Když jsme koukali na hvězdy

22. - BENJAMIN

 „And when you smile, the whole world stops and stares for a while."
- Bruno Mars

Když o hodinu později skončíme s tréninkem a Flinn odfrčí autem domů, něco ve mně mě donutí vrátit se zpátky do školy. Lépe řečeno k bazénům.

Škola je touhle dobou tichá, když nepočítám několik studijních skupin nebo sportovců, co využívají zdarma vstupu do posilovny. Takže když křídlovými dveřmi vstoupím k bazénům, nepřekvapí mě, že zahlédnu ve vodě jen jedno tělo.

Kayla plave rychle. Jako fakt rychle. Sám neplavu nijak špatně, už od dětství jsem vodní člověk, ale upřímně uznávám, že jí bych nestačil.

Usadím se na lavičku a několik minut ji jen pozoruju. Vnímám vůni chlóru v nose a poslouchám zvuky vody, která se s každým silnějším pohybem vyšplouchne ven.

Jakmile doplave desátý bazén – jo, počítal jsem to – zastaví se. Vyhoupne se nahoru jedním ladným pohybem, sundá si z vlasů čepici, z očí sundá brýle a jakmile se otočí, leknutím nadskočí. „Pane bože, Benjamine!" Chytne se za hrudník, jak moc jsem ji vylekal.

„Promiň, nechtěl jsem ti způsobit infarkt," zubím se. Vyskočím z lavičky a vzdálenost mezi námi zkrátím na metr.

„Jsi tady dlouho?"

Zavrtím hlavou. „Tak možná deset minut? Nevím."

Prohrábne si své dlouhé vlasy a stáhne si je všechny na jednu stranu. „A proč tu vlastně jsi?"

„No," nadechnu se, abych něco vymyslel – lépe řečeno, abych vymyslel nějakou věrohodnou výmluvu, „chtěl jsem si jít zaplavat, samozřejmě."

Kayla si mě nevěřícně přeměří. „A proč už teda dávno neplaveš?" Shlédne můj outfit a odkašle si. „A proč máš na sobě stejný kraťasy a tričko, ve kterým si cvičil?"

„Těší mě, že sis všimla, v čem cvičím, ale já v tom náhodou i plavu."

Poznám, jak sveřepě se snaží udržet si vážnou tvář, ale moc jí to nejde. „Takže ty běžně plaveš v tričku a kraťasech?"

„No jasně," přitakám.

Kayla si opět odkašle. „Ale to pořád nevysvětluje, proč ještě nejsi v bazénu."

„Zabrala jsi mi mou oblíbenou část bazénu," odpovím rychle a s vážnou tváří.

„Oblíbenou část bazénu? Vážně?"

Přikývnu. „Když v ní plavu, jde mi to nějak líp."

„Tak se předveď," pobídne mě s úsměvem na tváři. „Teď už je volná, takže jsem si jistá, že poplaveš jako delfín."

Se stoickým výrazem přikývnu, odložím si tašku s věcma na lavičku, vyndám si věci z kapes a postavím se na hranu bazénu. Ani se na ni nepodívám a bez přemýšlení skočím v oblečení do vody.

Kapsy se mi okamžitě naplní vodou, látka kraťasů i trička ztěžkne a tak mi trvá pěkně dlouho, než doplavu na druhý konec. Ztěžka se vyhoupnu nahoru a když se otočím ke Kayle, všimnu si, že brečí smíchy. „Panečku, už jsem se bála, že tam nedoplaveš."

„Si děláš srandu? Byl jsem extrémně rychlej," namítnu, i když oba víme, že jsem se plazil jako šnek. Vyklepu si z vlasů vodu a v ten moment mi dojde, že jsem si namočil oblečení – jediný, co tu mám.

„Co se tak tváříš?"

„Hele přiznám se, že se běžně nekoupu v oblečení."

„No neříkej," zubí se. Ve tvářích se jí udělaly ďolíčky, což je pravděpodobně ta nejhezčí věc, jakou jsem kdy viděl.

„No problém je, že jsem si právě namočil svoje jediný oblečení, takže nemám v čem jet domů."

Kayla si mě pobaveně prohlíží a já se jí vůbec nedivím. Musím vypadat jak zmoklá slepice. „Když přiznáš, cos tu ve skutečnosti dělal, půjčím ti svoje kraťasy."

„Tvoje kraťasy?"

„Jo, vždycky si vozím jedny navíc, pro jistotu."

„Kaylo, je ti jasný, že máš tak o patnáct velikostí míň než já?"

Kayla vyprskne smíchy, ale nijak jí to nerozhodí. „Jsou větší a zas tak si nefandi, nejsi zas tak velkej."

Odevzdaně si povzdechnu a dřepnu si úplně durch na lavičku. „Byl jsem tady, abych tě viděl," přiznám neochotně.

Hledí na mě s tím jejím upřímným úsměvem a přestože jsem čekal, že bude vyzvídat důvod proč, nechala to být. Jen mi poděkuje za upřímnost a bok po boku zamíříme do šaten.

Kayla zmizí v dámských a za chvíli se vrátí s růžovou věcí v ruce.

„Počkej počkej, ty kraťasy jsou růžový?"

Zatváří se jako neviňátko. „To jsem neříkala?"

„Ne, tos neříkala."

„Takže říkáš, že jsi moc chlap na to, aby sis oblíknul růžový kraťasy?"

Několik desítek vteřin těkám pohledem mezi ní a těma kraťasama, než jí je vytrhnu z ruky. „Do háje s tím," zamumlám a zmizím do pánských šaten.

O pár minut později jsem zpátky na chodbě před posilkou, kde na mě čeká Kayla. A jakmile mě spatří, vyprskne smíchy. „Nech si to, jasný? Tys mě do toho navlíkla!"

„To tys skočil do bazénu v oblečení, blbečku!" připomene mi se smíchem, načež jen protočím očima a společně zamíříme pryč ze školy.

Ahoj!
Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, jak se Vám příběh zatím líbí. A zároveň moc děkuju za všechny zprávy, lajky a komenty, kterými mě už teď zásobujete, jsem za ně vděčná ❤
Romča