,,Heey, koho tam zase máš? Nech jí bejt a pohni prdelí." vykřikl na něho zřejmě jeho kámoš. Ten se na mě jen lišácky podíval a zápěstí mi více zmáčkl. To už jsem mu dávala pěstí do ruky, jelikož obličej vždy vykryl.
,,Hey! Co se tu děje?! Okamžitě pusť mojí přítelkyni!" zařval hlas za námi. Otočila jsem se a stál tam Kakaši. Můj hrdina (xdd).
,,A co hodláš dělat? Však jsi o hlavu menší jak já." vysmíval se mu. Jenže Kakaši si sáhl do zadní kapsičky a vytáhl kunaj. Rychlostí blesku si stoupl za něj a kunaj mu přitiskl ke krku. Ten mojí ruku pustil a já ji hned přitáhla k tělu. Útočník se tvářil vystrašeně, a tak mu Kakši jen něco pošeptal a propustil ho. Ty dva hned odběhli pryč a Kakaši za mnou hned doběh a vzal ruku, kterou, kterou držel ten idiot.
,,Máš to strašně otlačený. Zítra tam budeš mít modřiny. Měl jsem tě vzít radši sebou." začal si tam postupně nadávat. Nechtěla jsem ho dál poslouchat, a tak jsem ho jen objala. Chvíli zaraženě stál, ale nakonec se do objetí přidal taky.
,,Však to není tvoje chyba ne? Hlavně, že jsi přišel." řekla jsem s úsměvem. Kakši se pousmál a odtáhl se. Trochu jsem posmutněla, ale hned jak vytáhl papírovou růži se mi v očích objevily hvězdičky. Růži jsem od něho převzala a poděkovala mu.
,,Ale to není všechno." pousmál se, i když to nebylo pomalu přes tu masku vidět, a něco vytáhl z větší kapsy na stehně.
