Kakši vytáhl šedého jednorožce a já se do něj okamžitě zamilovala. Do toho jednorožce samozřejmě. Do Kakšiho už jsem dáv- teda cože? Každopádně se mi z očí vytvořily obří hvězdy, jak Luffymu, když mu něco přijde úžasný (třeba to, že Brook umí dělat kake xdd). Z tý vší radosti sem si ani neuvědomila co dělám, a tak jsem si převzala jednorožce, kterého jsem objala a dala Kakšimu pusu na tvář. Pak jsem si to ale uvědomila a dostala ještě větší blush. Schovala sem se jak malé dítě za plyšáka a zamumlala poděkování.
,,Jestli se tohle bude dít pokaždý, když ti něco přinesu, tak ti budu nosit dárky každý den." i když měl nasazenou masku sem na okrajích viděla červenou barvu. On se taky červenáá. Bych ho teď nejraději snědla.
,,Myslím, že bych si měla zajít domů a tohle si alespoň namazat." zvedla jsem svou ruku, na které se už pomalu dělali modřiny.
,,No vidíš, bych málem zapomněl. Pojď sem." řekl a vzal mě do náruče.
,,Hey, však nemám zraněnou nohu." automaticky jsem se mu zachytla kolem krku.
,,Ještě řekni, že se ti to nelíbí." měl pravdu, líbilo se mi to. Svůj obličej jsem si opřela o jeho vypracovanou hruď a nechala se nést.
I když jsme byli před barákem, tak mě nechtěl pustit, tak jsem odemkla vchodové dveře a Kakši do nich jenom kopl, aby se pořádně otevřely. To samé byt. Tam už mě ale položil a já se mohla přezout do papučí.
Ale v tom k nám něco přiběhlo.
