Lidé z Rohmidru

Návrh

Královna dlouho nechtěla řešit problém se zásobami, dokud se jí to přímo nedotklo. Zásob bylo opravdu málo, pokud chtěla udržet posádku ve stávajících číslech, nemohla problém ignorovat. Pokoušela se vymyslet řešení sama, ale po pár dnech to bezradně vzdala a svolala mimořádnou radu, protože víc hlav víc ví.

Na radu byli pozváni snad všichni, koho z dosavadního příběhu známe a několik dalších důstojníků a vojáků. Ale ani oni nebyli schopni na něco přijít.

"Kolik máme zásob?" ptá se unaveně královna.

"Málo," odpoví Derel. Arod obtočil oči.

"To je přeci jasné, Její Veličenstvo se ptá na počet číselný!" zasyčí.

"Na otroka to vychází na čtyři týdny."

"Jak dlouho se ještě poletí?" zeptá se Liarendil.

"Kapitán Xeren říkal, že ještě minimálně dva měsíce, pokud nenastanou komplikace," odpoví jeden z posádky.

"Pokud nenastanou komplikace," řekne polohlasem královna a zamyslí se.

"Nemůžeme zvolnit příjem?" zeptá se Drachir.

"Ne, jinak všichni otroci pojdou," odpoví Derel.

"A bez nich se neobejdeme," dodá Agrazet a opět se rozhostí ticho.

"Co takhle," ozve se najednou Corya, která stojí u Zithy v rohu. Všechny oči se na ní najednou upřou a ona pokračuje, "co takhle," nedokončí a procpe se mezi davem přímo před královnu, "co takhle obětovat Velká křídla?"

Všechny návrh zaskočí.

"Velká křídla?" zopakuje to po ní Arod, "Heyar?"

"Ano, pane. Není jiná věc, která by se tu dala jíst."

"To je odvá-" nedokončí Agrazet a do řeči mu skočí Trom: "Absolutně nemyslitelný návrh! Na to zapomeň, střelkyně. Heyar jsou zvířata do boje, ne na talíř!"

"Mlč!" umlčí ho královna, "tvůj návrh, Coryo, je velmi odvážný. Ale je jediný, který by mohl skutečně pomoci-"

"Ne, nemohl! Heyar se zabíjet nebudou!" ozve se opět Trom. Královna ho opět ulmčí.

"Já tento návrh schvaluji," pokračuje, "pár Heyar jistě nasytí po zbytek cesty. Kdo je pro?"

Většina ruce zvedla. Trom si je zaraženě a rozhněvaně prohlédl a zastavil se u Aroda. Zdráhal se ruku zvednout. Královna si toho všimla: "Vy ne, Nejvyšší zvěde?"

"Já souhlasím taky," odpoví nakonec a ruku zvedne, celou dobu kouká na Troma. Ten mlčí.

"Zbláznili jste se?" zeptá se po chvíli, "to nemůžete! Bez mého souhlasu to nemůžete udělat!"

"Vládce je tu zákon, Veliteli na křídlech. Já jsem tu zákon a zákon může vše."

"Ne, prostě ne! Zakazuju vám to!"

"Chopte se ho!" ztratí trpělivost královna a Troma surově chytí. "Odveďte ho, slova většiny ho přehlasovala!"

"Ne, to nedovolím! Raději ať zemřou otroci než Heyar! Ne!" volal Trom, když ho vlekli pryč. Arod ho celou dobu sledoval a lítostně si ho prohlížel. Královna se otočila ke Corye: "Možná jsem se v tobě pletla. Nebudeš jen dobrá střelkyně." Corya se usmála a vrátila se na místo. Poté se všichni rozešli a každý následoval svoji práci.

Arod vyběhne ze sálu a po Lodi hledá Troma. Nakonec ho i najde, spoutaného pod dohledem stráží.

"Pusťte ho," přikáže.

"Opovažte se," zasyčí Trom a Arod se na něj podívá.

"Trome-"

"Ani na mě nemluv."

"Pusťte ho, dělejte!" trval na svém Arod a stráže ho nakonec poslechli.

"Trome, prosím, můžu s tebou mluvit?" Trom stáhl uši, ale poodešel s Arodem stranou.

"Nepři se s královnou," začne Arod.

"Hlavně, aby ses ty nedostal do střetu, že?" prskne Trom.

"Co to povídáš? Já to myslím vážně, fakt neriskuj."

"Jak práci ti dalo zvednout ruku? Podle tvého výrazu asi velkou." To už Arod nevydržel.

"Co jsem měl dělat? Je to jediná možnost!"

"Myslel jsem, že mě podržíš! Místo toho se na mě prostě vykašleš a teď chceš, abych raději ustoupil, když chtějí zabít tvory, se kterými jsem jedno tělo?"

"Já chápu, že je ti to nepří-"

"Nepříjemné? Ty jsi se asi zbláznil ze všech nejvíc! Co sis myslel, že budu dělat? Ale ne, tohle prostě nedovolím."

"Trome, pro Sikiru, měj rozum."

"Ne, ty měj rozum a přestaň mě přesvědčovat, je ti to k ničemu."

"Jestli se budeš královně stavět na odpor, sup si tě nadšeně vychutná!"

"To je mi jedno," zasyčel Trom naposledy, "lepší, než když si Dvůr vychutná Heyar." S těmito slovy rozhněvaně odešel a Arod zaklel. Zůstal ještě chvíli stát na místě a pak odešel. Musí Troma přesvědčit.

Lukostřelci se vrátili do svých přiřazených pobytových míst. Udal byl paf z toho, jak se Corya u královny předvedla.

"Všimla sis, jak ji zazářily oči?" volal.

"Komu?"

"Královně přeci!"

"A tobě Heyar chutnají?" zeptá se Tiris.

"No, ne, ale jen proto, že jsem je ještě neměl. Ale musí být přeci dobrý, když si jich Trom tak váží."

"To je právě problém. On asi nepovolí," řekne pro sebe Corya.

"To víš, nedostatkový zboží." Tiris a Corya se na Udala podívaly a všichni tři se dali do smíchu. Celý jejich rozhovor slyšela Zitha a i ona e nepatrně zasmála, ačkoli hned svůj výraz skryla pod chladnou tvář kapitánky.

"Udale, o tom bys měl napsat nějakou báseň," namítla Corya.

"A jak by se asi jmenovala, co?"

"Třeba," zamyslí se Tiris, "třeba Vývar z Heyar."

Udal se usmál: "To není špatný nápad! Bylo by to něco jako:

Když hlad tě zmáhá při letu zdlouhavém,

a hlad šíří se jak mor naším davem,

přesvědč Troma, ať opatří nám dar, 

ať voní po Lodi lahodní Heyar!"

"Jo, to by šlo!" zvolá Tiris a k neštěstí všech kolem nich právě Trom projde. Celou básničku slyší a sklopí uši. Udal se na něj otočí a pak se obrátí zpět k dívkám.

"Myslíte, že to slyšel?"

"Určitě."

"Jen doufej, že to neslyšel Narinavar."

"Proč?"

"Já nevím, mám strach, že by se mu to mohlo líbit."

Zatímco mezi Tiris a Udalem panovala veselost, Corya myslela na Troma. Když kolem nich procházel, nenávistně se na ní podíval a ona si připadala provinile. A přesně tak si připadat měla, ačkoli to ještě nevěděla.