Dcera Olympu

Cesta

O 15 let později

„Kassidy. Probuď se, musíš vstávat.“ Otevře rozmrzele oči a zabručí.

„Ale proč? Vždyť je první den prázdnin a to se má odpočívat.“ Zaprotestuje a strčí hlavu pod polštář, aby skryla rozespalé oči před pronikavými slunečními paprsky.

„Možná ale odjíždíš do kempu, kde se znovu uvidíš s Karou, Katerinou, Crystal, Dinou, Kristanem, Sebastianem, Stephanem….“

„Sakra! To snad ne! Já nemám sbalené věci!“ vyletí z postele Kassidy a snědá žena s krátkými, hnědými vlasy se jí zasměje.

„Pospěš si, za hodinu odjíždíme a nezapomeň, že tam pro letos jedeš na celé dva měsíce.“

„Ano, mami.“ Kassidy roztáhne závěsy a objeví se jí úžasný výhled na Středozemní moře. Tohle jí bude ty dva měsíce chybět. Žije na jihu Řecka, ale každý rok o prázdninách odjíždí na severozápad do kempu. Pokaždé tam jsou ti nejlepší lidi. S některými se vidí celý rok, protože s nimi chodí do školy, ale některé vidí jen tu dobu, co je v kempu, uprostřed lesa u jezera. Prostě vysněné prázdniny.

Vlítne do koupelny a snaží si rozčesat své rovné, i když konečky se jí trochu vlní, husté, bílé vlasy po pás. Najednou se nad svým obrazem zamyslí. Koukne na své safírově modré oči. Lidé často před jejím pohledem uhýbají, protože se její pohled nedá vydržet.

Jednou jí jeden starý děda řekl, že takový, pronikavý pohled mají jen samotní Bohové Olympu a lidé s takovýma očima jsou jejich děti. Dodnes se tomu směje, chudáček, nejspíš to neměl v hlavě v pořádku.

Znova koukne do zrcadla, ale nevidí svůj odraz, ale obličej velmi podobný tomu jejímu, jen se světle modrýma očima a čistě bílými vlasy.

Kassidy.

Zaraženě zamrká. V zrcadle je její odraz. Pustí studenou vodu a opláchne si obličej, určitě se jí ještě něco zdá.

Do půl hodiny je umytá, nalíčená a zcivilizovaná. Vyběhne z pokoje a seběhne dolů po schodech. Celou dobu cítí lahodnou vůni palačinek. U stolu sedí taťka a čte si noviny, mladší sestra sedí vedle v obýváku a zaujatě sleduje skoro polední animáky, které běží v televizi.

Všechny přívětivě pozdraví a sní pozdní snídani.

Sedí před skříní a vybírá si co na sebe. Nakonec se rozhodne pro riflové kraťasy s nýty na zadních i předních kapsách. Musí podotknout, že no jsou fakt mini kraťasy. Potom na sebe vezme černou podprsenku bez ramínek a na to dá dlouhý bílý top s prostřihnutými rukávy po žebra.

Top zdobí černý kříž rovněž ze špičatých, kovových cvočků, které příjemně chladí. Hodí do kufru ještě pár nezbytných věcí a nakonec ho s menšími potížemi zavře.

„Už jsi zlatíčko?“ ozve se ze zdola Kassidyn otec, kde společně s ním stojí sbalená sestra. Ta jede na týden k babičce, což ji vůbec nezáviděla, a mamka, která jako vždy vypadá půvabně.

„Už jdu, tati!“ zavolá nazpátek a koukne se ještě po pokoji, jestli něco nezapomněla. Dojde k závěru, že ne. Konečně sejde dolů.

„Toto trvalo.“ Zamručí malá holčička s tmavě hnědými vlásky, snědou pletí a hnědozelenýma očima.

Kassidy to opět připomene, jak moc se svým rodičům nepodobá. Všichni mají tmavé až černé vlasy a stejně tak oči i pleť, dokonce i tvar obličeje, je úplně odlišný.