Lidé z Rohmidru

Z nepřátel spolupracovníci

Arod nesl velmi s nelibou, že je mimo službu, přesto mu bylo jasné, že udělal dobře, že si dal na chvíli pauzu. Sice mu už nebylo tak mdlo, ale rameno bolelo pořád stejně hrozně. Navíc ho sžíralo to, co mu řekl Liarendil. Nemohl si připustit, že by byl někdo lepší než on. Proto se snažil dát co nejdříve do kupy.

To ovšem ještě nevěděl, že má Liarendil pravdu. Věděl, že se mu to bude chtít pořád vnucovat a taky to očekával. A aby toho nebylo málo, starat se o něj měl Vrchní důstojník Agrazet, který byl pověstný svým léčením vojáků tak, že jim byla příjemnější zlomená noha než jeho náprava zlomeniny.

Agrazet zaklepal na jeho dveře. Arod si sedl a s obavou polkl.

"Vstupte."

Důstojník vstoupí. V ruce nese misku s příšerně zapáchající sytě rudou tekutinou. Vloží ji Arodovi do rukou: "Tohle vypij."

Arod si to nedůvěřivě prohlédne a přičuchne. Ohrne nos a zakašle: "No to ani náhodou!"

"Taky ti to můžu na ránu namazat, můžeš si vybrat." Arod neváhá ani vteřinu: "Jestli to bude méně škodlivé než tahle varianta, budu vám velice vděčný!" Agrazet si klekne a odhrne Arodovi z ramene obvaz. Namočí prsty do tekutiny a zblízka se podívá na ránu.

"Máš to moc pěkný."

"Dělejte!" neudrží se Arod. Agrazet zasyčí, ale vyhoví jeho přání. A Arod okamžitě začne litovat svého rozhodnutí.

"Řekl jste lepší varianta!" ječí, "vždyť to pálí jako žár!" Pálilo to strašně.

"To jsi řekl ty," odpoví Agrazet a zvedne se, "ne já."

"Měl jste mě umlčet, to je snad ještě horší než ta střela samotná!"

"Jestli chceš, klidně můžu skočit pro luk a porovnat to."

"Ne, ne! Vy už nic nedělejte, jednou to stačilo!" Agrazet se odmlčel. "Po tomhle už by tě bolet nemělo vůbec."

"Paráda!" zasyčí bolestně Arod.

"To je mi vděku."

"Já nejsem moc vděčný typ," odsekne mu zvěd a Agrazet zmizí. Arod zůstane v pokoji sám.

Agrazet měl pravdu, za chvíli to přestalo pálit a za několik hodin i bolet.

"Já to tady prostě nevydržím!" stěžuje se sám pro sebe, "jsem tady zavřený už týden! Jdu ke královně." A jak se rozhodl, tak se stalo.

"Jsi si jistý, že práci zvládneš? Tvůj úraz nebyl banální."

"Jistěže zvládnu. Nicméně si cením Vaší péče, Veličenstvo."

Ramenem mu najednou projede bodavá bolest. Zmateně přešlápne a podlomí se mu kolena. Jen tak tak se drží na nohou.

"Agrazete!" zavolá si královna důstojníka, "odveďte zvěda zpět do pokoje. Do služby se rozhodně vrátit nemůže."

"Ne, to je v pohodě."

"Ne, není. To je rozkaz."

Oba se tedy odeberou ze sálu. Arod sotva klopýtá a celou dobu se za rameno drží.

"Říkal jste, že to bolet přestane!"

"Neříkal jsem, kdy." Arod na něj vztekle zasyčí.

"Co chcete dělat?"

"Dát další dávku." Arod znaveně vydechl.

Tak zůstal mimo dohled dalších několik dní. Jeho práci si na starost musela vzít Corya. Jednou byla předvolána ke královně.