Dcera Olympu

Špatné zprávy

Dina rychle projde úzkou uličkou, která slouží jako zkratka ke středu města, kde je i radnice. Několikrát se jí šaty připletou pod nohy, naštvaně ty hadry chytne a zvedne nad kolena, aby jí tolik nebránily v pohybu.

Srdce v hrudi jí bije jako o závod. Všechny útroby se jí stáhnou, když jen pomyslí na to, co by se mohlo stát. V hlavě jí splašeně buší a dech se jí zadrhává v hrdle. Vyjde do rušné ulice, kde je to noha na noze.

Neúprosně se začne prodírat davem. Všichni se na ní začnou pokřikovat, ať dává pozor. Do jedné dámy dokonce vrazí plnou rychlostí, z úst jí vyleze rychlá omluva, ale vůbec pochybovala, že jí vůbec slyšela.

Najednou jí někdo chytne za loket, vražedným pohledem probodne osobu za sebou nebo spíš osoby. Blake se nad ní ušklíbne a její loket pustí. „Nechceš se zastavit. Než sejmeš polovinu města?“ Za Blakem se objeví Crystal a Mason.

„Musíme si pohnout! Musíme zjistit, co se děje!“ znovu se otočí, ale neudělá ani krok, protože jí tentokrát zastaví Crystal.

„Dino, oni jsou v pořádku. Musíš se uklidnit a přestat panikařit!“ na poslední větu dá silný důraz a hnědovláska se začne cítit provinile, ale i přesto cítí, že musí za Tamarou, jak nejrychleji můžou. Společně dojdou do Společenské budovy, probíhají tu snad všechny porady, a kdo ví co ještě.

 V srdci ji bodne, když si uvědomí, že dneska tady neuvidí Sebastiana ani nikoho z dalších, kteří by tu být měli.

Cítí se, jako by jí někdo pořádně praštil palicí. Koukne na Blaka, který tu společně s Lanou a Masonem zůstali, aby v případě útoku byla obrana města silnější. Jinak by klidně mohli jít s ostatními, ale takhle se to dohodlo.

„Konečně jste přišli, pojďte, ostatní už jsou nahoře.“ Z boční chodby se objeví Tamara a dovede je po schodech do nejvyššího patra.

„Co se děje?“ zeptá se Mason a něco v jeho hlase se zlomí. Dina jen začne přelétat očima mezi všemi v místnosti. Lana, Lianeta, Blake, Mason, Rais, Patrick, Rais, Mason, Blake, Lianeta, Lana. Začne číst v jejich obličejích, i když se jí to moc nepodaří. Všichni se hodně změnili od začátku po teď a to tu jsou teprve pár měsíců. U všech ovšem uvidí jedno a to strach, strach z nevědomosti, strach z toho co bude a především strach ze strachu.

„Dino?“ osloví jí Tamara jemně a Dina se na ní nechápavě koukne, „můžeš přestat s tím čtením? Tady nemáš nepřátelé, ti jsou za tou skálou tam venku.“ její hlas je jemný a laskavý a její obličej ovšem ukazuje pravý opak.

„Tam kde jsou právě ostatní.“ Zamumlá si sama pro sebe, ale dobře ví, že ji tu všichni slyšeli.

„Máme horší problém,“ začne postarší žena a Dina už chce něco říct, ale Rais jí předběhne. Všimne si, že i Mason a Lana se chtěli ohradit.

„Horší problém? Měli se vrátit za dva až tři dny, jsou pryč týden! Nic o nich nevíme! A vy tady naznačujete, že se to nemá řešit? Jsou to naši přátelé!“ lépe by to snad ani neřekla. Při každé jeho větě se jí sevřou vnitřnosti o něco víc.

„Dostali jsme výhružný vzkaz od Dia, chce zničit město.“ Všichni zůstanou jen nevěřícně zírat. Dině se v hlavě spustí poplašný alarm, jak se asi tak ubránit, pokud tady přijde všech dvanáct bohů osobně?! To spíš všichni zemřou!

Polije jí studený pot a kolem jejího mozku se vytvoří mlha. Jestli do teď nepanikařila, tak teď určitě panikaří. Dech jí ztěžkne a hlava se začne točit. Vždyť jen Artemis dokázala vyřadit celý osvětlovací systém lusknutím prstů.

„A ještě se objevil balíček adresovaný vám.“ Zvedne zabalený balík a položí ho na stůl. Všichni na sebe nejistě kouknou. Až nakonec se zvednou a Patrick začne přetrhávat šňůrky, které drží balík tak nějak pohromadě.

Když už jsou všechny dole Dina má srdce v krku. Vůbec netuší, co má čekat, odkdy Olymp posílá balíčky? Lianeta otevře víko a místností se roznese šílený smrad.

„To ne!!!!“ vykřikne Lianeta, která zbledne jako stěna a odvrátí pohled od vnitřku. Když Dina uvidí, co v ní je, musí rychle odvrátit pohled. Z jejího žaludku nezbude vůbec nic, jak se jí smrskne, div v sobě udrží snídani.

Crystal si rychle sedne na křeslo a začne ztěžka oddychovat a brečet. Lianeta propukne v hysterický pláč a Lana jen bledá jako smrt stojí a hledí do neznáma a aniž by si to uvědomovala, tak se jí slzy kutálejí po tvářích. Blake si sedne vedle Crystal a stejně jako Lana jen hledí před sebe, Rais se prostě sesune na zem a Patrick se sesunul těsně před křeslo.

Jediný Mason dá ruku do krabice a vytáhne popsaný papír. Zamračí se a vážně přečte.„Jednou skončíte jako ona. Sami jste si vybrali.“

Tak další část na světě, opět kratší, ale hodně podstatná 3:)) :D upřímně by mě zajímaly vaše teorie, co se bude dít dál :) snad se vám příběh pořád líbí, děkuji za všechny voty a komentáře :* :3