Lidé z Rohmidru

Staří známí

Na pláň se snesla obrovská stvoření. Jejich skřeky a řev neustal, přesto se výrazně uklidnil. Jezdci z nich slezli a Trom některé prověřil nad hlídáním. Utáhl si opasek se zbraní a vyrazil ke královně. Ta ho již očekávala.

Trom se uklonil a královna si ho pozorně prohlédla. Vypadal strhaně a unaveně, přestože se snažil to nedat najevo.

"Měli jste po cestě nepříjemnosti?"

"Nepříjemnosti, královno?"

"Vypadáte znaveně, veliteli."

"Ano, možná proto, že jsem. Poslední dny jsou Heyar nervózní. Nedá se s nimi pořádně pracovat. Možná proto na Vás působím tak jak působím."

"Proč jsou nervózní?"

"Možná čekají dlouho cestu, nevím. Můžu si jen domýšlet."

Královna se odmlčela. "Doufám, že to nebude bránit v plynulém chodu Výpravy."

"Ujišťuju Vás, že ne."

Královna kývla hlavou a poslala Troma pryč. Toho si okamžitě všiml Arod, se kterým byl veliký přítel. Objal ho a poplácal po zádech.

"Jsem rád, že tě zase vidím, Trome!" zvolá Arod a upřímně se usměje.

"Já taky, ani nevíš jak!" Vyšli spolu k Heyar. Arod si je všechny prohlédl a přistoupil spolu s Tromem k jeho zvířeti, tomu největšímu a nejsilnějšímu, kterého si mohl dovolit jen velitel. Trom se k němu postavil a pohladil ho po šíji.

"Nic ti neudělá."

Arod se na Troma podíval a uhnul zpět očima na zvíře. Heyar si ho prohlédl a vycenil zuby. Arod se ho pomalu dotknul.

"Má divnou strukturu kůže," konstatuje.

"Vypadáš, jakoby jsi na Heyar v životě nesáhl," prohodí Trom a hodí svému vyhublému letci kus masa.

"Dlouho už jsem se k nim ani nepřiblížil," povídá Arod, "taky jsme se dlouho neviděli. Musíš mi říct, co se u vás děje."

"U nás v Zátoce je vše při starém, ale ty jsi prý poslední dobou centrem pozornosti."

"Jak to myslíš?"

"Nedělej, že nevíš," odbyl ho mírně Trom, "prý poslední dobou děláš podivné věci. Prý jsi se dal na donáškovou službu."

"Ty jsi vůl," pousměje se Arod, "nečekal jsem, že se to roznese tak rychle. Jestli chceš, ukážu ti ji."

"Ona je tady?" podiví se velitel, "myslel bych si, že ji královna vyžene."

"Já taky," odpoví Arod a popojde spolu s Tromem směrem ke střelcům, "ale ukázala se jako nejlepší střelkyně, co tu kdy byla."

Došli až k mladým lukostřelcům. Vypadali překvapeně, že šli zrovna za nimi a všichni, kolem kterým prošli, vstali.

"Támhle je," ukáže Arod a dojde ke Corye, "vstávej," přikáže. Corya se zvedne a prohlédne si Troma. Vysoký Midril s natrženým uchem si ji prohlíží také.

"Tohle že je nejlepší střelkyně?" Corya se zatváří uraženě.

"Dokážu ti to," ujistil ho Arod a otočil se za Coryou, "vem si luk." Corya poslechla a chopila se svého luku.

Arod se rozhlédl a řekl: "Vidíš toho ptáka tam nahoře na stromě? Toho sestřelíš."

Trom se zaraženě podíval na Aroda.

"Toho? Je strašně daleko."

"Právě proto," umlčí ho Arod a stoupne si stranou. Corya napne tětivu a zaměří.

Z luku vyletí šíp. Za chvíli se ozve bolestný skřek mrtvého ptáka.

"Říkal jsem to," vydá ze sebe Arod a podívá se na Coryu. Ta schová svůj luk a snaží si těch dvou nevšímat, ale jde ji to pramálo.

"Trome!" ozve se najednou za jejich zády. Duo. Trom se otočí a nepatrně se pousměje.

"Co to tu vyvádíte?" zeptá se Drachir a Lachim se zadívá na Coryu.

"Jen jsem chtěl ukázat nejlepší mladou střelkyni," vysvětluje Arod, "pojďte, máme si plno co říct." Drachir s dvěma vyrazil pryč, ale Lachim se pořád díval na Coryu. A ona na něj. Jeho pohled se jí na rozdíl od Arodova nepříčil. Měl nádherné oči, plné hnědých odstínů, ona měla průzračné modré oči. Po chvíli tichého zírání se Lachim nepatrně oklepal a odešel za zbytkem party. Corya zůstala nehybně stát a pak si zaraženě sedla.

"A teď pověz, co u vás v Zátoce!" naléhal Arod. Trom mlaskl: "Tam je to pořád stejné, co chceš slyšet? Je pravda, že letos se jich narodilo o dost více než loni, za to jsou poslední dobou nesví. Snad je to brzo přejde."

"To se toho u vás vážně moc nestalo," řekne polohlasem Lachim a zadívá se do prázdna.

"Co jsem říkal? Poslyšte, co Liarendil?"

Otázka všechny zaskočila. Lachim se na Troma podivně podíval, Drachir sebou trhl a Arod tiše zasyčel.

"Je pořád stejný," prskne Arod.

"Pořád vám působí problémy?"

"Kdyby problémy!" ohradí se Lachim, "není to s ním k vydržení! Pořád na všem hledá možnost se ke královně vetřít a má viditelné problémy se vztekem!"

"To ty taky, Lachime," řekne Drachir a říkat to neměl. Lachim se něj vražedně podíval, stáhl uši a plivnul po něm.

"Nechte toho, má pravdu!" zvolá Arod, "možná to tak nepůsobí, ale nedá se s ním rozumně bavit. Jakoukoli práci mi královna dá, má problém. když tu práci dostane on, má další problém s tím, že ji nemám já, když jsem ten ,královnin oblíbenec', jak s nadšením všude říká. Posledně mě málem zadusil."

"Zadusil?" zhrozilo se Duo a Trom se na Aroda zaskočeně podíval.

"Když jsem zachránil královnu, tak se na mě vrhnul."

"Ale ty jsi královnu ne-" začal Drachir, ale Lachim do něj prudce šťouchnul a zasyčel. Arod se na něj dlouze podíval a pak pokračoval: "Počkal si na mě a chytil mě pod krkem. Hulvát."

"To je mi věcí, tolik jsem jich ani nečekal," prohlásí Trom, "ale asi nejste jediní, komu vadí."

"Ne," řekne rozhodně Arod a zamyslí se. "Nechte toho idiota být, máme si co říct o jiných věcech," pobídne je Trom a všichni čtyři odejdou stranou.

Ani jeden z nich ovšem netušil, že je velmi příhodně pozoruje právě ten, kdo je ve středu zájmů. Za stanem se ukrýval Liarendil a pozorně celou konverzaci o něm poslouchal. Velmi ho překvapila Drachirova upřímnost, která, kdyby ho Lachim nechal domluvit, mohla být pro jeho prospěch.

"Ty si jenom myslíš, že mnou tyhle řeči pohnou," zašeptá jedovatě k Arodovi a pomalu se chystá odejít.

"Nesluší se cizí konverzace poslouchat," ozve se za ním stojící Narinavar. Liarendil sebou cukne.

"Přesně tak!"

"Nejsem tu kvůli tobě. Pozoruju jinou."

"Koho?"

"Vypadá skoro jako ty. Má podobné rohy i zhruba stejně špičaté uši, ale určitě ji tak netáhne z úst." Liarendil se zašklebí a uraženě odejde. Narinavar se za ním naposledy otočí, pousměje se a opět se začne věnovat své práci, aniž by sledovaná něco tušila.

Po pár hodinách již královna rozhodla, že se vydají na poslední část cesty k lodi. Všichni se opět seřadili do formací a vyrazili. Jediný rozdíl byl v tom, že se nad hlavami všech po nebesích proháněli veliké okřídlené bestie a průvod poměrně hlasitě ozvučovali. Po další několika hodinové cestě bylo všem na padnutí. Všichni byli vyčerpaní a čím více unavení byli, tím více je všichni popoháněli. Až se jim nakonec otevřelo údolí s Lodí.