Jeli jsme už celkem dlouho a co si budem, začala mě bolet ass. Udělali jsme si tedy malou přestávku někde u říčky. Když jsem sesedla z Kiry, tak jsem možná trochu padla k zemi. Ale Kakaši mě naštěstí chytil. Pak už to bylo dobrý a mi pokračovali pěšky v naší cestě. Teda alespoň ten kdo neměl línou ass, ehem ehem Fox ehem ehem, tak šel pěšky.
Přišli jsme do našeho 1. bodu naší cesty a začali si připravovat naše kutlochy. Mně ho teda připravoval Kakaši, protože mi ukradl tašku, která byla připnutá k sedlu. Přišla jsem tedy k jeho koni, Kakyoinovi, a podívala se co má v tašce on. Násilí naproti, výborně. Hned jsem si knížku dala pod triko a Kakyoinovi dala třešně. Začal dělat rerorerorero, a tak jsem ho radši nechala a odešla k již zapálenému táboráku. Sedla jsem si vedle Kakašiho, který mě hned objal kolem ramen. Už taky začínala být pomalu tma.
,,A kdo si dá špekáčky?!" vykřikla Fox. Všichni jsme si tedy vzali random klacek a ořezali ho do špičky. A tak jsme si dělali špekáčky. To by jsme ale nebyli mi, kdyby jsme i tady na někoho nenarazili. Přijel nějaký borec na koni. Vypadal tak nějak v našem věku, možná trochu starší.
,,Brý večír. Smím se u vás jenom ohřát? Nějak jsem nedával pozor na čas." seskočil z koně. Fox jen přikývla a dala mu klacek se špekáčkem, ať si taky udělá (myslím, že už všichni víme co sem napíšu xd, stop being horny and give me your mora).
,,Děkuju, ale to je dobrý. Cestou jsem něco měl. Mando, volno." řekl ke svému koni, který se hned uvolnil a šel za našimi. Dále se nám představil jako Oročimaru. Celkově jsme si povídali tak nějak o všem, ale Kakaši byl nějak podezřele potichu. Jen si mě posadil na klín, při čemž zjistil, že jsem mu vzala knížku. Jen jsme se tomu zasmáli a dal mi pusu na krk.
,,O-oii, Kakašii." špitla jsem a podívala se na něj. Jen mě chytil jemně za bradu a políbil mě.
,,Dívá se na tebe až moc sussy." šeptl a položil si hlavu na mé rameno, přičemž mě rukama objímal kolem pasu. Jen jsem se o něho víc opřela, aby věděl, že jsem s ním (protože to je smort) a ruce mu chytla.
Celý večer probíhal v pohodě a všichni se později uchýlili ke spacákům. Oročimaru si ho rozdělal na opačné straně ohniště.
Ráno jsem se probudila, ale Kakaši měl spacák dál ode mě. Celkem mě to zamrzelo, ale šla jsem si sednout k ohýnku. Vzala jsem si Násilí naproti a začala číst. Ovšem Kakaši mi ji vytrhl z ruky s tím, co to dělám.
,,V-však ti to nikdy nevadilo."
,,Teď mi to ale vadí. Přestaň šahat na moje věci."
,,A-a dáš mi alespoň hug?"
,,Ne..? Proč bych měl. Však jsme jen kámoši." tohle zabolelo úplně nejvíc. Kakaši začal odcházet někam pryč a já za ním běžela. Běžela jsem, ale jako bych stála na místě a kvůli tomu se vzdaloval.
Okamžitě jsem si prudce sedla, až se mi trochu zamotala hlava. Slzy mi tekly proudem a já se podívala vedle sebe. Kakaši tu byl přímo vedle mě a ruku teď měl v mém klíně. Zřejmě mě držel kolem pasu. Jen jsem ji opatrně sundala a dala mu ji na zem. Objala jsem si kolena a tiše plakala dál.
,,Oi, si v pohodě?" lekla jsem se tak moc, že jsem i trochu nadskočila. Byl to Oročimaru.
,,Y-yo, jen se mi něco zdálo."
,,Chceš si o tom promluvit? Třeba se ti uleví."
,,Nevím, jestli by tě zrovna tohle zajímalo. Ale proč ne. Jen se mi pak nesměj." Oročimaru poklepal na svůj spacák, tak jsem si k němu šla sednout. Všechno jsem mu tedy řekla a on mě opatrně i váhavě obejmul. Jen jsem ho bez jakýchkoliv keců objala zpět. Brečela jsem mu tiše do ramene a možná se při tom trochu klepala.
,,Míváš často takové sny?" zeptal se.
,,N-ne, tenhle byl můj první." řekla jsem unaveně. Už ani nevím jestli ještě něco říkal, protože jsem opět upadla do říše snů.
To co se ale stalo ráno. To bude problém.
