Lidé z Rohmidru

Tentokrát nevidí, ale poslouchá

Corya pelášila, co ji nohy stačily. Její volné oblečení za ní vlálo a pořád se ostražitě otáčela, zda ji hlídač už má, nebo ne. Vyběhne rychle do schodů a před vchodem do věznice vidí dva uspané strážné. Obratně je přeskočí a rozhlédne se. Nikoho nikde nevidí.

Vyrazí ještě rychlejším krokem po dlouhé chodbě, když v tom uslyší hlídače. Štve se za ní jako zdivočelé zvíře. Ona klopýtne a zmateným pohledem si vyhlédne uličku, kterou rychle proběhne. Po pár chvílích proplétání se Lodí zmizí strážnému z očí.

Unaveně vydechne. Položí své dlaně na kolena. To je malér. Stačí, aby si dal Arod dvě a dvě dohromady a je hotovo. Konečná. Zemře.

Znovu uslyší kroky. Ucouvne a otočí se za sebe. Na očích je všude. Vyrazí pryč. Přemýšlí, kam se schovat. Až ji napadne ono místo. Vběhne do prostorné chodby, na jejímž konci jsou dveře. Dveře od pokoje Dua.

„Lachime! Lachime, otevři!" buší do dveří Corya. V místnosti se někdo pohne a dveře otevře. Lachim. Corya do nich rychle vběhne a rychle dveře zavře.

„Co se děje?" diví se s obavami Lachim. Corya si udýchaně sedne na postel a oklepe se.

„Kde je Drachir?"

„Šel pro něco k jídlu," odpoví Midril, „Coryo, co se děje?"

„Nic, nic, pohoda."

„Pohoda? Vypadáš, jako by tě štvali!"

„Lachime, já odsud musím zmizet," řekne tiše Corya. Lachim se na ni zaraženě podívá: „Kam bys chodila?"

„Ty mi nerozumíš, Lachi, já- prostě musím pryč."

„Kvůli čemu?"

Odlmčí se. „Stalo se něco, co se stát nemělo, víš? Stačí, aby se dovtípil a...a..." Rozklepou se jí ruce. Lachim ji za ně chytne.

„Co se stalo?"

„Já to...to nemůžu říct, kdybych...zabila by mě."

Lachim neodpověděl. Upřeně se na Coryu díval. Cítila, že ví, o čem mluví.

„Mně to říct můžeš."

„Nemůžu," odpoví Corya, „a nezačínej jako minule, prosím."

Narinavar se ploužil po chodbách a přemýšlel o něčem, co nikdo už nikdy vědět nebude. Čekal na Rialyn, se kterou chtěl strávit volný den, ale ona nešla. Možná ji zdržela královna, pomyslí si.

Otočí se. Za zády, někde v dálce, prásknou dveře. Rozhlédne se, a jelikož Rialyn nevidí, rozhodne se zjistit, co se děje. Průvan to nebyl, žádný tu není.

Dlouhými kroky dojde až k místu. Dveře od pokoje Dua. Tiše k nim přitiskne své špičaté ucho a zaposlouchá se. Lachim s někým mluví. S nějakou ženou.

Chvíli je odposlouchává, než mu docvakne, s kým hovoří. S Coryou, samozřejmě. Zamračí se a poslouchá dál, sem tam se otočí, zda ho při jeho extra nápadné práci někdo nevidí. Ale neviděl.

Ztratí rovnováhu a opře se ramenem do dveří. Zaduní to.

„Sakra," zasyčí Narinavar a couvne. Pak se bleskurychle schová za roh, těsně před tím, než z nich vystoupí Lachim. Ten se ohlédne a Narinavar pak už slyší jen jeho a Coryin hlas.

„Vzduch čistý," řekne Lachim, „pojď."

Ozvaly se další kroky, Coryiiny.

„Omlouvám se, Lachime," slyší Narinavar, „třeba se to jednou dozvíš. Zatím jsi ale nikoho neviděl, ano? Můžu ti věřit?"