Lidé z Rohmidru

Nezabránil

Královna seděla ve Velkém sálu, největším sálu Lodi. Před ní stál Trom, snažící se ji nápad o zabití Heyar rozmluvit.

"Veličenstvo, nemyslím si, že je to moudrý návrh."

"Já vím, že si to nemyslíš. Co navrhuješ místo toho?"

"Předpokládám, že pokud by byly zmenšeny dávky, mohlo by to dát do konce výpravy."

"Zmenšeny dávky? A pro koho? Pro otroky nebo nás? Pokud pro ně, budou k ničemu. jestli pro nás, za chvíli budeme vypadat jako oni!"

Královna se zřejmě nechtěla o tématu Heyar bavit, Trom se však paličatě nechtěl vzdát.

"Bez mého souhlasu je zabít nemůžete."

"Ne?"

"Ne."

"A máš nějaké další návrhy, které by mě mohly přesvědčit?"

"Nemá, jistěže ne!" ozve se najednou právě příchozí Liarendil. Trom se na něj otočí a vycení zuby. Liarendil se na něj slizce usměje a přistoupí ke královně. Mluví tak, aby ho velmi dobře slyšel i Trom.

"Návrhy už jsou k ničemu. Právě bylo poraženo šest Heyar, Veličenstvo."

Trom se na něj zaskočeně podívá a pak se ohlédne ke královně. Ta se tváří spokojeně a poděkuje Liarendilovi.

"Vy jste to dovolila. Věděla jste, že se to stane a stejně jsem se Vám musel předvést."

"Ano, více méně ano. Neděkuj ovšem mně, ale tvému drahému příteli." Tromovi zablesklo v očích: "Arod." Rozhněvaně a bez úklony odešel a stráže už by se ho chopili, kdyby je královna neokřikla: "Nechte ho jít, úklona ne úklona! Bude mít teď práci!"

Liarendil se slizce u trůnu usmíval a šťastně napínal uši.

"Co mi ještě chceš?" zeptá se příkře královna, Liarendil se na ni podívá, ukloní se a radostně odejde. Opět způsobí Arodovi nemalé potíže.

A způsobil.

Trom, celý vzteky bez sebe, se pokouší najít Aroda. Nejraději by ho zabil, ale to nemůže. A poštěstí se mu, protože ho potká s Duem. Přijde k nim.

"Mohl bych si Aroda na chvíli půjčit?"

Lachim se podívá na Drachira a nejistě se zatváří: "Jo, neptej se. Není to náš majetek."

Trom se jedovatě pousměje a chytne Aroda za paži. Ten s ním odejde stranou.

"Co se děje?"

"Co se děje? Děláš si prdel?"

Arod trochu znejistí, přesto se snaží zachovat klidný výraz. Moc dlouho mu nevydrží, protože s ním Trom hodí o stěnu.

"Nedals mi ani šanci to zastavit! Nechal jsi je zabít, ty parchante!"

Arod na něj zmateně kouká. Nečekal, že se tohle stane. Přiloží prsty k nosu a podívá se na ně. Teče mu krev.

"Cos čekal? Že se jí postavím?"

"Zabil jsi je!" nadává Trom a chytne Aroda surově za límec, "a tos je vždycky obdivoval! Ani jsi mi o tom nedal vědět, ty zatracenej lháři!"

Chvíli mlčel a Aroda pustil. Po chvíli se to v něm zase nakupilo a muselo to ven.

"Miláček královny, že? Vždycky miláček vládce! Všechno jiné ti bylo jedno, he?"

"To není pravda, sakra!" zařve Arod, "ty víš, že to byla jediná možnost!"

Trom se na něj nenávistně s blesky v očích podíval a znovu s ním hodil. Pak ho opět chytil za límec a násilím ho postavil na nohy. Zacloumal s ním, až Arod zaskuhral. "I kdyby byla, měl jsi mě podržet, ne se na mě vybodnout!"

"Kdybych věděl, že uděláš tohle, nechal bych místo šesti Heyar zabít dvanáct!" neudrží se Arod. Přesně tohle neměl říkat. Trom vztekle zasyčí a místností se ozve svištivý zvuk. Vytáhl kudlu a přiložil ji Arodovi ke krku.

"Zopakuj to ještě jednou!" Arod se dívá na nůž a rychle oddechuje. Ví, že Trom se neštítí ničeho, stejně, jako on. Podívá se do lesknoucích se černých očí: "Zbláznil ses?"

"To není odpověď."

"Dej ten nůž z mého hrdla, Trome. Já nejsem odsouzenec k popravě."

"Já jsem teď kat, takže mluv!"

"Trome-"

"Mluv! Nebo snad chceš skončit jako ti, které jsi obětoval?" Přiložil mu nůž blíž.

"Ne, ne!" zajíká se Arod, "řekl jsem dvanáct, že bych jich nechal zabít dvanáct."

Oba mlčeli.

"Trome, já to tak nemys-"

"Ani Dreath si tě nezaslouží," zasyčí Trom. Napřáhne se.

"NE! NE!" sesune se Arod do sedu a zakryje si rukama tělo. Trom však nůž odhodí a nechá ho ležet. Pak na zděšeného zvěda chvíli kouká a odejde.

Arod se rozhlédl a zvedl hlavu. Nůž ležel vedle něho. Opře se o zeď. Rychle, vystresovaně dýchá a má pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi. Pak se mu oči zalijí slzami. Kopne do prázdna a zůstane chvíli sedět. Pak těžce, jako po nějakém boji, vstal, podíval se naposledy na nůž a rozešel se zpátky.

"Arode, co se stalo?" zajímá se empaticky Drachir, ale Lachim ho šťouchnutím umlčí. Arod kolem nich mlčky projde, ani se neotočí, neodpoví a zavře se ve své komnatě. Práskne dveřmi.

Heyar byli spásou všech. Jídla bylo opět dostatek a bylo příslušně, podle královniných přání, rozděleno. Jen Trom odmítal jíst Heyar, proto na něj zbylo pramálo jídla jiného. S Arodem odmítal mluvit. Úmyslně se mu vyhýbal a když už ho viděl, stáhl uši a beze slova ho velkým obloukem obešel. A takhle to bylo dalších několik týdnů.

Královna se opět šla podívat ke kapitánovi lodě, aby se ujistila, zde je vše v pořádku.

"Ano, královno. Je až podivné, že se za celou cestu nic nepřihodilo."

"Sikira při nás stojí," řekne si královna spíš pro sebe a rozhlédne se. Xeren najednou napne uši. Narovná se a královna se podívá stejným směrem. Před nimi se začne zjevovat výrazné těleso, planeta podobná velikostně Rohmidru.

"Je to to, co si myslím?" zeptá se jeden z posádky.

Královna vydechne. Konečně. Znovu se tam vrací. A tentokrát se karta obrací.

"Vydejte zprávu," přikáže a sebevědomě odejde.

Všichni se rázem hrnuli do prosklených místností, aby viděli Zemi. Všem připadala podivná a zvláštní, přestože byla Rohmidru velice podobná.

"Konečně jsme tady," vydechne unesený Udal. Corya mlčela. Dívala se jen na planetu. Tak podobná, tak stejná. Přesto si teď královna chce zničit. Přemýšlela, jestli Midriina moc sahá až sem. Je to tak daleko od domova.

Země se před nimi stávala větší a větší, až se dostali do její atmosféry. "Už o nás musí vědět," konstatuje Udal.

"Ano. Země už o nás ví."