly i do knihkupáku, kde jsme se zdržely snad nejdelší dobu. Procházela jsem sektor s mangama, když jsem náhle zaslechla Kakšiho hlas. Nebo, že by se mi to zdálo? Otočila jsem se tedy tím směrem a opět ty dva spatřila. A KAKAŠI MĚL KOLEM JEJÍCH RAMEN PŘEHOZENOU RUKU! Nakráčela jsem si to tedy jejich směrem a hned je pozdravila. Ale i tak tu ruku Kakši nesundal.
,,Kakši, můžeš na chvilku? O samotě." Kakši tedy ke mně přistoupil a já ho vlekla ještě trochu dál ,,Co to má znamenat?"
,,Smím ti říct tajemství?" řekl a ušklíbl se. Jen jsem se trochu zhrozila a v hlavě se mi už přemítaly různé scénáře. Jen jsem přikývla a Kakaši pokračoval: Apríl.
Zmateně jsem se na něho podívala, a když spatřil mé zmatení, tak přivolal Kumu k nám. Ta přišla a sundala si paruku? Smyla si i make-up, ale byla zády k nám, tak jsem ji nemohla rozpoznat. Ale hned jak se osoba otočila, jsem se málem počůrala smíchy.
Byl to Guy, Kakšiho dlouholetý kamarád. Všichni 3 jsme se smáli jak blbí, až se lidé na nás divně dívali a zvažovali nad hovorem pro Bohnice. Jen jsme drželi slzy na krajíčku a po pár minutách jsme se naštěstí uklidnili. Kakaši ke mně přišel a něžně mě políbil. Takový polibek jsem od něho dlouho nedostala a jediné co nás oddělilo byl nedostatek kyslíku.
Vrátili jsme se do bytu, tentokrát jenom já a Kakaši, a dojídali společně dort, který upekl. Samozřejmě nesmělo chybět krmení toho druhého a pár kissanců.
Stále nemohu uvěřit tomu, že to byl apríl.
Sr za opoždění s aprílem xdd
