Dcera Olympu

Boží hněv

„To není možné.“ Diovi prudce šlehne v očích a rozhlédne se po místnosti. Není možné, aby žila. Artemida mu jasně řekla, že nikdy dceru neměla.

„Poseidone!“ zakřičí a jeden ze sluhů se roztřeseně rozběhne pryč z místnosti. Tihle sluchové nejsou nic jiného než vrazi toho nejhoršího stupně. Proto také jsou donuceni sloužit na Olympu nebo v podsvětí.

„Přeješ si, bratře?“ ozve se hrubý hlas Boha veškeré vody na zemi, který klidně přejde k bratrovu trůnu a nepatrně se ukloní. Nenávidí, když se musí svému bratru klanět. Vždycky to dostane jeho hrdost na bod mrazu.

„Vlastně ano, použil jsi dnes svou sílu?“ Zeus se na něj podívá odměřeně. Moc dobře ví, že se svými bratry bude bojovat, ale nyní musí vyřešit něco důležitějšího, než hloupé hádky a války mezi ním, Poseidonem a Hádem. Všichni tři jsou prý jako malé děti. Jenže Afrodita nikdy nemůže pochopit sílu vlády, na všechno má svůj láskyplný pohled.

„Ano, použil.“ Poseidonovi se zavlní oči, při vzpomínce na dnešní odpoledne, když zachraňoval ty dva chlapce. Jindy něco takového nedělal, jen ať si moře vezme, co žádá. Ale u obou chlapců i té dívky ho zahřálo u srdce a neměl na to, nechat je utonout a tu dívku trápit. Jenže to svému bratrovi vykládat nebude. Nepotřebuje před ním projevovat slabost.

„Předveď.“ Zeus bratrovi pokyne směrem k obrazu Země, a když se ho Poseidon dotkne. Objeví se na něm úplně stejný obraz jako v jeho mysli.

„To není možné.“ Zahřmí Zeus a Poseidon při bratrově nečekané reakci sebou cukne. Sám sobě nikdy nepřizná, že se Dia bojí, ale pár Bohů ho má přečtených. Ví, proč sedí na trůnu právě Zeus.

„Okamžitě mi sežeňte všech dvanáct Bohů! Okamžitě!“ celý palác se otřese pod jeho zlostí a Poseidon se zamračí. Nestává se, že se bratr jen tak bezdůvodně naštve a pokud se to stalo, bylo to vždycky zlé. Tak zlé až někdy bál, jestli se dožijí dalšího rána.

„Co se děje?“ odváží se ho zeptat a nasadí svůj klidný hlas, i když srdce trpí nedočkavostí.

„To je právě to. Já nevím, ale pokud je to, co si myslím. Tak je to zlé, bratře.“ Prohlásí vladařsky Zeus a opře se o stůl, na němž stojí obraz Země.

Do místnosti vejde všech zbývajících devět Bohů Olympu a za Diovým trůnem se objeví díra, z níž vyjde Hádes.

„Copak že se tak štveš, bratře? Příliš se nezlob, to totiž způsobuje vrásky.“ Hádes se zlomyslně zašklebí a pročechrá si uhlově černé, krátké vlasy.

„Máme problém.“ Odpoví mu jednoduše Zeus a ukáže na poslední nezaplněné sedadlo v místnosti. Hádes protočí oči, ale nakonec usedne a pohodlně se opře. Zašklebí se na bratra a Zeus na něj jen chladně pohlédne. Ostatní Bohové nedají najevo žádné pocity, i když Artemidě s Afroditou hádky nejvyšších bratrů vždy přišly nesmírně vtipné. Jenom Athéna nad jejich hloupostmi protočí oči a přijde si jako na sněmu nějakých velmi negramotných neandrtálců.

„Jaký máme problém?“ Arés se opře o opěradlo, aby byl ještě blíž k Afrodite. Při slově problém se mu zablýskne v očích.

„Arési, nemusíš pod slovem problém hned vidět válku.“ Okřikne ho Athéna. Pohladí čistě bílou sovu na opěradle, která právě přiletěla.

„Přestaňte se tu dohadovat! Máme vážný problém, nejspíš se narodili všichni polobohové z velkého proroctví.“ Mezi Bohy to zašumí a Artemis se prohne v zádech.

„To je nemožné,“ promluví odhodlaně, „dobře víš, že jsem se zasvětila k tomu, že nikdy děti mít nebudu.“ Hrdě koukne Diovi do tváře a jeho rysy ztvrdnout. Přesně v tom je ten problém. Neví, zda mu Artemida lže nebo má jen špatné období, ale pokud mu nelže tak ustojí následující zkoušku.