Dcera Olympu

Prasklina

Unaveně se nadzvedne na loktech. Hlava jí třeští, jako by se ocitla uprostřed nějaké továrny. Opatrně si šáhne na bolestivé místo na hlavě a pod prsty nahmatá lepkavou tekutinu. Něco jí muselo pořádně praštit.

Až teď si uvědomí, že všude okolo ní je neuvěřitelná tma a slyší, jak se její dech odráží od neidentifikovatelných stěn. Trochu jí to vyděsí, kde to vlastně je. Z toho jak se tu dostala, si vůbec nic nepamatuje.

Zmateně vytvoří, jí už tak dobře známý hologram měsíce, všude je samý prach a kousky kamínků. Rukou nahmatá chladný kámen. Celá se třese a sama netuší proč, v uších jí šumí, jako by vedle ní právě byl deseti metrový vodopád.

Přikrčí se a rozhlédne se kolem. Tma a kameny nic jiného. Na zádech má pořád připoutaný toulec s šípy a lukem. Jediné štěstí, aspoň jí zůstala zbraň.

Teprve pak se všimne, že safírový přívěšek, který dostala, leží několik kroků od ní. Po čtyřech se k němu doplazí, až teď si uvědomí, že se jí špatně dýchá. Výborně zrovna teď zjistí, že trpí klaustrofobií, proč ne.

Vezme ho do ruky a unaveně si lehne. Její svaly jsou v křeči a hlava plná chaosu. Po hmatu zjistí, že v kameni je prasklina. Zamračeně se podívá a opatrně prstem přeje po rýze, která se táhne po celé ploše.

Naštvaně ho hodí vedle sebe, potřebuje si vzpomenout. Vzpomenout si, jak se tu dostala a co vyvádí. Poslední, co si pamatuje, je, jak došli do Herkulova města a všechno byla rudé a zmatené. Harpie útočili a někde viděla Rheu a vzdáleněji ještě Apaté útočila na záplavu hnědých vlasů.

Bylo to u jeskyně, u vchodu k jezírku, vyběhli se Sebastianem a Krisem tím směrem. Tou dívkou byla Dina. Ale něco na ní bylo jiného. Brečela a ve tváři měla šílený vztek. To co chtěla udělat, nemohla zvládnout.

Její tělo dopadlo na zem. Vyběhla k ní a zaútočila na Rheu, omylem zasáhla skálu a ona se začala drolit.

Kassidy zaječí, když uslyší děsivé křupnutí. Musela usnout nebo její mozek si začal vzpomínat. Celé tváře má mokré od slz. Jindy by se sama sebe ptala proč? Ale s tím už dávno přestala, nebylo třeba proč. Už se stalo. A až tohle skončí, skončí i ona.

Koukne se, odkud ta šílená rána přišla. Začne zírat na přívěšek vedle sebe nebo spíš na to, co po něm zbylo. To malé stvoření, které se před ní kroutí a pomalu se blíží jejím směrem. Má přesně tu barvu jako kámen, jestli to vůbec kámen byl.

Opatrně k němu natáhne prst. Stvoření nemůže být větší než její dlaň. Opatrně se jejího prstu dotkne čumáčkem a skočí po něm. Čile si to začne rázovat po její paži až na rameno.

Najednou jí to dojde, všichni tvrdí, že má dračí znamení. Ne že by jí někdo vysvětlil, co to znamená. Ale teď na to přišla sama. To malé stvoření, které si z ní udělalo zábavní atrakci a už leze po druhé paži dolů, je drak.

Opravdu si myslela, že už jí nic nepřekvapí? Asi se spletla.

Zničehonic začne lézt úplně někam pryč. Kassidy se zmateně postaví, aniž by si urazila hlavu a vydá se za ním.

„Hej! Kam jdeš dráčku? Počkej!" možná je trochu dětinské volat za drakem, ale pro tu chvíli jí nic jiného nenapadlo. Na to jak malý je, se zdá neuvěřitelně rychlý.

Když ho konečně dožene, zastaví se před skálou a zahne, tak že ho okamžitě nejde vidět. Vleze pomalu za ním a málem se rozbrečí, když si uvědomí, kde je.

Je to jezírko, které bylo neporušené a dokonce uvidí i tu růži, kterou tam tehdy nechali. Kassidy má chuť se rozbrečet, přišla si tak bezbranná. Netuší, co se stalo s ostatními. Pokud přežili, tak si o ní musí myslet, že je mrtvá.

Vysílená si sedne a smutně začne koukat na růži. Dráček kolem ní začne chodit a podezřele koukat. I přes její pesimistické myšlenky, se musí usmát, jak komicky to vypadá.

Pomalu se zvedne a opatrně vezme stvořeníčko do rukou. S vyvalenýma očičkama se na ní podívá a opět jí vyleze na rameno. Projde pře můstek a vydá se po schodech nahoru. Dál nikdy nebyla, ale potřebuje se odsud dostat.

Po hodinách bloudění v chodbách konečně najde cestu, která vypadá, že jí dovede na světlo. Její žaludek už hlasitě protestuje a celé její tělo žádá o odpočinek. Kdyby její mysl nebyla úplně otupělá, možná by ho poslechla.

Vydrápe se po strmé části nahoru, ne že by ji to podkluzující hlína dovolila. Malé stvoření jí mezitím stihne usnout na rameni.

Ramenem vrazí do dřeva, které jí brání v tom jít dál. Tělem se jí rozlije bolest, praští znovu a ucítí, jak dřevo zapraská. Na potřetí se jí podaří dřevem rovnou proletět. Skončí rozpláclá na zemi a začne nadávat na všechno možné i nemožné.

Celé jí to leze akorát krkem, bloudí tady jako zmatená myš v kruzích a k jejímu štěstí jí někdo pozoruje a hlasitě se jí směje. Celé tohle je jen ubohá hra!

Naštvaně se postaví a málem se rozbrečí, když uvidí problikávat sluneční paprsky. Jako hurikán se přiřítí k své cestě na svobodu. Vrhne se ke dveřím a nadšeně je otevře a nadechne se čerstvého vzduchu.

Dráče jí jen sleduje pohledem, který značí, že je blázen. Ovšem v zápětí jeho pozornost zaujme okolní svět. Všechno okolo je zelené a klidné.

Světlo Kassidy omráčí natolik, že si musí sednout a pomalu si přivyknout. Dehydratace na ní začíná být znát. Potřebuje sehnat vodu a nejlépe co nejrychleji, jinak se jí povede omdlít a má to sečtené.

Napadlo vůbec někdy lidi, že tohle všechno může existovat? Určitě ne.

Pomalu se zvedne a nechá dráče opět se vyškrábat na její ruku, po prohlédnutí toho velkého světa. Pořád nevěří tomu, že je to pravda. Můžou to být přece účinky nějaké halucinace, že toho draka vidí no ne?

Však pokud je to halucinace sedící na jejím rameni, nevadí jí to. Mnohem horší by byla nějaká tříhlavá příšera, co se jí chystá sežrat.

Cesta lesem probíhá tiše a příliš klidně, na to aby věřila, že se nic neděje. Krátce po té úvaze uslyší hlasy. Okamžitě zbystří a založí šíp, opatrnými kroky se vydá za tím zvukem. Skoro to zní jako by se někdo hádal.

Schová se za keř a napne luk. Když chce hrotem odkrýt větve, co jí brání ve výhledu. Někdo jí praští do hlavy, před očima uvidí jen černé tečky. Pokusí se ohnat, ale luk i šíp jí ta neznámá osoba, ne-li více, vytrhnou z rukou.

Pusu jí překryje cizí ruka. Začne sebou mlátit a házet, chce pryč! Někdo jí přirazí ke stromu, což způsobí další černo před očima. Tohle je špatné.

Opravdu nevím, co to Wattpad zkouší, ale nelíbí se mi, že mi nejdou udělat normální odstavce -.- A ano! Máme tu další kapitolku!! :D Ano zase to byla doba, já vím no.. Opravdu VÁM, děkuji, že na to máte nervy a že to vůbec ještě čtete.. smekám :D a doufám, že se vám bude líbit :3 Opravdu jsem vděčná za všechnu podporu v podobě komentářů tak hvězdiček.. jste nejlepší :'))