Ráno jsem vstala kvůli nádherné vůní. Otevřela sem oči a čekala, že tam bude Kakaši se snídaní do postele. Bohužel sem našla jen tu snídani. Sem si tedy sedla a vzala si do rukou hrníček s čajem. Pak jsem se zakousla i do quasso.
Po snídani sem si uvědomila, že v pokoji je mega krabice a na ní malý papírek. Stoupla jsem si a přešla ke stolu si ho přečíst.
Dobré ráno,
doufam, že ti chutnala snídaně. Zde máš dárek, tak doufám, že se ti bude líbit. Vem si ho hned na sebe, mám pro tebe překvapení.
Tvůj miláček Kakaši
Jen mi trochu zčervenaly tváře a krabici otevřela. Byly tam nádherné dlouhé šaty světle šedé barvy. Odložila jsem šaty na stranu a šla hledat Kakašiho. Ovšem sem ho nikde nenašla a jen si všimla dalšího papírku, tentokrát na dveřích.
Až budeš převlečená, tak jdi dolů
Budu čekat
Ho smacknu jednou. I když... po tom úraze radši ne. Vzala sem si tedy šaty na sebe a šla se zkontrolovat k zrcadlu. Šaty byly opravdu nádherné, ale už je to nějaká doba, co sem nějaké na sobě měla.
Učesala sem si vlasy a rychlostí sračky, aby na mě chudák nemusel čekat nějak dýl, sem vyběhla z baráku.
Začala sem se rozhlížet a po chvíli ho spatřila. V obleku.
,,Yo. Teď si moje opravdová princezna." řekl a usmál se na mě tím svým roztomilým úsměvem. Ani masku neměl. Myslela jsem, že se za chvíli rozteču.
Kakaši ke mně přišel, vzal mě za ruku a někam se rozešel. Šli jsme opravdu chvíli a pak jsme došli do cíle. Limuzína. Kakši mi otevřel dveře a já s červenými tvářemi nastoupila dovnitř.
,,Kaksiiii, kam jedem? Neměl bys utrácet zas tolik peněz hlavně za mě, ya know?" Kakši neodpověděl. Místo toho si vzal flašku se šampaňským a nalil mi. Skleničku jsem tedy přijala a priťukli jsme si.
,,Dneska slavíme půl roku spolu, tak ať to stojí za to, hm?" řekl, pomalu se ke mně naklonil a pibil mě. Ani mi nedošlo, že to je už půl roku.
,,A jsme tu." řekl Kakši. Jen jsem se naneho podívala s otazníkama v očích. Jen řekl, že uvidím a vystoupil z auta. Ještě něco domluvil s řidičem, znovu mě vzal za ruku a vyšli jsme. Zašli jsme do nějaké budovy a já hned valila oči. Všechno tady vypadalo velice luxusně, až sem měla strach na cokoliv sáhnout.
Kakaši mě odvedl ke stolu s rezervací a odsunul mi židli. Já si teda sedla a Kakši mě přisunul ke stolu. Po chvíli přišel i číšník a podal nám jídelní lístek. Kakši jen objednal něco k pití. Vybrala sem si kuře na paprice, protože proč ne a Kakši ramen. Číšník po chvíli přišel i s nějakýma talířema. Položil přede mě talíř s kusem dortu a nějakou sklenici s limonádou (18 ti bude až po půlnoci tvých narozenin!), převzal naše objednávky a zase zmizel.
S Kakašim jsme se začali navzájem krmit. Smáli jsme se u toho jak blbí, ale snědli jsme to bez toho, aniž by nám to padlo z vidličky. Pak nám číšník přinesl i hlavní chod (rozhodně sem málem nepsala vchod nenene)
,,Ještě je jedno místo, kam bych tě rád vzal." řekl a natáhl ke mně ruku. Jen jsem ji s úsměvem přijala, a tak jsme se znovu objevili v limuzíně.
