Když jsme koukali na hvězdy

21. - BENJAMIN

 „Met a lot of people, but nobody feels like you."
- Ali Gatie

Instinktivně jsem se při pádu zapřel o nataženou ruku, díky čemuž jsem nedopadl na hlavu. Zadek jsem si ale narazil pořádně.

Nic z toho ale nezamlžilo pohled, který se mi naskýtal. Kayla Jacobsová dopadla přímo na mě a teď na mě zpola sedí, zpola leží. Má na sobě šíleně těsný kraťasy a ještě k tomu je jen v podprsence a jelikož na mě sedí, mám její výstřih přímo před očima. Dokonce vidím kapičky potu, co se jí třpytí ve žlábku mezi ňadry.

Dobrý bože, proč mi to tak stěžuješ?

„Uvědomuješ si, že mi zíráš na prsa?" ozve se najednou. Jako na povel zvednu zrak k jejím očím a všimnu si, jak jí v nich pobaveně jiskří. Obtížně se ze mě zvedne a nabídne mi ruku, aby mi pomohla vstát. Přijmu ji. Až když se zvednu, znatelně si uvědomím, jak moc mě bolí zadek z toho pádu. „Jsi v pohodě?" zeptá se mě starostlivě.

Přísahám bohu, že se fakt snažím dívat se jí do očí, ale všechno ve mně mi připomíná ten božskej pohled na její prsa. Na pihu u pupíku a na její opálené dlouhé nohy.

„Ehm, cože?"

„Ptám se, jestli jsi v pohodě?" směje se.

„No jo, dobrý," odvětím a bojuju s nutkáním prohlédnout si její boky v elastických kraťasech.

„Fakt promiň, nechtěla jsem do tebe tak vrazit, ale běžela jsem za Addy a nějak jsem vůbec nekoukala na cestu."

„Něco se stalo?"

Zavrtí hlavou. Pak přikývne. A zase zavrtí hlavou. „Já ani vlastně nevím. Zmínila jsem se o Cameronovi a ona se najednou naštvala a utekla, netuším proč."

Prsa se jí při každém nádechu zvednou, při výdechu zase o kousek klesnou. Kayla moc dobře ví, jak poutají mou pozornost, ale nijak se nesnaží je zakrýt. „Musím běžet za ní," oznámí mi najednou, „tak zatím."

Rozloučit už se nestihnu, zbude mi jen ji sledovat, jak běží k východu.

Lehnu si na lavici, zvednu ruce, sevřu osu v dlaních a vzhlédnu k Flinnovi, který se nade mnou zubí. „Můžem?"

Přikývnu a spustím na sebe osmdesát kilo. Střídavě osu zvedám a pouštím dolů, zatímco můj nejlepší kámoš s někým textuje.

„Nemáš mě hlídat?" procedím mezi zuby.

„Píše mi Lilly, jestli prý nemám večer čas."

Vrátím osu na místo a vyhoupnu se na nohy. Dojdu si pro další kotouče, abych si váhu o deset kilo navýšil. Flinn pořád civí do displeje. Lehnu si zpátky na lavici a opět se dám do zvedání.

„Pamatuješ si ji, ne? To je ta, jak sis s ní užil loni po zápase."

„Nemám tucha, sorry."

„Přece ta, co tě měsíc uháněla!" V hlavě se mi okamžitě rozsvítí červená kontrolka. „Jak do školy nosila všechno v našich barvách, chodila na každej zápas a na tvářích měla 26!"

Lilly Jamesová – moje noční můra. Celej měsíc mi byla v patách, pořád mi psala a vyznávala mi lásku. Od tý doby jsem s holkama extra opatrnej.

„Jo, tu si pamatuju," přiznám. Vybavím si ten den, kdy jsem přišel do školy a celou skříňku měl pomalovanou srdíčkama. Při té vzpomínce se celej oklepu.

Odložím činku zpátky na místo a s bolavými svaly se zvednu na nohy. A v tu chvíli si všimnu Kayly, jak vchází zpátky dovnitř s telefonem v ruce. Akorát dopíše nějakou zprávu, když ke mně vzhlédne. „Chytila jsi ji?"

Zavrtí hlavou. „Akorát jsem jí psala, kam se vytratila." Pohlédne na Flinna, který se zubí vedle mě.

„Jo, vy dva se vlastně neznáte," uvědomím si. „Kaylo, to je můj nejlepší kámoš Flinn. Flinne, to je Kayla."

„Ta slavná Kayla Jamesová, konečně tě poznávám." Flinn k ní napřáhne pravačku a ona ji s úsměvem stiskne.

„Taky hraješ hokej?"

„Jasná věc," zazubí se. Zamračeně pozoruju jejich rozhovor a neuniká mi, jak Flinn sem tam sjede pohledem k jejímu výstřihu. Jo, taky jsem si ho všiml, ale proč na něj čumí on?

Do háje, zase ta debilní žárlivost.

„No tak já vás nebudu rušit, chci si jít ještě zaplavat."

Oba s Flinnem přikývneme. „Užij si to," popřeju jí s úsměvem.

„Vy taky." S upřímným úsměvem, který na ní poslední dobou vídám častěji než dřív, na nás mávne a pak zase zmizí.

„Fůha, tak už konečně chápu, proč jsi z ní tak paf," uchechtne se Flinn a zaujme místo na lavici. Postavím se nad něj, abych dával pozor, že mu osa nespadne na hlavu.

„Jako proč?"

„No je to kočka! Jako takhle, vždycky jsem koukal spíš po Adrianne, ale teď, když jsem viděl zblízka Kaylu? Nevím nevím kámo, kdybych nevěděl, že jsi do ní blázen, asi bych to na ní zkusil."

„Nejsem do ní blázen," namítnu automaticky. Pozoruju ho, jak zvedá osu s kotouči nad hlavu a zase zpátky, zatímco si představuju, jak se převléká do plavek, skáče do vody a víří ji před sebou. Jak jí zádové svaly pracují při každém pohybu rukama.

„Bene!" Rychle se vzpamatuju a všimnu si, že Flinn potřebuje pomoct. Vrátím osu na místo a Flinn se smíchem vyskočí na nohy.

„Toť k tomu, že do ní nejsi blázen," hihňá se.