Lidé z Rohmidru

Zprávy z venku

"Už tu dávno měli být," vzteká se královna, "Trom se měl dávno vrátit i s informacemi. Už jsou to dva dny od původního plánu. Kde sakra jsou?"

"Zdrží se," vejde do místnosti Arod, "dal mi zprávu, že se zdrží." Podal ji královně a ta mu ji vytrhla z ruky.

"Proč dal zprávu tobě a ne mně?"

"To netuším," odpoví pravdivě Arod, "možná mi důvěřuje více."

"Prosím?" vyštěkne po něm královna.

"Nemyslel jsem to zle, královno, já jen," přiblíží se k ní, "jen se známe velmi dobře, tak-"

"Já to pochopila," odvětí mu Siara, "jsem ráda, že jsi to donesl." Arod se podivně usmál. královna dopis rozevřela a přečetla si jej.

"Komplikace. To by mě zajímalo jaké," procedí mezi zuby. Arod mlčí a pozorně čeká, až se po něm něco bude chtít.

"Fajn," zavře dopis královna, "můžeš jít."

"Veličenstvo," začne výmluvně Arod, "bylo by možné, abychom, jak to říct, abychom...abychom...abych nemusel spolupracovat s Liarendilem?"

Královna se zasměje: "Jste jak malé děti! Proč bych rušila fungující spolupráci?"

"Ona není moc fungující, abych pravdu řekl." Zadržel. Zatvářil se nepatrně provinile a pokračoval: "Stejně to budete chtít slyšet, tak co. Prostě se nemůžeme ani cítit."

"Corya říká něco jiného."

"Corya by neměla říkat nic," neudrží se Arod a královna ho zřetelně uslyší. Zvedne hlavu a přistoupí k němu: "Proč?"

"Jak dlouho ji znáte, královno? Máte v ní přílišnou důvěru."

"Kdyby nebylo tebe, tak ji neznám, to si pamatuj." Arod zmlkne.

"Navíc, důvěřuju ji ze svých vlastních důvodů. To ovšem neznamená, že nikomu jinému ne. Já nezapomínám na to, proč věřím například tobě."

Arod se napřímil. Poznámka v něm vyvolala pocit štěstí.

"Já nezapomněla, že jsi mě zachránil před udušením. Nezapomněla jsem, kolik práce jsi udělal před Výpravou. Já vím, jako práci děláš teď. Proto věřím, že se na tebe mohu spolehnout."

"A v čem věříte Liarendilovi?" zeptá se drze Arod. Královna mu místo vyhození ze sálu otázku zodpoví: "Věřím Corye."

Arod se ušklíbne a ukloní se: "Já Vaši důvěru nezklamu." Pak odejde a cestou se podezřele mračí. jeho úsměv z tváře nezmizel.

Cestou do služby potká Duo. Dlouho spolu neměli možnost si promluvit, proto toho využijí.

"Prý děláš s Liarendilem," pronese Drachir.

"Není to moji vůlí, to si nemyslete," zasyčí Arod, "nebýt Coryy, tak nedělám." Lachim podrážděne stáhnul uši. Nikdo si toho naštěstí nevšimne.

"A co u vás nového, špehové?"

"No, něco by se našlo," začne Drachir a podivně se podívá na Lachima, "tady Lachim-"

"Ví o někom, kdo dělá s tím zmetkem, co ti vyrazil čelist."

"Cože?" Arod pookřál.

"Slyšíš správně. Máme komplice."

"Jak se jmenuje? Jak vypadá?"

"Ty jsi mi nějakej nedočkavej," podotkne Drachir, "služební tajemství." Lachim se na něj překvapeně podívá a na Aroda se pousměje. Arod si je prohlédne: "Tak mi to neříkejte, když nechcete." Odejde.

"Málem jsi mu to řekl," osočí Lachim Drachira, "málem jsi mu to vyslepičil."

"Promiň, nedošlo mi to."

"Spoléhám na tebe, že to neřekneš živé duši. Tak to dodrž, jasný?" Zněl nepříjemně. Drachir mu to odkýval a raději se k tomu nevraceli.

"Mohl jsi mu říct o té polévce," vzpomene si Drachir.

Z dálky se ozval řev. Město utichlo. Trom se vrátil. Strážní se rozeběhli ke královně a předali ji zprávu o tom, že je zpět. Velitel párkrát přeletěl nad městem a pak se snesl před Loď. Tam ho Arod nadšeně vítal.

"Královně dalo zabrat vysvětlit, v kom máš větší důvěru," řekne mu.

"Jí už dopis nepošlu nikdy," odpoví Trom a vejde s Arodem do Lodi. Tam ho na chvíli opustil a Trom zamířil ke královně.

"Už jsi tu měl být čtyři dny zpátky," zavrčí na něj. On se trpce ukloní.

"Dělal jsem, co jsem mohl."

"Jistě," prohodí královna a pokračuje, "kolik jste toho dobyli?"

"Budu potřebovat mapu."

Královna si nechala donést mapu Země. Trom se k ní postavil: "Nepočítám místo přistání, jinak města po Evropě a Blízkém východě, sever Afriky a pokoušíme se proniknout do Asie."

"Jenom?"

Trom se zteží ovládne. Sleduje královnu, která projíždí očima mapu a má chuť ji jí vytrhnou z ruky.

"Měli jsme na to pár týdnů, co jste čekala?" Královna se na něj otočí.

"Jakým tónem to se mnou mluvíš? Čekala jsem, že když už jste měli zpoždění, bude toho trochu víc."

"S více Heyar by to možná šlo," procedí mezi zuby Trom a podívá se královně přímo do tváře: "Pokusím se to příště napravit." Pak odešel.

"Trome!" zvolá někdo za jeho zády. Otočí se a vidí Derela.

"Mám ti vyřídit zprávu, že s Heyar něco je."

Trom neodpoví, jen se zaskočeně zadívá před sebe. Podívá se na otrokáře a rychlým krokem odejde. Derel promne prsty a zamíří do svého křídla Lodi, kde sídlí spolu s otroky, kteří tam jsou ovšem málo, protože mají práci venku.

Došel do Otrockého sálu, kde na něj čekali jeho služebníci. Podezřele si je prohlédl a zaměřil se na spoutaného, vyzáblého Midrila a otrhanými rohy a oblečením, který byl skoro nahý. Na rukou měl těžké okovy a klečel na kolenou. Vypadal ovšem sebejistě. Derel si před něj stoupnul a pohlédl na své lidi: "Proč není v práci?"

"Utekl z ní."

Derel se na otroka podíval a zvedl mu hlavu. Otrokovy oči projely těmi otrokáře jako šíp. Z otroka šel zvláštní strach.

"To jsi ty," sykne Derel, ale otrok se ani nepohne. Derel se podívá zpět na ty, jež ho přivedli: "Zavřete ho do žaláře, jen, ať mu práce chybí. Pak bude rád, že nějakou dělal." A Midrilové otroka odvedli. Spíše odvlekli, máme-li být přesní.

Okovy mu nechali na rukou a surově s ním hodili do cely. Několikrát zamkli její dveře a s opovržlivými výrazy ho nechali věznit. On se kolem sebe rozhlédnul. Byl ve vězení sám. Musí chvíli počkat.