Nastal tedy den praxí a všichni se sešli ve vedlejší školní budově. Ale jak jsem tak koukala, tak sem nikde nemohla najít Kakašiho. Fox za mnou přiběhla s tím, že tu není ani Zoro. Vzala jsem tedy telefon a psala tomu Smetihlavovi.
A: Ahoj, kde jsi? Všichni už tu jsou a praxe začínají asi za minutu
A: Zoro tady taky není, nevíš náhodou, co s ním je?
Chvíli jsem čekala na odpověď, ale neodepsal ani na začátku praxe. A jelikož jsme neznali Zorův ig, tak jsme o něm nevěděli už vůbec nic. Učitel nás seznámil s tím, co celý týden budeme dělat. No a když došlo na dvojice, tak jsem si vzala Fox. Rozhodně jsem nechtěla skončit s tou šprtkou, která si občas povídá pro sebe a směje se jak morče.
,,Jelikož ani jeden z vás se tu rozhodně neučí na healovacího nindžu, tak vás musím naučit pár kroků, když vy nebo někdo jiný bude krvácet, padne do bezvědomí a podobně. V těch dvojicích už takhle zůstanete, tak se rozhodněte, jestli takhle chcete opravdu zůstat." chvíli počkal, a když se nikdo nehl, tak pokračoval ,,Dnes tedy začneme se škrtidlem, který používáme v nebezpečné zóně.-" a takto pokračoval, dokud nedošlo na praktickou část. Vzala jsem tedy škrtidlo a zaškrtila Fox nohu. Smáli jsme se u toho jak blbý, i když vlastně nebyl důvod. Ale v tom se náhle rozletěly dveře. Stál v nich Kakši a za ním Zoro.
,,Dobrý den, omlouváme se za zpoždění, ale přes cestu nám prošla stařenka, tak jsme jí pomohli." řekl Šedivlas a Zoro jen přikyvoval. Učitel to nějak neřešil, jenom jim řekl, o co tu zatím jde a dal jim škrtidlo. Kakši se na mě podíval a já se jen poškrábala na zátylku a omluvně se usmála.
Po ukončení praxe jsme se vydaly s Fox na školní horkou čokoládu. Je mnohem levnější než v kravárnách nebo restauracích. Fox vhodila peníze do automatu a po chvíli si vzala svojí čokoládu. Ještě si musela skočit pro něco do šatny. Za chvilku jsem za sebou uslyšela kroky a s úsměvem jsem se otočila za Fox. Ale místo Fox procházel Kakaši. Trochu jsem znervóznila.
,,Yo, učitel asi nechtěl čekat co?" zeptal se Kakši.
,,Myslím, že jemu to je úplně jedno, kdo přijde a kdo ne. Ale proč vy dva jste měli zpoždění?"
,,Ehem, Zoro odešel dřív z bytu a nevěděl v jaký budově jsou ty praxe, takže jsem ho musel jít hledat, ale pak jsem po cestě narazil na stařenku. Šel jsem jí pomoc a pak zase hurá za Zorem." dopověděl svůj příběh. Nedávalo to smysl, ale nevadí.
,,Well, učitel po nás chtěl už rovnou dvojice, ale ty jsi tam nebyl a už se nemůžeme přehodit. Ale jsi se Zorem a to je dobrý ne?"
,,To joo, ale místo Fox jsem tam mohl být já." zamumlal si pod nosem.
,,Cože?"
,,Že jsem rád, že jsi skončila s Fox. Alespoň nemusíš být s někým cizím. Třeba tu hroudu vědomostí Konku bych nedopuručoval. Bych ji musel umlátit, abych přežil alespoň jednu lekci s ní." oba jsme se zasmáli ,,A co ty tu vůbec děláš? Dáváš si krávu?"
,,Čekám na Fox až si vyzvedne něco ze šat-." nestihla jsem ani doříct větu a z konce chodby se ozvala rána a hned na to pár dívčích hlasů.
,,Ale nee. Pojď rychle se mnou." vzal mě za ruku a běžel k random dveřím. Vběhl dovnitř a mě přitáhl tak, že jsem skončila na jeho hrudi. Rychle zavřel dveře a šeptem řekl ať jsem potichu. Byli jsme v nějakém kumbálu, protože se tu nedalo pomalu hnout, takže jsem na něm musela zůstat přilepená. Kakaši mě objal kolem pasu a udržoval si mě co nejblíže. Byla sem červená až na prdeli a možná jsem měla opět nosebleed.
Z chodby se ozývaly zklamané hlasy. Začali pročesávat okolí, protože si byly až moc jistý, že tady Kakši opravdu byl.
,,Holky, zkontrolujte i ten kunbál. Já se jdu podívat na záchody. Jsem si jistá, že jsem ho tu zaslechla." řekl nějaký dívčí hlas, který se postupně oddaloval. Ostatní začaly prohledávat jiné místnosti. Zaslechla jsem kroky, které se k nám pomalu přibližovaly.
,,Myslím, že nás najdou." řekla jsem podívala se mu do obličeje. Sice byla tma, ale trochu světla sem z chodby prošlo.
,,Ne počkej, slyším ještě nějaké kroky. Tyhle už ale nejsou na podpatku. Dáme tomu ještě chvíli čas." i tak vypadal, že si v jeho rozhodnutí není jistej. Kroky jsem začala slyšet taky a po chvíli se ozval i hlas.
,,Oi, co to má znamenat? Hledáme snad poklad nebo co? Vy jste fakt strašný, prohledávat celou školu, kvůli jednomu muži. Však jich je tu ještě dost!" vykřikl hlas a já hned poznala Fox ,,Okamžitě odsud vysmahněte a příště si mě nepřejte!"
Všechny holky se tedy odporoučely pryč. Zůstali jsme s Kakašim ještě chvíli v malé místnosti, ale Fox na nás zavolala, že můžeme vylést. Moc se mi nechtělo, protože jsem byla v jeho obětí. Komu by se taky chtělo žeyo. Bohužel jsme tedy vylezli a já si došla pro čokoládu. Naštěstí byla ještě vlažná, takže se dala pít. Kakši ke mě přišel, vzal mi kelímek z ruky a napil se.
,,Ty holky jednou umlátím. Furt abych se schovával." cucnul si čokolády a vrátil mi jí zpět ,,Ale i tak dík za pokec. Uvidíme se zítra." řekl a O MŮJ BOŽE. On na mě mrknul. Asi omdlím z té jeho krásy. Fox se opět jen ušklíbla a začala mě škádlit.
,,Kámo. Zmlkni. Já za to nemůžu. Jak si vůbec věděla, že tam jsme?" převedla jsem konverzaci trochu jinam.
,,Můj nos nikdy neklame. Ale z těch jejich voňavek mi je na blití." ošila se a vyšla směr ze školy. Naštěstí nás už nic podobného po cestě domů nepotkalo, a tak jsme měli krásnou cestu domů. Těším se na spánek. Hlavně Fox dnes vaří oběd a prý bude dělat palačinky. Má nejlepší palačinky na světě.
Přišly jsme tedy domů a Fox se pustila do oběda. Já šla nakrmit naše kwisy. Tašku jsem hodila někam na druhou stranu místnosti, aby mi nebyla na očích. Sedla jsem si na postel a začala projíždět instagram. Ale v tu chvíli mi někdo napsal.
Byl to Kakaši.
