Lidé z Rohmidru

Špehové, jak se patří

Drachir s Lachimem opět projížděli městem. Koukali, co se kde děje a čekali na nějaké překvapivé zprávy či situace, aby si neprokousali rty nudou. Jízda na koni nebyla zajímavá, pokud si to jezdec neužíval. A oni si to neužívali ani v nejmenším.

"Čekal jsem, že se toho tu bude dít víc," svěřil se Drachir.

"Ono se dělo, ale před námi. My jsme jen zase ve špatnou dobu-"

"Na špatném místě," doplní ho kudrnáč, "jako vždycky." Lachim se odmlčí a zadívá se do dálky: "Možná ne."

"Cože?" Zadívá se stejným směrem. Lachim se k němu nahne, ale očima stále hledí před sebe: "Vidíš ji?"

"Koho?"

"Tamhle tu holku," mlaskne Lachim s nasměruje mu hlavu tak, aby ji viděl.

"Tu černovlasou?"

"Jo, přesně tu. Nepřijde ti divná?"

Oba zaujala Šarlota. Stála uprostřed ulice a dívala se kolem sebe. Vypadala, jakoby ji vůbec nezajímalo, že tu jsou Midrilové.

"Ne."

"Ale mě jo," narovná se Lachim a rukou naznačí, aby pomalu popošli stranou. Tichými kroky svých koní zajeli za roh a tam z nich seskočili.

"Co vyvádíš?"

"Svoji práci, Drachire," odpoví soustředěně Lachim, "i tvoji práci. Jsme špehové, ne?"

"No, to jsme, ale-"

"Právě proto bychom měli sledovat lidi. Podezřelý lidi. Ta holka je divná."

"My jsme pro ni taky divný." Lachim vyčerpaně vydechne a otočí se na Drachira: "Prostě jen pojď za mnou a dělej, co umíš nejlíp."

"Špehovat?"

"Poslouchat svého o hlavu menšího přítele," odpoví Lachim a vystrčí hlavu zpoza rohu. Dívka tam pořád stojí. Pořád se rozhlíží a otočí se k Duu. Lachim rychle hlavu schová za roh a opře se o zeď. Šarlota si ho naštěstí nevšimla a když zjistila, že je "čistý vzduch", zaběhla někam za roh. Lachim znovu vykoukl, ale viděl jen její vlající kabát, který zmizel. Drachir se zvědavě podíval taky.

"Kam běžela? A proč, když celou dobu stála na místě?"

"To nevím, ale jdu to zjistit," řekne rozhodně Lachim a vyrazí. A jako správný špeh s vytipuje, kudy má jít. Drachir se vydá za ním a oba se usilovně snaží, aby vypadali nenápadně, když přecházeli přes ulici na druhou stranu, aby se k dívce dostali dřív. Proplétali se uličkami a dívku viděli před sebou.

"Co myslíš, že chce dělat?"

"Pst!" zasyčí Lachim a skrčí se za kontejner. Drachir udělá to samé, akorát o něj zavadí a ozve se rachot.

"Je tam někdo?"

Lachim Drachira chytne za košili a prudce ho stáhne níž. Dívka se jejich směrem chvíli dívá. Pak se k nim rozejde. Duo napjatě čeká, zda si jich všimne a reflexivně pokládají ruce k pochvám svých mečů. Šarlota se blíží. Její kroky slyší zřetelněji a zřetelněji.

"Šarlot!" ozve se najednou a ona se rychle otočí.

"Sláva!" zvolá nadšeně Šarlota a podivný zvuk rázem ztratí na váze. Vrátí se ke spolupracovníkovi. Nebyl to Barnabáš, ale jiný.

Lachim si zhluboka oddechl a střelil po Drachirovi nahněvaný pohled: "Mohla si nás všimnout, jsi normální?"

"To se ti řekne, s tvojí výškou jsi v pohodě."

"Skvělá poznámka, ale sednout si ještě umím," odsekne Lachim a zahýbe ušima. Nastraží je jen a pouze na sledovanou. Drachir protočí oči a Lachima následuje.

"Je to průser, Šarlot," slyší mluvit jejího přítele, "Barnabáš je v pěkným průšvihu. Začali se o něj zajímat."

"Do háje," uleví si Šarlota, "pako, měl si dát pozor."

"Jestli ho chytí, tak ho za tu držku zmrzačí."

Lachim a Drachir se na sebe podívali.

"To je ten, kdo se serval s Arodem," dovtípí se Drachir. Lachim taky, ale nedá to znát. Poslouchá dál.

"Já vím," odpoví zoufale Šarlota, "ale nemůžeme ho přece pořád skrývat."

"Spíš není kde. I Zapovězenou čtvrť hlídají."

"Zapovězenou čtvrť?" řekne si pro sebe Lachim. Drachir se na něj podívá, ale hned uhne pohledem na pozorované.

"Díky, že jsi mi to šel říct. Snažte se ho držet v bezpečí, já vám pomůžu. Už raději běž, nebo tě chytí." Rozloučili se on odběhl. Šarlota se rozhlédla a odešla opačným směrem než on.

"Co teď?" ptal se Drachir.

"Pojď," naznačí rukou Lachim a vydají se jejím směrem. Po pár minutách se jim ovšem ztratí.

"Sakra, mohla toho říct víc!"

"Ne, ne, to stačí, Drachi, řekla víc než dost."

"Drachi?" Lachim se na něj otočí: "Co je? Drachi a Lachi, ne?"

"Dlouho jsi mi tak neřekl."

"Tak říkám teď." Na Drachira se usměje a oba vykročí, vrací se ke svým koním. A nestačí se divit.

"Myslím, že budeš muset po svých, Lachi," zasměje se na Lachima a pobaveně se na něj podívá. Lachimův kůň byl pryč.

"Kterej parchant," zasyčí Lachim a Drachir si na svého koně sedne.

"To jako myslíš vážně, že půjdu po svých?"

Drachir se zatvářil zaraženě: "No, jak jinak?" Lachim se na něj ušklíbne: "Kamaráde, příteli, byl bys tak hodný, a propůjčil mi svého koně?"

"A po svých půjdu já?"

"Ne," odpoví Lachim a ke koni přistoupí, "když unese tebe, tak pár kilo navíc ho nezabije. Uhni trochu." A bez jakéhokoli otálení na koně před Drachira usedne. Ten smířeně zakroutí hlavou: "Tak ti mockrát děkuju."

"Ne mně, ale tvému koni. Buď rád, že nás dva uveze."

"To ještě nevíme."

"Oprava," otočí se na něj Lachim: "Že tebe uveze." Drachir si odfrkne a mrskne otěžemi. Kůň se rozjede.

"No vidíš, jaký silák to je!" zvolá Lachim a pohladí koně po šíji.

"To je, ale netrápí tě, kdy máš koně ty?" Lachim se ušklíbne: "Víš, že ani ne? Já totiž tuším, kdo ho vzal."

"Co?"

"Ta holka přeci," usměje se Lachim, "běžela naším směrem. Vsadím se, že to byla ona."

"Ty jsi ji viděl?"

"Neviděl," odpoví Lachim, "ale kdyby sis pořádně všiml, viděl bys její stopy na místě, kde můj kůň stál. Takovou podrážku bot nemá žádný Midril. A kdyby sis všiml ještě pozorněji, měla kolem pasu opasek s několika zbraněmi, i Midrilskými. Chtěla je maskovat, ale stačilo, aby zafoukal vítr a já si jich všiml. A ty," natáhl se za jízdy ke koňskému boku a ukázal prstem, "ty tu nemáš pojistný nůž, protože ti ho vzala." Drachir se podíval, kam Lachim ukazoval. A měl naprostou pravdu.

"To si děláš srandu! Jak sis toho mohl všimnout, ksakru?"

"Přirozený talent," odpoví zvesela Lachim.

"Koukám, že Corya s tebou dělá divy." Lachim se pousměje, ale neodpoví. Při její zmínce ji uviděl před sebou. V mysli. A nemohl ji z ní dostat.