Lidé z Rohmidru

Varianty

"Je pravda, že královna bodla člověka trnem?" ptá se Drachir Lachima.

"Prý je, ale nejsem z toho to pochopit."

"Jak to myslíš?"

"Přece to nedává smysl, ne? Královna tě pošle na smrt a najednou nic. Bodne do tebe trn a omámí tě. K čemu ji může být člověk?"

"To nevím, ale třeba ho nějak využije," zamyslí se Drachir a dál míří ke svým koním. Nasadili si náhubky a chytili otěže. Lachim se rozhlédl a otočil za sebe. Spatřil Coryu, která měla chvíli volno. Upřeně se na nic netušící dívku díval a vypadal, jako by ho někdo očaroval.

"Jedem?" Lachim sebou cukne a usměje se: "Jasně!" Vyrazili. Měli pomoct Arodovi při hlídání města. Za chvíli ho našli a zastavili.

"Dlouho jsme vás na koních neviděl, je to zvláštní pocit," všimne si Arod.

"Taky jsme na nich dlouho neseděli," pronese Lachim a zkontroluje třmeny, "ale je to docela pěkný nechodit furt po svejch."

"To teda," souhlasí Arod a ohlédne se, "jdete akorát včas. Jak poklidně to začalo, o to bouřlivěji to pokračuje."

"To jsme celý mi," pronese Drachir a dramaticky se narovná, "není na světě lepší posila, než síla Drachira a Lachima!"

"To se ví," ušklíbne se Lachim a Arod se usměje: "Co by bez vás dvůr dělal. Pojďte." Vyjeli všichni tři. Za chvíli se rozdělili a každý hledal, koho by čapnul, než se znenadání ozvali mocné hlasy trumpet. Vycházely z Lodi. Celé město se rázem zastavilo a vojáci společně s otroky zpozornili.

Arod chvíli čekal, až tóny přestanou znít a pak pomalu vyjel k Lodi. Cestou potkal Coryu, která se vrátila do práce.

"Je hlášeno přerušení?" ptá se Aroda.

"Vypadá to," odpoví trochu nepřítomně a popojede dál. Corya ho následuje.

"Co Její Veličenstvo může chtít?"

"To netuším." Jakmile to nevěděl ani Arod, bylo něco špatně. Královna musí něco chystat, aniž by o tom někdo věděl.

Otevřely se dveře, hlavní dveře, Lodi. Z nich vyšlo několik strážných. Za nimi kráčel Liarendil, který držel na řetězu mladíka, který měl v těle trn. Mladík šel pokojně.

Najednou se objevila sama královna. Stála uprostřed dveří a přistoupila na rampu. Na rameni měla Dreatha a u nohy jednoho Uzrat. Corya se podívala na Aroda. Viditelně zbledl.

Za královnou vyšel Narinavar, který stál tajemně a všechno kolem si prohlížel. Královna se rozhlédla. Ve městě bylo plno Midrilů i lidí. Zvědavost byla silnější než strach, proto vylezli ze skrýší.

"Vyveďte zajatce," přikázala. Narinavar se ztratil a za malý moment už s ním šli zástupy lidí, zbičovaných a polomrtvých, i zdravých lidí.

"Tohle," začala královna a pohlédla na zajatce, "tohle je ta chvíle, na kterou jsem léta čekala. Před sto lety jsme tu byli poprvé. Vy, lidé, jste nás přátelsky uvítali a my vás naivně obdivovali. Dnes bychom tu ovšem nebyli, kdybyste neukázali svou pravou tvář. Jsme pro vás zvířata, rohatá a nechutná zvířata, která tu nemají co dělat. Před sto lety jste zabili mému národu krále a mně otce. Zapřísahala jsem se, že se pomstím. A tak jsem tady. Znovu. Lidé, slyšte má slova! tak, jako vy jste nás obdarovali smrtí, my vám laskavost oplatíme! Hleďte na vaše bratry a sestry! Hleďte, jaký osud je kvůli vám čeká! Roíd!"

Sup ukrutně zavřeštěl. Všichni, kdo mohli, si zacpali uši a a přikrčili se. Arod, Corya, všichni. Jen královna cenila nadšeně zuby a za chvíli byli všichni zajatci mrtví. Lidé se pokoušeli z místa utéct, ale strážní je zadrželi.

"Tak to vidíte. Ale nemějte takové obavy, mám pro vás i jinou nabídku. Přistoupila k mladíkovi: "Tenhle mladý muž i přes to všechno nezemře. Dostal šanci. I vy ji můžete dostat. Můžete se přidat do mých služeb."

Město najednou úplně ztichlo.

"Nikdy!" zaječí z plna hrdla jeden muž. Královna po něm zabloudí očima.

"Ne?"

"Ne! Jestli si myslíš, že ti to vyjde, tak ani omylem!"

"Škoda, že už to neuvidíš," řekne královna a Corya vystřelí. Přesně se trefí. Královna se pootočí: "Je to vaše volba. Zhyňte, nebo otročte." Pak se vrátí do Lodi a běh ve městě se rozjede na novo.

Arod se rozjede za královnou.

"Pane!"

"Pověřuju tě moji prací, Coryo! Musím něco vyřídit!"

Tryskem se rozjede k Lodi, seskočí z koně a spěchá do ní. Po chvíli královnu nachází a přistupuje k ní.

"Veličenstvo, omlouvám-"

"Nemáš být ve službě?"

"Ano, jistě, ale-"

"Zmiz!"

"Musím vám to rozmluvit." Královna se na něj udiveně otočila: "Rozmluvit? Co ty mi máš co rozmlouvat?"

"K čemu vám budou lidé, královno? To je směšný nápad!"

"Směšný?" zasměje se královna. "Nech mé plány laskavě mými, děkuji ti."

"Lidem se přeci nedá věřit, i přes všechny věci. Zradí vás!"

"Řekla jsem, ať zmizíš!"

"Ale-"

Plesk.

Královna vsadila Arodovi vší silou ránu do tváře. Arod zavrávoral a zatnul bolestí zuby.

"Neslyšíš?! Kdo si myslíš, že jsi, že mi budeš odporovat? Ani muž tvého postavení na to nemá sebemenší právo! Okamžitě mi zmiz z očí, nebo na tebe pošlu psy!"

Výhružka s Arodem hnal. Prudce se na královnu podíval a s uctivou poklonou odešel. Měl rudou tvář.

"Nepleť se královně pod nohy," ozve se z rohu. Narinavar.

"Dej mi pokoj," zasyčí Arod.

"Nedám, koledníku. Měl by sis promluvit s Liarendilem."

"Proč jako?"

"To byl jeho nápad." Arod se odmlčí. Je překvapený. Pak beze slova odejde.

"Konečně bude zase zábava," podotkne si pro sebe Narinavar a pak zmizí. 

Arod za Liarendilem skutečně přijde.

"To ty jsi to vymyslel?" vybalí na něj.

"Co myslíš?" zeptá se líbezně Liarendil.

"Nedělej ze sebe idiota, děkuju pěkně. Proč chce královna manipulovat s lidmi?"

"A proč bych ti to měl říkat? Copak jsi nějaký zpovědník?"

"Zajímá mě to."

"To je super. Ale královna si chce plány nechat pro sebe." V Arodovi to začne vřít: "Koukej mi to říct, nebo s tebou-"

"Co? Je mi líto, ale tentokrát lepší plán nevymyslíš. Liarendil triumfuje." Přistoupí a Arodovi a smete z jeho ramene trochu prachu: "Musíš se s tím holt smířit." Pak odejde. Arod se vrátí do práce a celý den s ním není k promluvení, neb mu nebylo vyhověno, jak byl zvyklý. A ani královna nepomůže.