Dcera Olympu

Domů?

Koleno jí automaticky vyšvihne dopředu. Podle bolestného zasténání usoudí, že se trefila. Pořád si připadá, jako by kolem sebe měla mlhu.

Poslepu se snaží neznámou osobu praštit pěstí. Místo toho protne vzduch a silná ruka jí sevře v bolestném sevření loket. Zase sebou mlátí a útočníkovi se vymaní. Znovu použije pěst, podle toho jak jí začnou brnět prsty, se asi trefila do hlavy.

Muž nevrle zavrčí a přirazí jí zpátky ke stromu. Kassidy očekává bolestnou ránu na zpět, ale nic z toho se nestane. Místo toho ruka, která jí ještě před chvílí držela za triko a překrývala krk, zmizí.

Toho využije a vrhne se na toho úchyla. Zrak se jí konečně pomalu dává do pořádku. Opravdu se musí napít.

Když tu jí neznámý zase přitiskne zpátky, ovšem mnohem něžněji než předtím. Nezbývá jí nic jiného než použít taktiku házení a mlácení. Rozhodně se nenechá chytit nějakým šílencem. Přitom všem se jí povede pořádně odřít zadní část lýtka o kůru stromu.

„Kassi. Kassidy. Kassidy, sakra vnímej mě!" přes veškerý adrenalin, který se jí nahromadí v žilách, uslyší svoje jméno. Srdce jí začne nahlas bít. Jak to že zná její jméno? Co když je to vážně nějaký nechutný úchyl, co jí celou dobu sleduje?

Nechá toho a pořádně se podívá na toho, kdo jí oslovuje. Pořád má všechno rozmazané a nic nevidí.

„Potřebuju vodu." Zachraptí a během sekundy ucítí studenou tekutinu v puse. Jako by se její tělo konečně vzpamatovalo. Nyní se pořádně koukne na člověka a srdce se jí málem rozskočí úlevou.

„Krisi?" zašeptá a vrhne se mu kolem krku.

„Myslel jsem... viděl jsem," pevně jí objetí opětuje a hlas se mu začne zadrhávat, nakonec si jí od sebe odtáhne a něžně jí dá pramínek vlasů z čela, „chyběla jsi mi."

Kassidy ucítí jeho rty na svých a promění se v želé. Přitiskne se k němu a ovine ruce kolem krku. Po tváři jí steče slza úlevy.

Po několika dlouhých minutách se opatrně odtáhne a koukne se do jeho hlubokých očí. Očima detailně zkoumal každý rys její tváře.

„Na co tak koukáš?" zasměje se jeho zasněnému výrazu. Ale na odpověď nepočká a znovu se mu vrhne do náruče a hlavu zaboří do jeho ramene. Ucítí, jak jí jeho ruka pročesává vlasy a hladí po zádech.

Stojí takhle sekundy, až minuty, dokud se ze země přímo pod nimi neozve malý pisklavý zvuk. Odtrhnou se o sebe a Kassidy si všimne malé modré stvoření, které na ní kouká velkýma očkama.

Opatrně se k němu skloní a nechá ho vyšplhat zpátky na rameno. Přitom, jak jí Kris napadl, musel drak spadnout.

Nemůže si nevšimnout Krisova vyděšeného pohledu. Jen se na něj mírně usměje, na důkaz, že je to v pořádku a draka pohladí po hlavičce.

„Nechceš mi říct, že je to reálné, že ne?" řekne Kris nedůvěřivým hlasem a pořád si zkoumavě prohlíží potvůrku na Kassidiném rameni. Stvoření k němu zvědavě zvedne hlavičku, a když Kassi k němu dojde, tak s ní začne hýbat nahoru a dolů.

Kassidy mu chce odpovědět, ale Kris jí zastaví. „Radši bys měla jít za ostatními, ať to neříkáš desetkrát." Kris se na ní mírně usměje, ale Kassidy neujde, že pořád nervózně kmitá pohledem k drakovi na jejím rameni.

Opatrně jí chytne za ruku a vede jí o něco hlouběji do lesa, když konečně uvidí důvod, proč jí napadl. Měl hlídku.

Ten malý tábor, který vlastně není tábor, se skládá jen z táboráku a pár tašek. Kassidy polkne na sucho, polovinu těch, co chtěla vidět, tu nejsou. Kde je Maxwell, Crystal, Rais? Kde jsou zatraceně všichni?