Přiběhla k nám liška s tmavě šedým kožichem. Okamžitě mě chytla za konec kalhot a začala mě táhnout k lednici. Fox má zase hlad. Tyhle proměny jsou normální a časté. Vždycky dostane hlad, když se promění. Hodila jsem jí palačinku na ksicht a na talíř jí dala radši ještě jednu.
,,Sem nevěděl, že chováš lišku." řekl pobaveně Kakši a sundal si masku. Asi se mi zastavilo srdce. Dostala jsem okamžitej nosebleed, a tak sem se otočila a začala hladit Fox po zádech. Nikdy si nestěžovala, hlavně, když jedla.
,,Nechovám, to je Fox. Občas se prostě musí proměnit do liščí podoby." vysvětlila sem mu, ale to Fox už snědla i druhou palačinku a odběhla do obýváku rychlostí blesku. To už se nestává, když je v této formě, tak je většinou línější, pokud nemusí dělat nic fakt extra důležitýho. Šla jsem tedy po jejích stopách a v obýváku na gauči, sem zahlédla spícího Zora a Fox, jak mu skáče do náruče.
,,Emmm, Kakaši? Myslíš, že bys mi mohl pomoct tyhle dva uklidit?" zeptala jsem se ho. Vzal tedy Zora, já Fox a šli do jejího pokoje. Kakši položil Zora na postel a já Fox nenápadně přišoupla k němu. Jelikož byla ještě liška, tak to bylo mnohem snazší.
,,Našel jsem nějakou mast, tak pojď sem. Ti to namažu." radši se nebudu ptát, kde to našel. Odvedla sem ho do mého pokoje a sedla si na postel. Kakši mi to začal mazat a já se mu zahleděla do tváře. Asi jsem ale civěla moc dlouho, protože si toho všiml.
