18

18 2 7
                                    

Dneska už je poslední den školy a budou konečně Vánoce! Bohužel nám ale Hiruzen připravil kino s ČESKÝM FILMEM. Bude kvalitní jak Sakurka v týmu. Každopádně jsme se domluvily s Fox, že po filmu budeme kupovat dárečky. Sice nebudu s Kakšim, chudák vypadal zklamaně, když sem mu to říkala, ale budu taky konečně se svojí kamaRATkou. 

Šli jsme tedy směr kino. Kakaši mě držel celou tu dobu za ruku a říkal samá sladká slůvka. Bohužel pro nás tam zase stály ty blbky co nás málem našly v tom kumbále. Kakaši se zastavil a na chvíli se zamyslel. Pak si stoupl za mě, klekl si na koleno a prostrčil hlavu mezi mé nohy. Začal si stoupat a já potichu vyjekla, když jsem necítila půdu pod nohama. Seděla jsem Kakšimu na ramenou. 

,,Kakaši, pusť mě dolů. Však jsem těžká." okamžitě jsem se mu chytla za vlasy jak Ratatouille.

,,Nahh, však máš 1 kilo i s postelí. Teď se mi o tu hlavu opři a kdyžtak mě nějak kryj, ať mě nepoznají." chytil mé ladné nožky a začal kráčet ke vchodu. Udělala jsem jak řekl a tak nějak ho nenápadně kryla. Holky jsou naštěstí úplně vypatlaný jak forma na buchtu. 

,,Teď mě už ale můžeš pustit dolů ne?" řekla jsem, když jsme byli před  vchodem do kina. Jenom si něco zamumlal a sundal mě z jeho ramen. Ale hned jak jsem stála mě obejmul a položil si hlavu na mojí. Čekali jsme tam asi 10 minut a oni nás konečně pustili dovnitř. Jediný co o filmu vím je, že to má být o formulích, tudíž úplná ptákovina (jako všechny české filmy). 

Našli jsme si nějaké místo vzadu, aby jsme se dostali co nejdál od učitelů a hlavně hroudy. Well, bohužel vedle nás zbylo jedno místo a samozřejmě si tam sedla hrouda. Kdo jinej taky žeyo. Kakši mezi námi seděl, takže mu odpadne chudákovi ucho. 

Film začal a už teď to byla totální píčovina. Hrouda se smála každýmu "vtipu či vtipné scéně" a já myslela, že mi vybouchne hlava. Taky jim tam opravovala gramatické chyby, které našla v textovkách. No myslela jsem, že jí umlátím každou chvílí. Pak jsem ale cítila tlak na mém rameni. Byl to spící Kakši. Vyndala jsem si sluchátka, připojila je k telefonu a jedno mu dala do ucha. Samozřejmě tam, kde byla Hrouda, aby ji nemusel tolik poslouchat. Sama jsem si nasadila to druhý, zapla nějakou uklidňující muziku a opřela si hlavu a tu Kakšiho. 

,,-távej. Oi, vstávej princezno, film už konečně skončil." řekl sladce Kakši a udělal mi pat pat. 

,,Však jsem vzhůru. Dej mi ale ještě minutku." 

,,Jak si přeješ." řekl, vzal si mě do náruče a dal mi pusu na čelo ,,Ale nevím, kdo mi teda koupí dárek k Vánocům."

Kakši Kde žijí příběhy. Začni objevovat