Konečně nastal den vánoční a já už dobalovala posledních pár dárků. Napsala jsem i Kakašimu jestli nechce přijít, že by jsme to oslavili všichni společně, když tu bude i Zoro, ale ještě neodepsal. Možná jsem se o něj trochu bála, ale snažila jsem se to překousnout.
,,Oi! Už to máš dobalený? Já ten strom nebudu zdobit sama, víš jak to dopadlo minule!" řekla Fox přes zavřené dveře (v krátkosti, Fox je tak moc šikovná, že stromeček nejednou převrhla a k tomu málem nám podpálila barák a samozřejmě rozbila i pár ozdob)
,,Yooo, už jdu. Jenom mi dej chvilku." dobalila jsem poslední. Sice to vše vypadalo jak zmuchlané noviny, které Matka vyhodil, protože vyhrál generál, ale nevadí.
Šla jsem tedy Fox pomoct ozdobit náš super strom. V polovině mi napsal ale Kakši a tak moje pozornost přešla na telefon.
K: Promiň princezno, ale nepřijdu ):
A: Nevadí, jen mě to tak napadlo, když tu bude Zoro
K: Ale zítra rozhodně přijdu (;
A: Už se těším :33
Byla jsem smutná z toho, že nepřijde, ale hned mě to přešlo, když jsem uslyšela obrovskou ránu. Podívala jsem se tedy na Fox, která ležela pod stromečkem jak Zdena. Jak se jí to vždycky povede? Však ten strom je v těžkým stojanu. Každopádně jsem jí vyprostila z kořenové- stromového vězení a postavila strom zpátky. Letos se nám povedlo nerozbít ani jednu ozdobu, ale jaksi jsme se zamotávaly do světýlek (protože proč nee xd).
,,Yo, teď jsem si vzpomněla. Nezajdeš pak do obchodu? Jenom pro mlíko. Já chci zkusit trpělivost mojí kwisinky při vaření." jenom sem přikývla, protože tady můj Foxíček je tak trochu introvertík. Ale stejně je to divný, sem myslela, že doma máme ještě krabici.
Začali jsme dělat i perníčky (ano, v den Vánoc, protože jsme líné ass a Fox mamka vždy napeče hodně a rozdává pak všem). Fox jakožto veliká umělkyně si začala dělat perníček v podobě draka a pak mi udělala i překvapení v podobě perníkového Kakšiho. Alespoň ten perník se mnou bude trávit Vánoce.
,,Co je? Kakši nepřijde?" zeptala se ustaraně Fox.
,,Bohužel ne. Ani mi nenapsal důvod."
,,To mě mrzí... Ale tak jak ho znám, tak se tu určitě ukáže. Nebo třeba slaví s otcem."
,,Asi máš pravdu. Psal, že dorazí zítra."
,,Tak vidíííííííš. Není se čeho bát." pousmála se, udělala mi pat pat na hlavu a hodila mi perníkového Kakašiho na hlavu. Rozmázl se na mém ksichtě a já jen děkovala, že není ještě upečený. Každopádně jsme se obě smáli jak blbý.
Šla jsem tedy pro milk do obchodu. Cestou jsem se stavila ještě v knihkupáku, protože jseem prostě nemohla odolat. Do zavírací doby měla ještě hodinu, takže to hezky stíhám. Zalíbila se mi taková hezká manga jménem Chainsaw man, a tak si 1. díl z vánoční (ne)nálady koupila. V obchodě jsem šla pro mlíko, ale ta stará rašple mě zdržovala tím jejím kecáním. Furt se mě na něco ptala a nebo vyprávěla o jejím mládí (že by Guyova babička?).
Kecala se mnou asi půl hodiny v kuse a mně to bylo už nepříjemné. Jen jsem jí řekla, že pospíchám, protože Fox nemůže čekat věčně a akorát by ji vystydly brambory na kaši. Hned jak jsem vyšla, tak jsem jí ještě zahlédla, jak si přikládá telefon k uchu. Což bylo sussy, jelikož k ní zrovna přišel zákazník. Každopádně jsem to nechala plavat a šla rychlochůzí zpět domů.
,,Oooooi, sem doma!" zakřičela jsem na celý barák a jen jsem slyšela rychlé pohyby a nějaké šeptání.
,,H-heeey, tak co? Máš?" přiběhla Fox a už mi brala mlíko z rukou.
,,Co se děje? Někoho přede mnou schováváš?" následně jsem slyšela zvuk izolepy.
,,Nééééé, jen jsme se Zorem nestihli zabalit takovej větší dárek, tak jsme teď dělali narychlo."
,,Mmhmmmmmmm, jasněěě." Fox mě jen šťouchla do ramene a obě jsme se začaly smát. Následně přišel i Zoro.
,,Teď už tam nikdo nesmí, jinak vyplaší Ježíška." řekl a zasmál se. Fox mě naštěstí uklidnila s tím, že tam dala i moje dárky.
Usedli jsme tedy ke stolu a začali večeřet. Naštěstí jsme se bavili všichni dohromady, takže jsem si nepřipadala jak třetí kolo u vozu. Ale fakt mě mrzí, že tu není Kakši. Kdyby mi napsal alespoň důvod. Ale zase chápu jestli to je něco moc osobního.
Dojedla jsem jako první a čekala na ty dva. Po chvilce jsem tedy odnesla nádobí a přinesla nám stírací losy. Všichni jsme si setřeli a dokonce něco vyhráli. Já vyhrála 100, Fox 50 a Zoro 10. Chudák xd. Pak se to ale ozvalo. To na co jsme všichni čekali. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Příští díl na Mace xd
Adios
To bych ti ale neudělala, takže pokračujeme
Pomalu jsme se zvedli a já měla tu čest otevřít dveře. Jako první co jsem viděla, byla obrovská krabice s mým jménem.
,,Tak do toho, rozbal jí." řekla Fox s úšklebkem.
,,Naaaah, nejdřív to všechno snad rozdáme ne?"
,,Fiiiiiiiiiiiiiineeeeeeeee, ale ten velký rozbalíš jako první." nevím o co jí jde, ale i Zoro měl ten divný úšklebek. Sice né tak patrný, ale byl tam. Jen jsem tedy přikývla a začala rozdávat. Kakšimu jsem taky udělala hromádku, abych to nemusela hledat až zítra přijde.
,,No to už je všechno, tak dělej! Ten největší!" zakřičela radostně Fox. Ruší mi mojí taktikssssssssss. Vždy to beru od nejmenšího. Ale radost sem jí brát nechtěla. Vzala jsem tedy nůž a už už jsem to chtěla otevřít.
,,Nennenennenenne! Nožem ne, mohla bys to poškrábat." řekla varovně Fox, přišla ke mně a sebrala mi nůž.
,,A jak to mám asi otevřít?" Fox tedy přistoupila a odtrhla mi kus izolepy, abych si to mohla odtrhnout sama.
Zabrala jsem tedy za izolepu a hned na mě něco vyskočilo a povalilo na zem.
