Lidé z Rohmidru

Turmon

Duo vláčí Aroda po zemi a za nějaku dobu ho dostanou do jeho krásné komnaty. Tam ho položí do křesla a zvěd znaveně rozpřáhne ruce. Lachim vyndá zpod pláště, který má na sobě, malou lahvičku, ve které se leskne modromodrá tekutina. Arod ji zaměří a znechuceně se ošije: "To ne, to po mně nemůžeš chtít! Tohle v životě nevypiju."

"Jen neodmlouvej a pij. Je to nejúčinnější lék na nevolnost!"

"A taky ten nejodpornější."

"Poslouchej, jestli to nevypiješ do dvaceti sekund, Drachir ti do krku vlije, a to vážně nechceš! Tak pij!" Arod se po výhružce nápoje nejistě chopí a s chvilkovým váháním ho do sebe dostane.

Krev, jako by byla dvakrát hustší, zornice se mu roztáhnou. Pachuť mu dráždí jazyk. Svaly se znovu probudí, ale nepříjemně v krku s ním zaškube.

"Ty krávo, to je humus-"

"A teď si představ, kdyby ti to do krku lil násilím Drachir," řekne Lachim a přátelsky se na svého kudrnatého přítele podívá. Arod se znovu oklepe a pak se zhluboka nadechne: "Máš pravdu, je to lepší."

Lachim spráskl rukami: "No vidíš, vždyť to říkám!"

"A co říká Lachim je vždycky pravda," vloží se do toho Drachir.

"Přesně!" zvolá Lachim a souhlasně pohodí hlavou. Arod se pousměje a zvědavě si tekutinu prohlédne.

„Co to vůbec je a kde jsi to splašil?" Lachim lahvičku zvedne do úrovně svých očí a podívá se na ni: „Tohle? To je Modrý jed. Čekal bych, že ho poznáš."

„Liter Neontre?"

„Ano, Liter Neontre. Nejúčinnější látka na světě."

„Zajímalo by mě, jaké mají lidé nejúčinnější léky," prohotí mimoděk Drachir. To všechny umlčí.

„To už se brzy dozvíš," odpoví skřípavě po chvíli Arod a Lachim chytí Drachira za rameno: „Pojď." Drachir se na Aroda otočí a Duo odejde.

"Lachime, poslouchej," začne Drachir, "nevěděl jsem, že má Arod strach z Uzrat."

"Kdyby strach," mávne rukou Lachim, "smrtelnou hrůzu."

"Ale proč?"

"To nevím, nikdy mi to neřekl. Párkrát jsem to viděl na vlastní oči, celého uříceného a zpoceného, ale nikdy mi před očima neomdlel." Odmlčí se. "Královna má pravdu. Fakt by se měl vyspat."

"To jsi říkal taky."

"Právě proto to zdůrazňuju, hochu."

Chvíli šli po paláci, nevěda, co dělat, až narazili na Zithu.

"Hoši!" zvolala a přišla k nim, "prý jste byli na Radě. Kolik bude třeba lukostřelců?"

"Páni, tady se to šíří jako infekce!" zvolá Drachir.

"Tak kolik?"

"No, poslyš," začal Lachim, "na Radě jsme sice byli, ale asi ti neodpovíme."

"Co to plácáš?"

"Vážně, my jsme totiž museli odejít."

"Pro Sikiru, proč?" Lachim se snažil nějakým způsobem obejít pravdu, neb věděl, že Arod nesnáší, když o něm někdo říká citlivé věci, obzvlášt, když je to pravda. Na to je moc hrdý. Lachim se proto snažil rychle vymyslet důvod, ale ani nemusel.

"Arodovi se udělalo zle," odpověděl po pravdě Drachir. Lachim se na něj rozhněvaně podíval a smířeně si oddechl. Nic neobvyklého.

"Špatně?" smála se kapitánka, "jak špatně?"