Lidé z Rohmidru

Z vězení hned ven

„Shodila mě z koně, zlomila luk a ještě se mi vysmála!" žaluje na Coryu Arod, který stojí vedle královnina trůnu a vztekle mává rukama.

„Já jsem žádný luk nezlomila!" brání se Corya, „kdybyste ho nevytahoval, tak ho máte v cajku!"

„Ty lemro, co ty mi máš co hrabat do zbraně!"

„DOST!" zahřmí královna a oba Midrilové v rozepři zmlknou.

„Jste jak malý parchanti, zavřete zobáky! Proč ty jsi vytahoval luk?"

Arod se zakroutí a s rukou trapně položenou u tváře odpoví: „Chtěl jsem si zastřelit zvířátko."

„Jaké?"

„To nevím, lezlo po stromě a-"

„To nemyslíš vážně!" Corya se pousměje. Arod si toho okamžitě všimne a vytáhne proti ní svá esa, na která, jak se zdálo, úplně všichni zapomněli. Podíval se na královnu a sundal si košili. Udělal pár kroků ke Corye a ukázal na ránu na rameni.

„A navíc mě jaksi postřelila šípem, ukradla mi místo, dosadila k Liarendilovi a plno dalších věcí! To už jste na to všichni zapoměli?"

Královna mlčela.

„Tak zaprvé," řekne po chvíli, „já jsem ji na místo tebe dosadila, takže se ani neopovažuj říkat, že jsem ti já něco ukradla, a Liarendila jsem ti do týmu dosadila také."

„To bych si nedovolil, Veličenstvo!" kroutí se Arod, „jen ti naznačit, že tahle lotryně si zaslouží trest!"

„Střílení po zvířatech, která neznáš, ti přijde normální?" neudrží se Corya.

„Komu tykáš, ty!" vykročí Arod a vpálí ji ránu do tváře. „Já jsem Arod, potvoro, co ty se na mě máš co povyšovat? Z ušmudlané myšky se nám tu stala lstivá vůdkyně, královno! Za chvíli si bude brousit zuby na váš trůn!"

Královna se ostražitě s nepatrným ohněm v očích zvedla z trůnu. Corya si s naprostou nenávistí prohlížela Aroda a on se jen smál, až se mu zuby bleskly.

„Brousí zuby?"

„No jistě, královno," přistoupí ke královně Arod a výraznými gesty ji začal situaci objasňovat, „bylo mi od začátku divné, že jí věříte, ale přece jsem nemohl vám to jakkoliv vytýkat. Teď však vydíte, co je zač! Vždyť si vzpomeňte, jaké potíže vám způsobila! A ani trest, co jste ji uložila po té katastrofální výměně práce ji neodradil, lhářku a mršku jednu lstivou!"

„Taková snůžka keců," zasyčí po něm Corya, „lháři!"

„Zmlkni!" okřikne ji královna a Arod polkne. Lekl se. Corya se střelhbitě podívá na královnu a Siara k ní přistoupí: „Až do objasnění zůstaneš v cele."

„Za zachráněné zvíře?"

„Za drzost!" otočí se prudce odcházející královna a vztekle thne rukou, „co si to dovoluješ, ty usoplenče! Chopte se jí!"

Corya se prudce ohlédla, ale než se stihla jakkoli zachovat, drželi ji strážní.

„Lže! Je to lhář, královno!" ječí Corya, „jestli někdo chce na trůn, tak on!" Královna se podívala na Aroda a on pateticky zavrtil hlavou. Pak se oba znovu zadívali na zajatkyni a Arodovi z tváře úsměv zmizel.

Zavřely se dveře. Královna si unaveně sedne na trůn a Arod k ní poklekne. Ona se pousměje: „Co já bych bez tebe dělala?"

„Jistě byste si poradila i sama, já jsem jen taková pomocná ruka," mávne rukou Arod, „prstík, který ponouká, poslouchá ruku a paži, která řídí každý jeho pohyb." Políbí královně ruku.