Dcera Olympu

Zrcadlo

Kassidy se prochází chodbami Olympu. Pořád se jí nechce věřit, že tu vážně jsou. Ostatní se podle všeho taky procházeli po paláci nebo se seznamovali s rodiči. Kassidy se těžce dýchalo při představě, že touhle chodbou mohla Melany procházet téměř každý den.

Jakmile se tu s nimi Nyx přesunula, tak je přišla přivítat Artemis. Přičemž Kassidy prudce objala, opravdu čekala cokoliv, ale objetí ne. Přece jen nebyla tak úplně její matka, aspoň co se týče výchovy a těch dalších věcí. Hned po té je přivítala Gaia, Kassidy jí nevěřila ani slovo, ale podle všeho si důvěru Artemis nějak zasloužila.

Samozřejmě se velmi rychle rozšířilo, že se z jejího přívěšku vylíhnul drak. Což se naposledy stalo velice příhodně její matce a jejímu bratru Apollónovi. Kdykoliv někoho potkala, nemohl si odpustit zvídavý pohled a rozhlédnutí se okolo.

Celkově jí udivuje, kolik lidí tu vůbec je. O tom že na Olympu žijí i ti nejhorší vrazi, kteří už jsou po smrti, se dozvěděla, až když narazila na prvního z nich. A trvalo jí snad půl hodiny z něj vymámit jedno kloudné slovo.

Tohle místo se jí vůbec nelíbí, je velké a plné strachu a bolesti. Z špatného pocitu v žaludku se jí udělá mdlo, jak tady někdo může normálně žít?

V čistých bílých šatech projde snad už padesátou chodbou. Padesátou chodbou, která je naprosto stejná jako ty předešlé, beztak už dávno chodí v kruzích a sama to neví.

„Říkal jsem ti, že v těch očích máš něco božského." Ozve se hrubý mužský hlas zpoza jejích zad. Kassidy se vyděšeně otočí a popadne dýku, která leží na stolečku a vyloženě prosí, aby jí někdo vzal a ona na sobě nemusela mít ten prach.

„Nemusíš na mě hned brát dýku. Nejsem někdo, kdo by ti chtěl ublížit." Kassidy si muže pozorně prohlídne, až se jí rozsvítí. Byl to ten samý stařec, kterého kdysi jako malá potkala ve městě a on jí takto oslovil. Teď bez napůl zakrytého obličeje, dokonce vypadal mladě.

„Jak já to můžu vědět. Neznám tě." Odvětí a ruku s dýkou má pořád napřaženou a připravenou na to zaútočit.

„Ale pamatuješ si na mne. A mě je jedno, kdo vládne a kdo ne. Vládce mě vždycky potřebuje, protože vím, co on neví, a umím, co on neumí." To zní skoro jako hádanka, pomyslí si Kassidy a trpce se na něj usměje.

„Kdo jsi?" pomalu položí dýku na stůl a pozorně sleduje každý mužův pohyb. Není si jistá, jestli mu chce věřit. Ale nebylo mít na škodu nějakého spojence.

„Tartare, přestaň otravovat náš nový přírůstek a hleď si svého. Máš hlídat bránu a ne se tu procházet jako na dovolené." Okřikne ho ženský hlas, před kterým by se Kassidy nejradši někde schovala. Jak moc si jí nepřála potkat, ale aspoň jí odpověděla na to, kdo je muž před ní.

„Zapomínáš, že když je brána zavřená, nikdo se přes ni nedostane a cely jsou taky sotva překonatelné, můžeš se zeptat Gaiy. A rovněž je slušné přivítat nové členy rodiny. Ale tys neměla nikdy příliš dobré chování." Odpoví jí Tartar suše a Kassidy začnou cukat koutky nad tím, jak Nyx zbledne.

„Řekl bratr, který je věčně zalezlý v té tmavé díře dole." Ušklíbne se Nyx a iritovaně popadne Kassidy za ruku a vede jí pryč.

„Nevím, čí specialita je tma, ale nehodlám se tu s tebou hádat. Pamatuj si, že ne všichni jsou nepřátelé." Zakřičí za nimi Tartar, a když se Kassidy ohlédne, tak je pryč. P5ekvapeně se zastaví a vytrhne Nyx ze sevření.

„Hele já umím chodit sama." Okřikne Kassidy Nyx a ta se na ní jen podívá zvláštním, posměšných pohledem.

„A víš taky, jak se dostat k tvému pokoji?" zeptá se jí a rozhlédne se po chodbě. P5esně to Kassidy nevěděla. Ale to potěšení, že by měla pravdu, jí dát nechce. Sebevědomě se vydá pryč a projde prvními dveřmi, které objeví pryč.