Lidé z Rohmidru

Targem

Corya s Arodem dlouho nepromluví. Zamyšleně kouká kolem sebe a raději se ujišťuje, že je žádná vrána nsleduje.

Arod kopne koně do slabin a tryskem vyrazí. Corya se poplašeně chytne Arodova pasu. Kam tak žene? Proč tak znenadání?

Arod vede koně velikým kopcem vpřed, než dojedou až na jeho vrchol.

Corya unešeně vydechne Před očima vidí hlavní město Rohmidru, Targem. Arod mlčí, jen se na město hrdě dívá. Pak vyrazí dolů.

Již za branami města je cítit nesmírný zápach, který ale odrážejí obrovské, již nefunkční, vesmírné lodě, které slouží jako přístřeší. Projíždějí centrem města, které je pochopitelně nejhonosnější. Je nadmíru jasné, že v zapadlých čtvrtích budou žít chudáci a žebráci v bahně, to však není možné vidět. I na lodích jsou sem tam vyvěšené prapory tmavé barvy a na zemi se lesknou vryté znaky královské rodiny. Podél hlavní příjezdové cesty se tyčí krásné, obrostlé sochy a také lampy, na každé z nich je vytesaný sup s rozevřenými křídly. Na onu hlavní cestu navazují další, které vedou do města jako takového a na ně navazují další, které vedou z něj. Tarua již je vysoko, proto na ně doléhají její paprsky, jakoby byli poslové se zprávou, která změní svět.

Před nimi se začne objevovat Palác. I on je obrovská, největší ze všech lodí, kam oko dohlédne, střežen desítkami stráží. Corya si ho prohlíží, ale těsně, než projedou bránou, se zahalí do pláště. Kolem koho Arod projede, se mu ukloní.

„Jsem zpět!" zvolá a seskakuje z koně, když k němu přichází jeden strážný. Namíří halapartnu na cizinku.

„Kdo to je?"

"Našel jsem ji při cestě, vezu ji královně. Sama k ní chtěla." Strážník se na Aroda podezřele podívá, ale pohled Arodův a přesvědčí, aby se v tom moc nepitval a dvojici nechá jít. Corya seskočí z koně a toho odvedou. Pohlédne na hlavní vchod a jeho ve větru sebou cloumající prapory a zastaví se.

„Pane, víte co? Já si to asi rozmyslela," začne a pomalu se otáčí, „já- já jsem asi přecenila své síly."

„To nemyslíš vážně?" prskne rozhněvaně Arod.

„Myslím, tohle místo, no, asi nebude pro mě."

Úplně ztratí odvahu. Vůbec neví, co ji to napadlo. Měla čekat na Aroda u řeky, ne s ním někam jet. Co to vůbec bylo za pošetilý a směšný nápad?

„Tak na to zapomeň," sykne Arod a natočí ji zpět, „když už tě sem vezu, tak tu zůstaneš. Navíc jsi jaksi zastřelila Dregeriána, takže si to tu pěkně užij!" Corya cukne kůží na krku a vycení nejistě zuby. Arod ji vezme za bok a postrčí ji vpřed. Ona klopýtne a pomalu jde dál.

Vstoupí dovnitř. Celé místo je velmi temné, studené i tlumeným světlem. Veškeré stropy jsou ve veliké výšce a po celém Paláci se táhne pach chladu. Také v něm bylo velmi chladno.

Prošli hlavní chodbou až ke dveřím od trůnního sálu. Arod by už začal mluvit ke strážím, aby ho pustili, ti ovšem beze slov zpřístupnili vchod. Dveře se otevřou.

Arod pobídne Coryu, aby šla před ním a ona vyrazí. "Narovnej se!" zasyčí a postrčí ji dopředu. On sám přitom vyzařuje energii sebejistoty.

Královna je, jak se patří, na trůně a trochu překvapeně, trochu podezíravě prohlíží cizinku. "Veličenstvo," začne Arod, když dojdou k trůnu, ukloní se a naznačí Corye, ať se ukloní taky, "jsem zpátky i se zprávami, které jste chtěla slyšet."

Královna mlčí. Prsty si přejíždí kolem rtů a celou dobu pozoruje Coryu. Ta má hlavu vztyčenou, ale královně se do očí neodváží podívat.