Lidé z Rohmidru

Terč

"Kapitánko," praví královna, "abych pravdu řekla, moc nadšená z vašich nadějí nejsem. To mi chcete říct, že jste měla v plánu některé z nich vybrat na Výpravu?" Zitha mlčela.

"Tak co?"

"Je pravda, že dnes se moc nepředvedli."

"Moc nepředvedli? Většina sotva trefila terč! Tomu říkáte nepředvedli?"

"Veličenstvo, neurazte se," začne opatrně Zitha, "ale Vaše přítomnost tomu zřejmě moc neprospěla." Královna se na ní pomalu otočila: "Domluvíme se. Já budu dělat, že jsem tohle neslyšela, neboť jsi má nejlepší lukostřelkyně a ty strčíš jazyk za zuby, nebo ti ho nechám vytrhnout! To ti ve střílení bránit přeci nebude."

Zitha okamžitě zmkla.

"Je tu však jedna, která se vymyká. Corya."

Zitha zvedla hlavu: "Ano, to ano."

"Pověz mi o ní něco."

"Po pravdě jsem ji neměla možnost jedinkrát vyzkoušet, ale vypadá jako střelkyně s letitou praxí. V životě jsem neviděla přesnější zásah než ten její."

"Je tak zvláštní až výjimečná," zašeptá královna, "možná je dobře, že jsem ji přijala. Zavolej mi ji." Zitha s úklonou odešla a zamířila do Lukovny.

"Coryo!"

Corya se zvedla.

"Královna tě chce vidět."

Corya se zatvářila nejistě a ohlédla se za Udalem. Ten se na ni ukřivděně podíval a zahleděl se do papíru.

"Nestůj tam, dělej!"

Corya vykročila a Zitha za ní zavřela dveře.

"Co se děje, paní?"

"Dnes jsi předvedla excelentní výkon, Coryo. Sama královna si s tebou chce promluvit."

Corya se zamyšleně podívala stranou. Úpěnlivě doufala, že jí její maska černých rohů ještě vydrží, protože si ji nestihla přemáznout. Nejistě šla za nesoucí se Zithou a míjela podivné tváře stráží. Došli až k trůnnímu sálu. Otevřely se dveře. Zitha přistoupila k trůnu a Corya poklekla před královnou a se skloněnou hlavou jí vzdávala holt.

"Vaše Veličenstvo."

"Vstaň," přikázala Siara.

Corya poslušně vstala. Zitha si ji pyšně prohlížela a královna se zvedla z trůnu a popošla trochu blíž.

"Řekni, jak se ti podařilo proklát šíp přesným středem z prasklého luku?"

"Prasklého?" Zitha se zděsila.

"Š!" utušila ji královna a zaměřila se zpět na Coryu, "pověz."

"Víte, Veličenstvo," rozpovídá se odhodlaně Corya, "ten luk vlastně nebyl můj."

"Já vím, čí byl."

"Neměla jsem jinou možnost se trefit, než s prasklým lukem. Jak jinak bych se mohla dostat na Zemi?"

Mluvila sebevědomě, až to ji samotnou překvapilo. A královnu také.

"Mluvíš odvážně, jakoby jsi věděla, že poletíš."

"Doufám ve Vaší šanci, má paní."

Královna se pousměje a zahledí se od modrých očí. "Je to neobyčejné, mít modré oči. Ale ještě neobyčejnější je umět střílet tak, jak to umíš ty, drahá."

Oslovení ,drahá' Coryu nesmírně překvapilo. Královna usedla znovu na trůn a zamyslela se: "Přece jen bych tě ještě chtěla vidět střílet. Zitho, půjč ji luk."