Když jsme koukali na hvězdy

26. - BENJAMIN

 „That it will never come again, is what makes life so sweet."
- Emily Dickinson

„Nejpozději v deset jí dej spát, dobře? Zítra musí vstát do školy. Určitě se bude snažit tě přesvědčit, že jí je špatně a musí zůstat doma, ale neskoč jí na to, zkouší to každej týden," zazubí se mamka, zatímco si připravuje věci do práce. „V troubě je ještě půlka kuřete, kdybyste měli hlad. Jo a ráno mě nečekejte, směna mi končí až před polednem, takže až se vrátím, půjdu rovnou spát. Nebo mám ještě uvařit oběd?"

Chytnu ji za ramena, aby se uklidnila. „Jdi spát, mami, já se o oběd postarám."

Úlevně si oddechne. Vytáhne se na špičky a políbí mě na čelo.

„Kdyby cokoli, budu na telefonu."

„Jasný," přitakám. „Hezkou směnu."

„Díky, Bene," usměje se na mě, obejme Mads, která si hraje na zemi s koníkama, a dvě minuty před osmou odejde z domu.

Jakmile se za ní zabouchnou dveře, Maddie jako by najednou úplně ožila. Vyskočí ze země, rozeběhne se do pokoje a za pár vteřin se vrátí se Šmoulinkou v náručí. „Budeš si s náma hrát?"

„S kým, s náma?"

„No se mnou a se Šmoulinkou," zubí se.

Kleknu si před ní. „A co kdyby si s náma hrála i Kayla?"

V očích jí zajiskří a hned začne tleskat. „A půjdeme za Šmoulinkou?"

„To až zítra, prcku."

„Slibuješ?"

„Slibuju," přitakám. Mads ta odpověď stačí.

Přesně devět minut po osmé uslyším na příjezdové cestě brzdy. Maddie ihned zbystří a když se domem rozezní zvonek, rozeběhne se ke dveřím a otevře. Kayla se rozzáří, jakmile ji spatří.

„Ahoj, Mads," pozdraví ji a obejme kolem drobného pasu.

„Ben říkal, že si s náma budeš hrát?"

„No jasně, že budu."

„Nech jí chvíli vydechnout, prcku," zasměju se, když ji táhne do obýváku. V tom se naše pohledy poprvé střetnou. Vlasy má stažené do volného culíku, na sobě tmavé tepláky a obtáhlé tílko s obdélníkovým výstřihem. Na obličeji nemá ani drobek líčidel, díky čemuž se mi líbí ještě víc.

„Benjamine," pozdraví mě s nervózním úsměvem.

„Ahoj, Kaylo."

Následující hodinu si všichni tři hrajeme se vším možným, co najdeme po domě. Maddie se smíchem utíká před Kaylou, která jí honí s velkým plyšovým tygrem a hrozí jí, že jí sežere. Pak si zase já hraju na starýho tlustýho medvěda, kterýmu obě musí vařit, aby je neroztrhal na cucky.

Nakonec se všichni tři svalíme vyčerpaně na pohovku. Byt vypadá jako po výbuchu, ale to je to poslední, co bychom řešili.

„Tak jo, prcku, je čas na koupel," zavelím.

„A půjdeš se mnou?" zeptá se Kayly, která vypadá z té prosby upřímně dojatá.

„Jasná věc," uculí se. Maddie se vesele rozeběhne do koupelny, takže poprvé zůstaneme s Kaylou chvíli sami.

„Promiň, tohle jsi asi nečekala, když jsem tě sem pozval. Netušil jsem, že bude tak akční."

„Děláš si srandu? Přesně tohle jsem potřebovala," směje se. Otočí se čelem ke mně a věnuje mi jeden ze svých nejhezčích úsměvů.

„Jsem ti vděčná, Bene." Atmosféra kolem najednou zhoustne. Jako bychom najednou byli na světě jen my dva, jako tenkrát na tom balkóně, když jsme pozorovali hvězdy. Nikdy jsem s nikým takovouhle chvíli nezažil a to už jsem byl s dost holkama. Jenže nikdy jsem necítil tohle pnutí, to očekávání, co se stane.

Shlédnu k jejím rtům, které působí ještě růžověji než normálně. Opatrně se k ní skloním, když zrovna z koupelny vykoukne Maddie.

„Tak jdeš?" Rychle od sebe odskočíme.

„Jasně." Zvedne se z gauče, projde krátkou chodbou a těsně než zmizí v koupelně, otočí se na mě a nepatrně se na mě usměje.

Zatímco jsou v koupelně, uklidím ten bordel po obýváku. Umyju nádobí, sním čokoládovou tyčinku a odepíšu na pár zpráv od Flinna, který mě jako obvykle tahá na nějakou párty.

Benjamin: Nemám čas, hlídám Mads. Užij si to, uvidíme se zítra na tréninku.

Odložím telefon na linku a jelikož holky pořád nevycházejí, rozhodnu se je jít zkontrolovat. Zvednu ruku, abych zaťukal na dveře, ale rychle ji zase stáhnu, když zaslechnu jejich rozhovor.

„A ty máš kluka?" zeptá se Mads Kayly.

„Dřív jsem jednoho měla, ale už ne."

„A proč už ho nemáš?"

Na chvíli se odmlčí, než odpoví. „Nechoval se ke mně moc hezky."

„Jeden kluk od nás ze třídy se ke mně taky nechová hezky. Slíbil mi, že mi koupí psa, když s ním začnu chodit, ale nekoupil. Tak jsem se s ním rozešla."

Kayla se rozesměje. „Tos dobře udělala. Kluci dost často jenom slibují, ale nakonec nic z toho nesplní."

„Všichni ne, Ben vždycky splní, co mi slíbí."
„Ben je světlá výjimka, to máš pravdu."

„Tak proč není Ben tvůj kluk?"

Opět se rozesměje, což mě trochu zasáhne. „Neznám ho moc dlouho, víš? Vždycky jsem si o něm myslela, že je to blbec, ale až v poslední době jsem zjistila, že je vlastně pravý opak."

„A co je opak blbce?" vyzvídá Mads svým zpěvavým hláskem.

„Neblbec," odvětí Kayla a obě vyprsknou smíchy.