Lidé z Rohmidru

Lhář

Nebyl den, kdyby spolu Arod s Liarendilem nešli do služby. Corya, která se chovala namyšleně až běda, i sama to věděla, nedala ani jednomu spát. Měli za úkol spolupracovat, to jim takový problém nedělalo, horší bylo, kdo dá přednost jinému. Arod, hrdý a egoistický, se nedokázal smířit, že by ustupoval někomu jako je Liarendil. On naopak neskousl, že by poslechl Aroda, který se ke dvoru přidal až za několik let po něm, přičemž byli asi stejně staří. Na čem se ovšem shodli dokonale byl fakt, že problém, který je teď sžírá, nejsou oni sami proti sobě, ale Corya. Dělá si, co chce, její práce rozhodně není hodna střelkyně a ani jeden nemohli pochopit, proč má v Midrilku královna takovou důvěru. Ničím se ji neprojevila, nic významného nedokázala. Arod k ní navíc cítil i osobní zášť, neboť mu do konce života zůstane na rameni malá jizva. Byl rád, že mu šíp neprořízl tepnu, ale on by ji moc rád raději přeříznul jí.

Každý den projížděli městem a hlídali, aby v něm byl pořádek. Pravidelně kontrolovali zajatce, kteří byli posíláni před královnu a zjišťovali, jak moc se v čem provinili. A ani dnes tomu nebylo jinak.

"Pozorovatel Narinavar říkal, že jste prý odteď tým," zmíní se Derel, kterého náhodně potkají se zástupem nebohých otroků.

"Tak bych to asi úplně nenazval," odpoví Arod.

"Ale jinak ano," doplní ho Liarendil. Arod kývne hlavou a nepatrně nad ním ohrne nos. Corya si  mlčky soucitně prohlíží otroky. Derel si toho všimne.

"Koukáš na ně, jak kdyby tě jich bylo líto," zasyčí.

"Podívejte se na ně." Sakra.

"Že mají tak málo, co dělat," zadrhne se a pokusí se její výrok doplnit lepším. Derel si ji nedůvěřivě prohlédne a odjede.

"Vy jste mi nějaká soucitná," rýpne si Arod a pobaveně se podívá na Liarendila.

"Nepřijde mi," odpoví, jak nejlépe vážně umí Corya.

"Vážně, abyste se za chvíli neslitovala nad celým městem," podotkne Liarendil. Corya se odmlčí.

"Děkuju za poznámku," vydá ze sebe nakonec. Podivně ji škubne v hrudi. Midrilové zmlknou a následují nadřízenou dál. 

V Lodi se zatím dělo to samé, co vždy. Královna si velmi pečlivě vybírala, koho a jak pošle na smrt, koho jí ušetří a pro koho ji oddálí. A velmi ji při tom pomáhal Narinavar.

"Tato partička se pokusila zabít jednoho důstojníka," napráší čin královně, "přičemž se jim to naštěstí nepovedlo. Bude mít ovšem doživotní následky."

"To není pravda! Zabít jsme ho nechtěli, to on nás napadl dřív!" Narinavar do zajatce kopl: "Ticho!"

"Ty máš ještě tu drzost lhát?" zvedne se královna z trůnu.

"Lhát? Jestli tu někdo lže, tak on!" zvolá jedna z zajatkyň a ukáže na Narinavara. Ten se podívá na královnu a vycení zuby: "Neposlouchejte je."

"Já vím, koho mám a nemám poslouchat," odpoví mu královna jistě a Narinavara umlčí. Na chvíli zmlkne.

"Můžeš jít," řekne Narinavarovi a on odejde. Jakmile ze za ním zavřou dveře, královna zvolá pověstné: "Roíd!" A rázem se neozývá jen ona.

Míří, kam by pozoroval dál.

"Nari?" Potká Rialyn.

"Co je?"

"Proč jsi je poslal na smrt?"

"Já? Královna jim zdarma zařídila operu."

"Ne, ty jsi je tam poslal, a nedělej sakra, že nevíš!"

"Co to povídáš?" Rialyn vydechne: "Víš, že ten strážný vyjel první." Narinavar se zarazí.

"Jak víš, o čem je řeč?"

"Ptala jsem se Dua, bylo u toho."

Narinavar si rukou přejede obličej: "Všechno musí říct, všechno."

"Je to jejich práce, a pokud vím, ty jsi pozorovatel, takže si na tom ještě hůř než oni," vpálí mu pravdu do obličeje. Narinavar se párkrát nadechne, ale rádkyně mu prostor pro mluvu nedá.

"Proč lžeš?"

"Od kdy jsi tak spravedlivá?"

"Já se ptala první."

"Tohle nemá cenu, Rio."

"Cenu? Odkdy si vymýšlíš?"

Narinavar by nejraději odpověděl celý život, ale mlčí.

"Je to ve prospěch královny, tak co."

"Takže to i přiznáš? Narinavare!"

"Co je?!" Oba se odmlčí.

"Sakra, Očko, za lež si sup vychutná i tebe."

Narivavar zůstává zticha. Po chvíli se k Rialyn nakloní: "Když ti celý život nedovolí říct pravdu, musíš lhát."

"Jakou pravdu?"

"Proč ti to nestačí?" zeptá se zoufale Narinavar.

"Mám o tebe strach, to je všechno!"

"Fajn, tak si ho dělat nemusíš, jsem v po-ho-dě!" vyštěkne na ni a odejde.

Ztratí se za rohem. Zastaví se a vzteky kopne do zdi: "Sikiro, sakra!" Měl se ovládnout. Jako vždycky. Otočí se a opře hlavu o zeď. Povolí si u krku košili a zhluboka se nadechne. Tohle nechtěl.

"Jsi v pořádku?" zeptá se příchozí Agrazet.

"Jo, je mi skvěle," odpoví unaveně Narinavar.

"Nevypadáš, koukej se dát dohromady." Chvíli na něj kouká a pak zmizí. Veliká pomoc, vážně. Jak jinak.

Narinavar se narovná. Celou dobu na Zemi má pocit, jakoby se všechno rozpadalo. V něm i mimo něj. Nic není, jak být má. Nic nejde podle plánu, ačkoli jde. Má prostě jen pocit. Ale svěřit se nesmí. Nikdy se nesvěřil, proč teď. Jednou to zkusil a zaplatil za to velkou daň. Zaplatil za to přítelem. Raději držet jazyk za zuby, než si ho nechat vytrhnout.

Rozhlédne se a zhluboka se nadechne. Nic se neděje. Nikdy se nic nedělo. Vyrazí si po svém. Má totiž pořád sledovat Coryu. A jako schválně na ni narazí.

"Coryo!" Ona se na něj otočí a trochu znejistí. Jde z něj zvláštní energie.

"Co se děje?"

"Prý jsi dala rivaly dohromady."

"To je pravda, co s tím?"

"Není to dobrý nápad, dřív nebo později se něco stane. Možná na oko spolupracují, ale ti dva se nenávidí až smrtelně."

Corya se zatvářila nejistě: "Královna to schválila."

"O to víc si na ně dej pozor, jen ti radím." Cory kývla hlavou a bez dalších slov odešla.