Když jsme koukali na hvězdy

30. - KAYLA

 „It comes and goes in waves, and carries us away."
- Dean Lewis

Jakmile vystoupíme z auta, padnou na nás zraky prakticky všech přítomných. Ať už to jsou zraky obyčejných studentů, tak nenávistné pohledy roztleskávaček a překvapené výrazy Benových spoluhráčů. Všichni na nás zírají a já konečně chápu to, co se mi včera snažil říct – pokud s ním mám chodit, můj svět se od základů změní.

Ben to pocítí taky, protože si ode mě udržuje odstup. „Takže na kreslení?"

„Jasně," přitakám s náznakem úsměvu. „Užij si trénink."

Ben mi poděkuje a jak míří ke klukům, pozoruju jeho široká ramena. Pozdraví se s Flinnem a v ten moment si všimnu Camerona, jak se na mě se založenýma rukama úlisně směje.

Tělem mi projede odpor. Vybavím si každou vteřinu ze včerejšího odpoledne a zvedne se mi žaludek. Urychleně zamknu auto a rozeběhnu se přes celé parkoviště až k našemu stromu.

Na první pohled si Addy nevšimnu. Až když ten stromu obejdu, zjistím, že se u něj krčí. „Addy? Co se děje?"

Vzhlédne ke mně se zarudlýma očima. „Já už nemůžu, Kay," hlesne a rozpláče se. Sesunu se na zem vedle ní a obejmu ji.

„Já jsem ti lhala," přizná, když se trošku uklidní. „Něco se opravdu děje."

Opřu se o kmen a povzdychnu si. „Jde o Camerona, viď?"

„Jak to víš?"

Vylíčím jí všechno o včerejším odpoledni a ona se rozbrečí. Dlouhé minuty se jen objímáme a pláčeme si na rameni a já se s ní cítím propojenější než kdy dřív.

„Co udělal tobě?" zeptám se opatrně.

„Asi před dvěma týdny jsem mu dala kopačky."

Zmateně zamrkám. „Cože jsi?"

„Rozešla jsem se s ním," zopakuje. „Uvědomila jsem si, že si zasloužím víc."

„Co tak najednou?"

„Chceš slyšet pravdu?"

„Vždycky," přitakám.

„Kvůli tobě a Benovi."

„Cože?"

Addy se poprvé dneska usměje. Opře si hlavu vedle té mojí a zasněně se zahledí před sebe. „Vždycky jsem si všímala, že po tobě pokukuje, ale myslela jsem si, že to je jako když Cameron přímo přede mnou čuměl na jiný. Že tě chce jen ojet, nic víc. Ale v posledních týdnech jsem jasně viděla, že je do tebe blázen. Vždycky, když jsi někde procházela, on se na tebe díval. Rozzářeně pozoroval každý tvůj pohyb, díval se na tebe jako bys byla jediná holka ve vesmíru. A pak jsem se koukla na Camerona a ten zrovna mrkal na nějakou random holku, co se na něj zubila. Přímo vedle mě, Kay."

V jejím hlase se zračí bolest. „Netušila jsem, že se tak trápíš."

„Myslela jsem, že mi to nevadí. Líbila se mi představa, že chodím s kapitánem hokejistů. Myslela jsem si, že mi stačí jen ten status, že nepotřebuju lásku. Ale díky tobě jsem zjistila, že po ní toužím víc než jsem si myslela."

„To jsem moc ráda, Addy," uculím se a stisknu jí ruku. V ten moment se jí do očí opět vrátí strach. „To ale není všechno, viď?"

Zavrtí hlavou. „Když jsem mu to řekla, vypadal, že je v pohodě. Nic mi na to neřekl, prostě se sebral o zmizel. Druhý den ráno před školou se mě pokusil chytit za ruku jako vždycky a když jsem se mu vytrhla, poprvé jsem v jeho očích viděla nenávist. Bála jsem se ho, Kay. Měla jsem strach, co mi udělá."

Nasucho polkne a odvrátí ode mě pohled. „Další dva dny jsem se mu snažila vyhýbat, nikomu jsem o tom rozchodu neřekla a myslela jsem – doufala, že to prostě vyšumí. Že se na to zapomene. Třetí den mě před školou zase chytl za ruku, ale tentokrát už mě nenechal odejít. Byl úplně šílenej, naprosto mimo sebe." Po tváři jí steče slza. „Zatáhl mě na pánské záchody. V ten moment všichni, co tam byli, zmizeli. Báli se ho, nikdy mi nechtěl pomoct. Nevím, jestli si myslela, že to je nějaká zvrácená předehra nebo co, ale jen se pochechtávali, když odcházeli. Cameron mě strčil do kabinky a zamknul za náma. Snažila jsem se s ním prát, křičet, ale bylo mi to k ničemu. Jednou rukou mi zacpal pusu a druhou mi přišpendlil ruce za zády. Tyčil se nade mnou, smál se mi. Choval se ke mně jako k nějakému poddanému, jako k něčemu, co vlastní a nehodlá to nechat jít."

„On... znásilnil tě?" zeptám se opatrně, ale ona díky bohu zavrtí hlavou.

„Slyšela jsem, jak někdo vchází dovnitř. Cameron v tu chvíli na vteřinku ztratil kontrolu a já stihla jeden tlumený výkřik. Ten kluk vykopl dveře kabinky a odtrhl mě od něj. Bála jsem se, že ho Cameron praští, ale myslím, že se bál. Hokejový tým chová nulovou toleranci k násilí, takže si jen odfrkl a zmizel."

„A kdo byl ten kluk, co tě zachránil?"

„Nevím, pak hned odešel."

Povzdychnu si. „Bože, Addy... to mě tak mrzí."

„Pořád mi píše, víš?" Vytáhne telefon z kapsy, najde konverzaci s Cameronem a ukáže mi to.

Cameron: Dneska jsem na tebe měl děsnou chuť, brouku.

Cameron: Odpouštím ti, že se chováš jako malá mrcha. Mám pro ně slabost.

Cameron: Přijď dneska ke mně, už jsi tu dlouho nebyla.

Dalších asi deset nebo dvanáct zpráv se nese v podobném, úchylném duchu. Obrací se mi z toho žaludek.

V tom jí pípne telefon s další zprávou.

Cameron: Líbí se mi, jak se tulíte u toho stromu. Vždycky jsem měl slabost pro sestřičky.