Lidé z Rohmidru

Msta a cornoptéry

Mezitím, co Trio mělo práci v sále Rady, Liarendil odešel z dosahu všech. Ruce už měl podél těla a rozzlobeně se kolem sebe rozhlížel. „Já tě jednou zabiju," říkal si sám pro sebe. Potom ještě chvíli stál na místě a vyrazil druhou cestou k trůnnímu sálu. Potřebujel si promluvit s královnou.

Ta v něm stále byla, ovšem krmila svoje psy, Uzrat se jim říkalo, kteří se nenechali nakrmit nikým jiným. A když nakrmit, tak to nebylo žádné servírování masíčka pod čumák. Královna jim po sále pohodila pár mrtvých zvířat, výjimečně je nechala krmit ještě živými. A po celém paláci se ozýval ryk a vytí, když se o potravu prali.

„To ne," odfrkne si otráveně Liarendil.

Nápad. Liarendil mocdobře ví, že má Arod z Uzrat až smrtelný strach. Mohl by toho využít. Alespoň by byla patrné, koho ta práce opravdu je.

Vstoupil do sálu. Uzrat ho okamžitě zaměří, ale ani se nehnou. Královna vyštěkne: „Zmiz, mám práci!"

„Tohle hoří, Veličenstvo," zalže Liarendil a přiblíží se o pár kroků blíže. Královna proto všechny psy přivolá k sobě a posadí se na trůn. „Mluv."

„Veličenstvo, slyšel jsem, jak se Arod baví s nějakými dalšími vojáky o otrocích. Říkal něco o falšování počtů, tak jsem-"

„Cože?!" zaječí královna, „Cože říkal?"

„Že bude chtít falšovat počty, prý, aby Vám udělal radost, či co." Královna si vztekle stoupne a Uzrat začnou nepříjemně vrčet, sám Liarendil raději ucouvne.

„Okamžitě mi ho sem zavolejte, ať už je kdekoli!"

„S radostí," pusměje se Liarendil, ukloní se a vyběhne ze sálu. Doběhne až ke dveřím sálu Rady a zaslechne hlasy, kterým ovšem nerozumí.

„Na rozkaz královny Siary se má zvěd Arod dostavit do trůnního sálu," řekne strážím a ti ho pustí dovnitř. Všichni tři se na Liarendila otočí a Arod zavrčí: „Co tu chceš?"

„Královna s tebou chce mluvit."

„A o čem?" Liarendil mlčí. Drachir s Lachimem se na sebe nejistě podívají a poté vrhnou společný pohled na Aroda, který se podezřívavě dívá na Liarendila.

„Zůstaňte tady," řekl Arod Duu a vykročí. Liarendil se poohlédne po Duu a s jedovatým úsměvem zavře dveře. Jde pokojně za ním. Arod se nese jako páv, zatímco Liarendil za ním jako poslušný sluha, který ovšem ví, že bude zle. Za chvíli dojdou až k trůnnímu sálu a Arod nejistě zastaví. Ucítí nepříjemný pach.

„Prosím," pobídne ho Liarendil a pousměje se. Arod, aniž by se na něj podíval, vkročí.

Okamžitě ztuhne. Vidí před sebou čtyři obrovské bestie a zatají dech. Liarendil se kolem něj protáhne a povídá: „Tady je, Vaše Veličenstvo." Královna se na Aroda podívá a pousměje se podobně, jako se smál před chvíli Liarendil, který se teď musel tvářit vážně. I ona ví, že má Arod z Uzrat strach.

„Pojď blíž," nakázala Arodovi. Ten se na ní podívá a pomalu vyjde. Celou dobu tne pěsti a krůpěje potu se linou po tváři a upřeně sleduje všechny psy, jestli se byť jen o kousek nehnuli.

„Tady důstojník Liarendil mi řekl znepokojivé věci, Arode."

„Nevím, co Vám řekl, ale není to pravda," sykne Arod rychle.

„Prý jsi mě chtěl oklamat."

„Cože?" zeptá se nevěřícně, jakoby zapomněl na Uzrat a podívá se na Liarendila, „Co je to za nesmysl?"