Když jsme koukali na hvězdy

64. - KAYLA

„If I had a flower for every time I thought of you, I could walk in my garden forever."
- Alfred Lord Tennyson

Když se vrátím domů, narazím na Addy v bavlněných kraťasech u televize. Cpe se zmrzlinou, která jí zaskočí, když si mě všimne.

„Do háje, Kaylo!" zaburácí. „Jednou z tebe budu mít infarkt."

Stopne seriál, co sledovala, a usměje se na mě. „Tak jak to šlo?"

„Kdy ses mi chystala pochlubit s tím líbáním Benjamina?"

Moje přímost ji totálně zaskočí. „Cože?"

„Stavili jsme se u něj doma, kde jsme narazili na Lily, co zrovna měla upřímnou chvilku. Řekla mi všechno o tom vašem plánu, jak jste se zbavili Camerona."

Opatrně, jako by se mě bála, se zvedne z gauče. „Kaylo, promiň, já ti to chtěla říct... vážně! Ale bála jsem se, že mě za to budeš nenávidět a že to ovlivní tvý rozhodnutí ohledně Bena."

„A mělo by?"

Vehementně zavrtí hlavou. „Ne, ježíš! Ben byl jen přesvědčenej, že Cameron zabere jen když budu líbat právě jeho! Jinak bych ho nelíbala, nikdy, vážně!"

„Klid," zasměju se. „Já vím, že ne."

„Vážně?"

Přikývnu. Jí se evidentně uleví. „Díky bohu, fakt jsem se bála, že si budeš myslet, že po něm jedu."

„Je mi jasný, že si po Cameronovi jen tak s nějakým hokejistou nezačneš."

Addy sklopí zrak a nic na to neřekne. „No a jak to teda dopadlo? Usmířili jste se?"

„Jo, usmířili," uculím se. „Hodiny jsme jenom mluvili a i když jsem tě v tu chvíli, když jste nás tam s Flinnem zamkli, nenáviděla, teď jsem ti fakt vděčná. Potřebovali jsme to."

„Děkuju, žes to uznala," zazubí se.

Když jsem se před třema hodinama natáhla, abych si dala na dvacet minut šlofíka, netušila jsem, že usnu na tak dlouho. Překvapivě mi to ale vůbec nedělalo problém.

Vyhrabu se zpod peřin, abych se natáhla pro telefon. Najdu v něm zprávu od Bena.

Benjamin: Jestli chceš, v šest jsem ti domluvil rande s Mads. Doufám, že to platí, protože ona už se nemůže dočkat.

Při čtení té zprávy se culím. Jedna z věcí, co mě štvalo na rozchodu s Benem, byl fakt, že jsem musela opustit i Maddie. Ta malá mi za těch pár měsíců fakt přirostla k srdci.

Kayla: Jasný, vyzvednu ji u vás.

Zvednu se z postele a zamířím rovnou do koupelny, abych si dala rychlou sprchu. Vlasy, které včerejším večerem a nocí dostaly fakt zabrat, si umyju a následně rovnou vyfoukám. Venku je dneska fakt horko, takže si je stáhnu do culíku, aby mě nehřály na krku.

V kuchyni se trochu najím, abych pak neměla hlad. Rodiče před pár dny odjeli na služební cestu, takže to tady máme s Addy celé pro sebe. Je to nevídaně příjemný pocit.

Mrknu se na hodinky – 3:30. Mám ještě dvě a půl hodiny před srazem s Maddie. Dojím si housku, umyju po sobě nádobí a vyběhnu nahoru do pokoje k Addy. Zaťukám na dveře a usměju se na ni, když mě pozve dál. „Taky se tak nudíš?"

Addy přitaká. „Je smutný, že jsou prázdniny teprve dva týdny a já už nemám, co dělat. To je jediný mínus na tom, že jsem odstřihla holky roztleskávačky."

„Tys je neodstřihla, to ony se vyprdly na tebe, když jsi přestala chodit s tím kreténem."

„Dík, Kay, to jsem fakt potřebovala slyšet," ušklíbne se se smíchem.

„Promiň." Posadím se k ní na postel. „Napadlo mě, jestli bys nechtěla napravit to naše minulý plavání? Docela bych si šla trochu zaplavat."

Addy se zašklebí. „Víš, že jak jsem ti minule říkala, že plavání miluju, tak jsem kecala? Vlastně plavání nesnáším."

„Ale no tak, prosím. Můžem jít pak i cvičit."

„Když mě necháš jen chodit na páse a nebudeš prudit, že to není pořádný cvičení, tak jo."

Přitakám. „Přísahám na svou čest, že ani slůvkem neokomentuju tvé cvičící návyky."

A tak už o půl hodiny později kráčíme v plavkách po chladných dlaždičkách na naší univerzitě. Výhodou je, že do prostor bazénu a posilovny můžeme i když jsou prázdniny.

Nikdo tu není, jako obvykle touhle dobou. Kluci z plaveckého týmu sem chodí trénovat ráno, proto sem chodívám až odpoledne nebo večer. To tu většinou není ani noha.

Na tři skočíme s Addy pod vodu. Hodně zpomalím, aby mi stačila, a tak několik minut prostě jen plaveme vedle sebe.

„No a přemýšlela už jsi, jak to teď bude? Když jste s Benem konečně spolu?"

Ta otázka mě tak zasáhne, že se musím na chvíli zastavit.

„Cože?"

Addy se zasměje. „Teda netušila jsem, že tě ta otázka tak zaskočí."

„Nezaskočila, jen..."

„Jsi ji nečekala? To je definice zaskočení, sestřičko," zazubí se. Vyhoupne se na okraj bazénu a složí nohy do tureckého sedu. Já udělám totéž.

„Nad tím jsem vlastně vůbec nepřemýšlela. Poslední týdny jsem jen přemýšlela, jak to udělat, abychom mohli být spolu, ale co by bylo potom? Já nevím, Addy," povzdychnu si. Poslední týdny pro mě byly ve znamení poslouchání smutných písniček a vzpomínaní na těch několik šťastných momentů, které jsem s Benem strávila. V myšlenkách jsem se vracela k tomu večeru, kdy jsme koukali na hvězdy – tím to myslím všechno začalo. Seděli jsme spolu na balkoně a poprvé spolu – doopravdy – mluvili. Ten večer jsem zjistila, že vůbec není takový, jak jsem si myslela.

A od té doby jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybychom se dali dohromady. Několikrát se mi vkradl do snů.

Nikdy jsem vlastně ale nepřemýšlela nad vztahem jako takovým. Netuším ani, jestli se mnou Ben vlastně doopravdy chce chodit. Myslím si, že jo, ale jistá si být nemůžu.

„Asi toho máte k řešení víc, než sis myslela," podotkne Addy.