Lidé z Rohmidru

Útěk

Nestihne se ani rozloučit. Možná už Lachima nikdy neuvidí. Možná už nikdy neuvidí Udala. Tohle ji nemůžou odpustit. Lachim ji to určitě neodpustí. Ale nemá na výběr. Musí si zachránit krk.

Otevře dveře. Rozhlédne se. Nikde ani noha. Zavře za sebou a s ohlížením kolem sebe zamíří do věznice. Nemůže riskovat jít přes stráže, proto musí ven. Do věznice totiž vedou dvě cesty. Jedna venkem, kudy se hromadně dopravovali zajatci.

Corya přes sebe hodí kapuci a tiše se proplétá chodbami Lodi. Sem tam slyší kroky, pokaždé se skryje za roh. Celou dobu se přitom modlí, ať ji nikdo nevidí. Hraje na minuty. Na vteřiny.

Za zády slyší přímo dupot. Dupot otroků. Slyší i biče, ozývající se při úderu do zubožených zad a jejich sykot při šlehnutí do vzduchu. Pokusí se vmísit mezi ně. Pokud na ně nedohlíží Narinavar, tak si ji ani nevšimnou.

Vystrčí hlavu zpoza rohu. A skutečně. Jsou to otroci a ženou jako splašení. Budou se třídit, napadne Coryu, která se hned schová a čeká, až budou v dostatečné vzdálenosti. Jejich kroky jsou blíž a blíž.

Corya vykročí a nenápadně se mezi zubožená těla vmísí. Odhadla to sice správně, nikdo si ji opravdu nevšiml, ale to neznamená, že si nevšimne. Její oblečení se totiž vyjímalo nad otrocké hadry. Přešla ke straně, kde se zaměřila na vysokého Midrila s podobně vypadajícím oblečení, jako měla ona, dokonce i luk měl na zádech.

Na rozcestí do něj strčí, on klopýtne a Corya mu rukou přikryje ústa. Položí nůž ke krku.

„Omlouvám se."

Trhne. Krev se roztříkne po stěně a mrtvé tělo Midrila se svalí k zemi. Corya na něj chvíli zírá, jaokovy ji připadal povědomý, pak si od něj vezme bič a vrátí do průvodu. Nahradí ho v místě, kde stál a nervózně drží bič ve spocené ruce, doufá, že ho nebude muset použít.

„Trochu pohybu, kůže líný," slyší nadávat Derela, „Merethe, popožeň je tam!"

Corye přejel mrát po zádech. To byl Mereth. Ten, který je tenkrát dovedl ke královně, aby předvedli své střelecké schopnosti.

„Merethe!"

Corya švihne bičem a udeří několik nebožáků přes záda. Ti zaskučí a nahrbí se ještě víc, než jsou.

„Pohyb!" zahřmí Derel, „nebo vás na jatka půjde víc, než je třeba!" zasměje se a sám hromově uhodí bičem. Corya po nich soucitně koukala a vzpomínala, kolik podobných činů sama napáchala. Kolik lidí kvůli ní přišlo o život. Kolika lidem zničila rodinu a přátelství.

„Stát!" zvolá najednou Derel. Jsou téměř u hlavního vchodu, na rozcestí čtyř chodeb. Corya se dívá na bránu, čeká, až ji někdo otevře.

„Merethe! Kam koukáš?"

Dveře se ootevřou.

Corya neodpovídá. Škrvíra je větší a větší, za chvíli se dveře vysunou dost.

„Merethe, sakra!"

Stačí.

Corya se na otrokáře podívá a provokativně usměje.

„Pane, Mereth je mrtvý!" ozve se Derelovi za zády hlas.

„Chyťte ho!" zařve.

Corya ve vší rychlosti vyběhne ven a upustí bič. Ve spěchu se rozhédne a otočí se zpět. Po krku ji běží rozzuřený Derel s dalšími Midrily, kteří si ji všimli venku.

„Za ním, chyťte ho!"

Corya v běhu vytáhne luk a vloží do něj šíp. Vyběhne na vyvýšený plac a vystřelí. Přesnou ránou strefí jednoho Midrila a namíří na Derela.