Dcera Olympu

Opět Spolu

Takže přidávám další část... mám jich napsaných pár navíc :D ale budu si je šetřit 3:) jinak jsem moc vděčná všem, že to vůbec čtou, komentují a votují :33 budu ráda, když necháte nějaký koment, jestli můžu něco nějak zlepšit ;)

Koukne do modrých očí, modřejších než samo moře a zachvěje se. Je to tak dlouho, co se ti dva viděli. Bylo to před třemi lety, tehdy jim bylo třináct a on se tolik změnil.

Místo malého kluka, který byl menší, než ona. Stojí vyspělý chlapec asi o deset centimetrů vyšší než ona, vlasy mu ztmavly. Nebýt těch krásných, pronikavých, hlubokých, modrých očí nepoznala by ho.

„Co se to s tebou stalo?“ usměje se ještě víc a on ji radostně obejme. Po krátkém zaváhaní mu objetí oplatí. Přitom jí srdce zrychlí na neuvěřitelnou rychlost. Samotnou radostí se jí chce brečet.

„Změnila ses.“ Přejede jí pohledem, když se od sebe odtrhnou.  Pod jeho pohledem se otřese.

„To ty taky.“ Pod tenkým tmavě modrým tričkem se mu rýsují svaly.

Než ovšem stačí něco dalšího říct, z chatky naproti nim vyběhne Kara, Crystal, Lana a Dina. Všechny čtyři jí nadšeně obejmou, což vzbudí celkový rozruch.

Kassidy trvá dlouho, než se všemi objímá, ale konečně se cítí šťastná a svá. Konečně jsou zase všichni pohromadě a na následující dva měsíce je nic nerozdělí.

 „Bože! Já vás tak ráda vidím.“ A ucítí v očích slzy.

„Snad nebrečíš.“ Zasměje se Dina, ale jí samotné se lesknou oči.

Už je dávno po setmění a teď okolí osvětlují jen pruhy měsíčního světla. Tam kde dopadají, se lesknou kapky rosy a samotné jezero vypadá jako stříbrné a noční ticho narušuje jen cvrlikání cvrčků, cikád a šeptající vlnky. Jen potemněle uvidí kousek kamenité pláže.

Uvnitř ní se rozezní naprostá euforie s okolím. Je tak šťastná, že tu může být. Přesně takhle si to celý rok představovala a její sen se stal skutečností.

Přesto se všechny pocity smíchají a vytvoří jeden velký chumel zmatku. Přesto je jasné, že toho budou ty nejlepší prázdniny ze všech.

„Nebrečím!“ vykřikne se smíchem, otočí na kamarádku, které v té tmě razí jenom zelené oči se žlutým nádechem.

„Tak pojď, na všechny z nás už čeká postel. Jsem strhaná jak pes.“ Zívne Thalia a obě dívky beze slova vyjdou směrem k jedné chatce. Začnou si povídat o všem možném a ke Kassidy se z druhé strany připojí Hailey.

Dojdou k malé dřevěné stavbě, která je nejblíže šumícímu jezeru. Ty tři měli tuhle chatku společnou už odjakživa a vždycky v ní zůstávaly jen ony. Ani letošek není výjimkou, takže Kassidy lehce uhodne, která postel je její.

Pokoj má dvě nízké postele a dvě vyvýšené, položené na dvou skříních. Mezi dvěma vyvýšenými postelemi, které jsou připláclé na pravé straně chatky, je okno.

Kassidy a Thalia vždycky mají vyvýšené postele a Hailey si místo toho přisune obě nízké postele k sobě a má ji jako manželskou. V chatce je i malá lednička, dvě křesla, jedna malá sedačka a koupelna, samořejně.

Taky tu je malý záložní prostor jako půda, ale nikdy ji nepoužily. Celá stavba je ze světlého dřeva. Kassidy vždycky přišlo, že chatka působí melancholickým dojmem. 

„Tak povídej!“ vyjekne Thalia nadšeně, až mi připomíná nadšené štěně. To že je o rok a asi pět měsíců mladší, byste ale určitě neřekli.