23

21 2 4
                                    

Nastal den silvestrovský, při kterém jsem s Fox jela za její úžasnou rodinkou. Samozřejmě s námi jeli i naši bojfrendové. Vzali jsme sebou i nějaké mňaminy jako šneky a brambůrky. 

Hned jak jsme přijeli na místo nám bylo řečeno, že si na sebe máme vzít něco z osmdesátek. To teda velice brzy. Stejně jsme na to tak nějak kašlali a jenom si vzali akatsuki pláště. A po tomhle další úžasná novinka. Mělo se to konat v nějaké nepoužívané hospodě. Ne, že by byla opuštěná a Twixáci tam točili videa. 

Přišli jsme tedy na místo a rovnou si sedli na bar. Kakši si mě stejně za chvíli vzal na klín a po místnosti koukal sussy pohledem. Fox zachvilku sdělila, že nezná ani polovinu lidí, kteří tu jsou. Zůstali jsme tedy na baru celou dobu a prostě si povídali a jedli. Zachvilku tam přišel nějakej strejda a dal mi ruku na rameno.

,,A ty jsi čí? Sem tě ještě neviděl." byl už v trochu opilém stavu, ale nevadí.

,,Ta patří ke mně. Kámoška." řekla Fox a sklonila se do lednice pro bylinky. Týpek tedy jen přikývl a odešel. Všichni tady jsou nějaký divný. Kakši mě jen silněji obejmul a položil si hlavu na mé rameno. Dal mi pušinku na tvář a koukal, jak mu Fox nalévá panáčka. Všem tedy rozdala a přiťukli jsme  si. Probíhalo to v pohodě, Fox stála za barem a vždy někomu něco nalila nebo podávala jídlo. Zoro se teda na ní díval velice sussy, když se sklonila pro flašku dolů, ale nevadí. Kakši mě čas od času krmil šnekama, abych nebyla zas tolik plná a hlavně mi dával pusinky. A dával jich hodně na krk a tvář, což bylo velice divný, ale tak, nestěžuju si že?

Asi za hodinu nám všem začalo být špatně, ale z toho vydýchanýho vzduchu. Bylo to fakt strašný. Zašli jsme tedy ven a obcházeli celou vesnici jak dementi pořád do kolečka do kola. Udělalo se nám mnohem líp, až teda na mě. Pořád mi bylo trochu špatně, ale co s tím taky nadělám. Kakši si toho všiml a vzal mě na jeho záda jak Guy. Omluvil se Fox a Zorovi a šel se mnou někam.

,,Kakaši, kam jdeme? Fox za náma nejde."

,,V klidu, cestu znám. Doufám. Ale ty si půjdeš lehnout. Bylinky ti nedělají dobře."

,,Ta místnost mi nedělá dobře. A ta zakouřená už vůbec ne."

,,Právě proto jdeš do postele. Pak přijdeme na rachejtle, neboj." dala jsem mu pusu na tvář. Jen se usmál (už to poznám i přes masku, protože jsem chytrá kobieta xd) a pokračoval v cestě. 

Uložil mě do postele a lehl si vedle mě. Už mi nebylo špatně, ale volný čas s Kakšim je dobrý čas s Kakšim. Jen mi začala být trochu zima i v jeho objetí. Zalezla jsem tedy pod jeho triko a ustlala si na jeho hrudi. Kakši nijak neprotestoval, znovu mě objal a dal mi pusu do vlasů. Pak jsem si ale uvědomila, co jsem vlastně udělala. Nejen, že jsem viděla jeho boobies, ve kterých jsem měla obličej. Měla jsem i bezva výhled na jeho sikspek. Podívala jsem se na jeho obličej a i přes tu menší tmu jsem viděla jeho blush (samozřejmě měl sundanou masku). Byl až moc roztomilýýýýý. 

,,N-na co se tak díváš?" řekl rozpačitě. Jen sem se šoupla více nahoru a dala mu pusu. Líbali jsme se dost dlouho a klidně by jsme pokračovali, kdyby někdo nevrazil do dveří, div se nerozbily. 

,,Vy jste kámoši Fox? VY JSTE NECHUTNÍ! JAK SE VŮBEC MŮŽE S NĚKÝM TAKOVÝM BAVIT!" zakřičela Fox sestra. Chtěla ještě něco říct, ale to se ozvala rána a sestra s otevřenou pusou padala k zemi.

,,NIKDO NEBUDE MOJÍ KÁMOŠCE ŘÍKAT, ŽE JE NECHUTNÁ. TYHLE DVA JSEM ZAČALA ŠIPOVAT HNED, JAK JSEM VIDĚLA KAKŠI-.... teda cože?" plátno padlo taky na zem a přiběhl udýchaný marimo. Svalil se na postel vedle nás a usnul. 

,,Yee, sr sr. Nenechte se rušit. Btw za hodinu vypouštěj rachejtle, tak to nezmeškejte." mrkla na nás Fox. Do jedné ruky nabrala sestru, do druhé Zora a odešla. Možná jsem zrudla trochu víc, ale nevadí.

Jen jsme s Kakašim dál leželi. Jednu nohu měl zamotanou v mých (stop being horny and give me your mora), objímal mě a hladil po vlasech. Bylo to od něho velice sweet. Pak mě  ale napadla úplně úžasná věc. Jelikož jsem jsem velice líné ass a nechce se mi už ani zvedat hlava, tak jsem dala Kakašimu pusinku na jeho veliké 109ky. Ten se úplně zastavil v pohybu. Nevěděla jsem, jestli to je dobrý nebo špatný. Podívala jsem se tedy na jeho obličej. Jen se ke mě sklonil a políbil mě, jak nikdy předtím. Přidala jsem se k němu, ale pak mi došla jedna nehezká věc. Odtáhla jsem se a zkontrolovala mobil. Za 5 minut to vše začíná. Otočila jsem se zpět ke Kakašimu, který se tvářil jak ublížený štěně.

,,Kakašiiiii, musíme jít."

,,Mně se ale nechce."

,,Mně taky ne, ale za chvilku to vše začne. Navíc se sem pak můžeme vrátit." vylezla jsem z jeho trička a postavila se vedle postele.

,,Fiiine, už jduu." okamžitě mě zvedl do jeho náruče a nesl mě celou cestu jak princeznu.

Hned jak jsme přišli nás Fox zatáhla do našeho růžku v místnosti plné lidí. Okamžitě nám rozdala šampaňské na přípitek a už se začalo odpočítávat.

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

 Všichni jsme si přiťukli a vypili tento úžasný nápoj. Ani jednomu z nás to nechutnalo, tak jsme si nalili ještě bylinky a šli se podívat ven na ohňostroj. Cestou jsme ještě dostali zapálený prskavky. 

Kakaši mě pak stejně oddělil od Fox se Zorem. Jen mi řekl, že mi musí dát něco spešl. Chvilku jsme dělali ještě blbosti s prskavkama, ale když zhasli, tak si jí ode mě převzal a políbil mě. A byl to i spešl polibek. Bylo to velice procítěné. Objala jsem ho kolem krku a polibek mu opětovala. Pak ale už začaly bouchat rachejtle, tak jsme se opět seskupili s Fox a koukali na tu podívanou. Samozřejmě mě Kakši jen tak nenechal a vzal si mě do náruče.

,,Tááákže, teď mi tak dochází, že mám jen 1 manželskou postel a my jsme 4. Emmm. Se vmáčknem ne?" řekla Fox a zkusila si se Zorem lehnout, aby viděla kolik místa tam ještě je. Kakaši nad ničím nepřemýšlel a dal si mě zase pod své triko a odnesl mě na 2. polovinu postele. 

,,Yep, my se vejdem." řekl nakonec a obejmul mě. Fox šla teda ještě rychle zhasnout a jelikož to je Fox, tak si možná malinko rozbila hubu. Jen jsme se zasmáli a čekali na další. Naštěstí žádná nepřišla a my tak mohli v klidu spát. To by ale nebyl Kakši, kdyby mi nedával ještě pusinky do vlasů. 

V tomto roztomilém rozpoložení jsme nakonec usli a já jen doufala, že nám to vydrží ještě hodně dlouho.

Kakši Kde žijí příběhy. Začni objevovat